18 CO 188/2023-246 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 117 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75% z této částky za období od 12. 10. 2019 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu na zaplacení částky 77 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75% z částky 90 908,14 Kč za období od 27. 1. do 11. 10. 2019 a z částky 77 324 Kč za období od 12. 10. 2019 do zaplacení (výrok II). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění uvedl, že pro rozhodnutí je podstatné to, že smluvní povinnosti vycházejí ze spotřebitelské smlouvy, v níž žalovaný byl v postavení spotřebitele a žalobkyně v postavení podnikatele ve smyslu § 1810 o. z., a že (s ohledem na formulář silnější smluvní strany) jde současně o smlouvu uzavíranou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. Obsahem smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 13. 1. 2018 byl operativní leasing vozidla Škoda Fabia Combi, tedy dočasné užívání vozidla pořízeného pro uživatele. Předmět leasingu byl žalovanému předán dne 15. 1. 2018 Smlouva zavazovala žalovaného platit 48 měsíců částku 5 748, 38 Kč vždy do 1. dne v měsíci a následně vozidlo vrátit žalobkyni. Podle obchodních podmínek smlouvy byl žalovaný povinen uhradit všechny peněžité závazky v případě předčasného ukončení smlouvy, které byly do té doby splatné. Žalovaný popřel, že by byl seznámen s konkrétními platebními povinnostmi, z nichž žalobkyně dovozovala své pohledávky a žalobkyně pouze odkazovala na podepsaný text celých obchodních podmínek. Žalovaný uváděl, že smluvní dokumenty nečetl a ve víře v jejich správnost je jen na formuláři žalobkyně podepsal. To sice je projev jisté lehkovážnosti, ovšem typicky ve spotřebitelských vztazích nijak výjimečný. Právě proto zákon zakotvuje zvýšenou ochranu spotřebitelů (a slabší smluvní strany adhezní smlouvy). Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že převážná část úpravy smluvních práv a povinností byla vepsána do obchodních podmínek, jež byly přímou součástí smlouvy, nejen její přílohou. Žalovanému při podpisu smlouvy muselo být jasné, že je povinen platit sjednané leasingové splátky (zahrnující také typové či další sjednané služby) a po skončení leasingu vozidlo žalobkyni vrátit. Jestliže si nad rámec obvyklého leasingu objednal službu pneuservisu, muselo mu být zřejmé, že bude povinen zaplatit také tuto službu. Protože žalovaný byl v prodlení s placením od dubna 2018, odstoupila žalobkyně od smlouvy dne 10. 5. 2018 a vyzvala žalovaného k neprodlenému přistavení vozidla na určenou adresu. Žalovaný jej ovšem odevzdal (přistavil) až v září 2018 podle pokynu žalobkyně. Proto byl také povinen platit žalobkyni za užívání vozidla jen do května 2018. Soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit z žalobkyní vytčených dluhů pouze 1 584 Kč za službu spočívající v registru vozidla a částku 533 Kč představující náklady na službu pneuservisu, kterou si žalovaný objednal. Další požadované náklady žalobkyni nebyly přiznány, neboť prvoinstanční soud neshledal důvod k jejich náhradě žalovaným. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně procesně úspěšný žalovaný žádnou náhradu nákladů nežádal. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, které směřovalo proti výrokům II a III. Žalobkyně uvedla, že zcela zásadně nesouhlasí s interpretací soudu ohledně zkušeností žalovaného, coby spotřebitele a obvyklého chápání leasingu. Žalovaný byl s veškerými povinnostmi seznámen již před jednáním Smlouvy o operativním leasingu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), a to prostřednictvím obchodních podmínek. Tyto tvoří nedílnou součást Smlouvy a žalovaný je vlastnoručně podepsal, a to na každé straně obchodních podmínek. Žalovaný tedy na každé straně obchodních podmínek učinil svůj výslovný aktivní souhlas s jejich zněním. Dle názoru žalobkyně je tedy zcela zřejmé, že žalovaný byl dopředu seznámen s veškerými svými povinnostmi při předčasném ukončení Smlouvy a je povinen uhradit žalobním návrhem požadovaný nárok. Dílčí nároky a požadované náklady nejsou nikterak předem určitelné a stanovitelné. Zejména se jedná o náklady externí agentury za zajištění vozidla, náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla či náklady za služby pneuservisu. Nejedná se o paušální částky, kdy uvedené vyplývá z žalobkyní předložených