18 CO 247/2023-234 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 222 576,09 Kč s příslušenstvím ve výroku I specifikovaným a na nákladech řízení 12 654 Kč, to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla dále uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Tachově na nákladech řízení 17 582,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalovaný v blíže nezjištěné době, nejméně od 16. 4. 2012 do 24. 10. 2018, po výměně elektroměru v ulici [ulice] [adresa] v obci [obec], kde je firmou [právnická osoba] provozována [anonymizována tři slova], neoprávněně odebíral elektřinu tak, jak bylo zjištěno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K jednotlivým elektrickým spotřebičům v domě protékala neměřená elektřina, čímž žalovaný způsobil žalobkyni škodu, která byla v trestním řízení vyčíslena částkou 168 588,79 Kč s tím, že se zbytkem škody byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Znalec [příjmení] [příjmení] vyčíslil hodnotu neoprávněného odběru v předmětném období v částce 379 640,41 Kč včetně DPH. Tento posudek soud považuje za stěžejní, neboť znalec se v něm vypořádal i s obsahem znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a znalce [příjmení] založených v trestním spise. Znalec vysvětlil, proč podle jeho názoru neexistují základní měřená data o spotřebičích, které se podílely na neoprávněném odběru. Zvolil metodu naměřených hodnot, která je dle názoru soudu nejpřesnější pro výpočet vzniklé škody. Žalobkyně požadovala náhradu škody v částce 376 786,45 Kč, kterou soud nemohl překročit, a náklady související s neoprávněným odběrem v částce 14 378,43 Kč. Od těchto částek soud odečetl částky přiznané žalobkyni v trestním řízení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně porušila svoji prevenční povinnost, kdy trestná činnost žalovaného byla prokázána až v trestním řízení. 2. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž uvedl, že soud zcela převzal názor znalce [příjmení] [příjmení], aniž by jej podrobil jakémukoliv vlastnímu hodnocení. Tento znalecký posudek je však vnitřně rozporný a sám znalec uvedl, že jeho výpočet je pouze teoretický, kdy jiný znalec může postupovat jinak a dospět k jiným závěrům. Nevysvětlil, proč zvolil metodu, kterou použil ve znaleckém posudku, nezdůvodnil svůj závěr, že propady a nárůsty ve sledovaném období nejsou pro výpočet podstatné, stejně jako skladba spotřebičů. Ze znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení a historie spotřeby pak jednoznačně vyplývá, že do roku 2016 byla denní spotřeba 4x nižší. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně porušila svoji prevenční povinnost, když již v trestním řízení bylo výslovně uvedeno, že žalobkyně měla a mohla odhalit neoprávněný odběr mnohem dříve v rámci běžných kontrol, k čemuž však nedošlo. Trestní soud se otázce vyčíslení skutečné škody věnoval velmi pozorně i s ohledem na spoluúčast žalobkyně jako poškozené. Náhrada škody ve výši 168 588,79 Kč, kterou žalobkyni přiznal trestní soud na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], představuje plné vyčíslení reálné škody, která v předmětném období žalobkyni vznikla. Se zbytkem byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení jen z formálního důvodu, neboť jí uplatněný nárok byl ve výši 1 700 000 Kč. Znalecký posudek nebyl navrhován ze strany žalovaného ani žalobkyně a soud ustanovil znalce zcela svévolně. Z tohoto důvodu žalovaný považuje za nesprávný rovněž výrok ohledně nákladů vynaložených na zpracování znaleckého posudku a výslechu znalce. 3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že v průběhu prvoinstančního řízení byly soudu předloženy důkazy o provozu restaurace v jiném režimu, než jak ji popisoval žalovaný v průběhu trestního řízení. Argumentace, že provozovna mohla efektivně naplňovat všechny inzerované funkce (provoz pizzerie, fitness) při denní spotřebě cca 2,5 kWh, byla zcela vyvrácena. Znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] využil vyjádření žalovaného o omezeném provozu, a proto nebylo možné vycházet z něj pro zcela zjevné nedostatky při jeho zpracování. Žalovaný napadá správnost posudku [anonymizováno] [příjmení], nicméně měl možnost jej konfrontovat při jeho účasti na jednání, při kterém znalec svůj postup obhájil. Prevenční povinnost žalobkyně nespočívá v intenzivní kontrole všech odběrných míst, že by každému jednotlivému místu věnovala pozornost jako v případě místa, kde je důvodné podezření na neoprávněný odběr. Žalobkyně plnila své povinnosti ve standardním režimu, nedošlo k zanedbání jejích povinností. Trestní soud se zabýval především zaviněním a určením osoby odpovědné za neoprávněný odběr. Své výhrady k výpočtu neoprávněného odběru žalobkyně uplatnila i v trestním řízení. Je proto namístě, že se civilní soud při stanovení škody nezabýval předchozími znaleckými posudky. Žalobkyně navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolání žalovaného není důvodné. 5. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav ohledně neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy žalovaným na odběrném místě ve [anonymizováno], [ulice a číslo] [právnická osoba] bylo kontrolou ze dne 24. 10. 2018 v předmětné provozovně zjištěno neoprávněné napojení na část elektroinstalace, kterou procházela neměřená elektřina. Toto zjištění bylo učiněno za přítomnosti Policie ČR a vyhodnoceno jako neoprávněný odběr elektřiny ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. [název soudu] svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (právní moc a vykonatelnost dne [datum]) uznal vinu žalovaného a žalobkyni přiznal na náhradě škody částku 168 588,79 Kč, ve zbytku nároku poškozenou odkázal na občanskoprávní řízení. Pro výpočet výše škody za neoprávněný odběr elektřiny v tomto řízení žalobkyně zvolila postup, kdy v souladu s judikaturou obecných soudů a Ústavního soudu došlo k využití některých údajů ze znaleckých posudků zpracovaných v rámci trestního řízení, dále rozdílu spotřeb v dané provozovně v době trvání, která je předmětem tohoto řízení, a po zjištění neoprávněného odběru elektřiny, skutečností zjištěných techniky žalobkyně, kteří mají oprávnění ke zjišťování neoprávněného odběru, ale i dalších poznatků zjištěných v trestním řízení (dlouhotrvající odběr). Částka 492 504,53 Kč uvedená v dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 30. 10. 2018 představovala prvotní výpočet náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny dle § 51 odst. 3 energetického zákona ve spojení s § 9 odst. 12 vyhlášky č. 82/2011 Sb., která byla určena k případnému jednání mezi účastníky o částce konečné. K uzavření dohody však nedošlo. 6. Délka trvání neoprávněného odběru byla stanovena v souladu s rozhodnutím trestního soudu na období 16. 4. 2012 až 24. 10. 2018, přičemž žalobkyně zdůraznila znatelný pokles spotřeby též v období předcházející výměně elektroměru v dubnu 2012. Žalovaný v průběhu nalézacího řízení skutečnost neoprávněného odběru elektřiny nezpochybnil, dokonce uváděl, že se tak muselo dít již mnohem dříve, než v předmětném období. Nesouhlasil s tím, jak náhradu škody za neoprávněný odběr vypočetla žalobkyně, poukazoval na skutečnost, že v trestním řízení již bylo o náhradě škody rozhodnuto. V trestním řízení však soud vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], a jím vyčíslené výše škody toliko za období 25. 10. 2016 až 24. 10. 2018, tj. 730 dní neoprávněného odběru. Celé žalované období (i v souladu s trestním rozsudkem) ale činí 2 382 dnů, což byl zřejmě druhý důvod, kromě výše požadované náhrady škody v trestním řízení, pro odkaz žalobkyně s jejím dalším nárokem na občanskoprávní řízení dle § 229 odst. 2 trestního řádu. Rozsudek Okresního soudu v Tachově je však ve výroku o náhradě škody odůvodněn velice stručně, tudíž z něj nelze zjistit, bez ohledu na odvolací námitky žalovaného, jakými úvahami se tento soud při rozhodování o nároku poškozené společnosti řídil. 7. Žalobkyně v průběhu řízení opakovaně poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/13 ze dne 1. 4. 2014 reagující na nevhodný způsob výpočtu škody konstruovaný vyhláškou č. 51/2006 Sb., kterým však je dosaženo mnohonásobně vyšší škody, než kolik škůdce platil za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, a může tak plnil funkci sankční namísto správné funkce kompenzační. Tyto závěry Ústavního soudu však na předmětnou věc nedopadají, neboť pojednávají o náhradním způsobu výpočtu dle § 14 odst. 2 až 5 vyhlášky č. 51/2006 Sb. (čemuž dnes odpovídá § 9 odst. 2 až 8 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru), kdy výše škody byla žalobkyní stanovena na základě historie spotřeb zjištěných v odběrném místě. Nejedná se tedy o žádný fiktivní výpočet využívající předem definované hodnoty, který byl judikaturou Ústavního soudu podroben kritice. 8. V předmětné v