faktur, které jsou ke každému dílčímu nákladu vystaveny a žalobkyní uhrazeny, a to po odstoupení od Smlouvy. Žalovaný porušil své povinnosti ze Smlouvy, kdy žalobkyně neobdržela nazpět celou financovanou hodnotu vozidla ani další vynaložené náklady, rozpočtené do pravidelných měsíčních leasingových splátek. Žalovaným bylo vozidlo vráceno až v měsíci září roku 2018. Žalovaný v průběhu řízení nikterak neprokázal skutečnost, že by inicioval vrátit vozidlo dříve a žalobkyně by mu v tomto neposkytla součinnost. Nedílnou součástí Smlouvy je taktéž Příloha č. 1 obsahující rozsah služeb sjednaných v této Smlouvě a splátkový kalendář. V Příloze č. 1 jsou uvedeny služby, které jsou součástí Smlouvy, kdy jejich výše je konkrétně stanovena v každé měsíční splátce, a to prostřednictvím splátkového kalendáře. Porušením smluvních povinností ze strany žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši 25 185,42 Kč, která představuje dosud neuhrazenou část nákladů spojených s uzavřením Smlouvy. Dle názoru žalobkyně soud prvého stupně zcela nesprávně vyhodnotil dílčí náklady na straně žalovaného, kdy tyto hodnotil jako paušální a jakožto takové mají být pevně stanovené v rámci předsmluvní kontraktace. Některé náklady vznikly až po porušení smluvních povinností žalovaného a jejich výši i vzhledem k jejich povaze nelze nikterak předem stanovit. Žalobkyně je toho názoru, že veškeré sjednané poplatky a vzniklé náklady jsou platné, a to s odkazem na skutečnost, že žalovaný byl s nimi seznámen již před uzavřením Smlouvy, tyto jsou uvedeny v obchodních podmínkách, se kterými žalovaný vyslovil aktivní souhlas, a to tím, že tyto podepsal na každé straně daných podmínek, dále se seznámil s Přílohou [číslo] která je nedílnou součástí Smlouvy, jakožto splátkového kalendáře, který je taktéž vlastnoručně podepsán žalovaným a ze kterého vyplývají dílčí úhrady na sjednané služby, které žalobkyně dále nárokuje a nebyly zcela uhrazeny. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek v napadené části tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 324 Kč s příslušenstvím a nahradí jí rovněž náklady řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaný při odvolacím jednání navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že nemá co k němu dodat. Pracuje u firmy [jméno] [příjmení], kde si vydělává 30 000 Kč čistého měsíčně. Platí výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně. 4. Výrok I zůstal odvoláním nedotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsaženým v odvolání žalobkyně a k důkazu zopakoval (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) Smlouvu o operativním leasingu včetně podstatných článků Všeobecných obchodních podmínek, Přílohu č. 1 k leasingové smlouvě, protokol o předání a převzetí vozidla, splátkový kalendář, odstoupení od Smlouvy, vyúčtování vozidla ze Smlouvy z důvodu předčasného ukončení, výzvu k úhradě částky 90 908,14 Kč, fakturu ohledně částky 3 025 Kč, daňový doklad z 13. 12. 2018 na částku k úhradě 6 111,90 Kč, fakturu za poplatek za zaslání upomínky ve výši 262 Kč, daňový doklad na částku 553 Kč a protokol o převzetí vozidla z 1. 10. 2018. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 6. Podle § 1799 o. z. doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem (§ 1798 o. z.), která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. 7. Smyslem úpravy je informování klienta o tom, která další ve Smlouvě se nevyskytující ujednání se mají stát její součástí. Podmínky uvedené v samotné listině jsou její součástí, a proto jsou dostatečně patrné v okamžiku uzavírání Smlouvy. Vyžaduje se seznámení obsahové; pouhé její vyjádření v textu Smlouvy nepostačí. Seznámením s významem doložky zákon vyjadřuje požadavek, aby se adherentovi dostala informace o tom, které další položky včleňovací klazule zahrnuje a které podmínky se stávají obsahem Smlouvy (nikoliv tedy informace o podmínkách, které se stávají její součástí). Zákon však nevyžaduje, aby adherent obsah doložky pochopil. Důkazní břemeno seznámení adherenta s doložkou a jejím významem nese její uživatel. Pro posouzení srozumitelnosti se použije kritérium osoby průměrného rozumu. 8. Ve věci bylo již jednou rozhodováno, a to rozsudkem ze dne 11. 6. 2021, č. j. 15 C 152/2019 – 87, kdy ve výroku I byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 467,14 Kč s příslušenstvím, výrok