25 Co 174/2022-174 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě na zaplacení částky 43 963,90 Kč s příslušenstvím tak, že jí vyhověl co do částky 7 251 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I), ve zbytku, tedy co do částky 36 712,90 Kč s příslušenstvím, ji zamítl (výrok II) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému poměrnou část nákladů řízení (výrok III). Předmětem sporu byl nárok na zaplacení dluhu podle smlouvy o půjčce č. 542382837, kterou uzavřel žalobcův předchůdce [právnická osoba] se žalovaným dne 8. 8. 2018. Soud prvního stupně posoudil tuto smlouvu jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, a proto přiznal žalobci pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení. Účastníci uzavřeli stejnou dohodu o splátkách, jako byla uvedena v písemné smlouvě, alespoň žalovaný při plnění dluhu dohodnuté termíny zjevně akceptoval. Naposledy na dluh zaplatil dne 31. 12. 2019, takže tříletá promlčecí lhůta podle ust § 621 odst. l obč. zák. od března 2019 do podání žaloby neuplynula. Žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 251 Kč nezanikl dne 2. 4. 2020 zápočtem, k němuž žalovaný užil přeplatek ve stejné výši ze smlouvy č. 580748851 z roku 2014, protože tato pohledávka byla ke dni zápočtu promlčena a žalobce její promlčení namítl, aniž by přitom porušil dobré mravy. Z uvedených důvodů měl žalobce nárok jen na zaplacení částky 7 251 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný ve včasném odvolání požadoval změnu výroků I a III napadeného rozsudku. Žádná dohoda o splácení dluhu mezi účastníky neexistovala, nebyla uzavřena ani konkludentně, a promlčecí lhůta již uplynula. Plnění na dluh nemohlo mít účinky uznání zbytku závazku, neboť z okolností neplynulo, že by žalovaný zbytek závazku uznával. Pro konkludentní uznání je nutné, aby dlužník znal nejen výši dluhu, ale i právní důvod vzniklého dluhu. Pokud by soudy považovaly snahu dlužníků o splácení částek souvisejících s absolutně neplatnými smlouvami za uznání dluhu, pak by taková praxe razantně oslabovala oslabení spotřebitelů. 3. Žalobce považoval napadený rozsudek za věcně správný a žádal jeho potvrzení. Žalovaný uhradil na dluh z posuzované smlouvy celkem částku 47 749 Kč, je tedy zřejmé, že hradil právě na poskytnuté bezdůvodné obohacení, které těmito platbami uznal, a prodloužil tím promlčecí dobu o 10 let. Žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak jednoznačně nemohl být promlčen. Žalovaný nemohl namítat, že by platil podle smluvního splátkového kalendáře, neboť jeho platby neodpovídaly sjednané výši splátek ani dohodnutým termínům splatnosti. 4. Odvolací soud již ve věci jedenkrát rozhodl, a to rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, č. j. 25 Co 174/2022-97, jímž rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a III potvrdil a žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení. Shledal tehdy, že žalovaný postupným plněním na dluh ze smlouvy č. 542382837 uznal žalobcovo právo na plnění podle ust. § 2054 odst. 2 o. z., a žalobcův nárok při podání žaloby tedy nebyl promlčen, když ještě neuplynula promlčecí lhůta podle ust. § 639 ani podle ust. § 638 o. z. Jednostranný zápočet žalovaného ze dne 2. 4. 2020 vycházel z předpokládané neplatnosti smlouvy o půjčce č. 580748851, z níž měl žalovanému vzniknout přeplatek ve výši 7 251 Kč. Žalovaný splnil povinnost ze smlouvy č. 580748851 uhradit celkovou částku 17 251 Kč ke dni 21. 8. 2015, a právo na vydání bezdůvodného obohacení za přeplatek ve výši 7 251 Kč bylo ke dni provedení zápočtu již promlčeno. Zápočet tedy nemohl způsobit zamýšlené účinky podle ust. § 1989 odst. 1 o. z., a závěr soudu prvního stupně byl proto správný. 5. K dovolání žalovaného zrušil tento rozsudek odvolacího soudu Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023-133, v němž vyložil důvody, pro které ze strany žalovaného nemohlo dojít k uznání dluhu ze smlouvy č. 542382837 postupným plněním. V případě neplatnosti smlouvy podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá úprava ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plnění v době přiměřené dlužníkovým možnostem, což odpovídá dílčímu plnění, nikoliv plnění částečnému, a pak nemůže plnění spotřebitele v době přiměřené jeho možnostem naplňovat důvody uznání dluhu. V dalším řízení bude třeba vypořádat se s důvody neplatnosti provedeného zápočtu se zřetelem k úpravě ust. § 1982 odst. 2 věta druhá o. z., podle níž účinky započtení nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Aktivně započítávané pohledávce nebrání v zápočtu podle ust. § 1989 odst. 1 o. z. ani její promlčení, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. V případě pasivně započítávané pohledávky je předpokladem jejího započtení toliko splnitelnost daného dluhu, tedy právo splnit dluh. Závěr soudu prvního stupně o způsobilosti aktivně započítávané pohledávky k zápočtu od 22. 8. 2015 do 22. 8. 2018 byl správný, ale v případě pasivně započítávané pohledávky je třeba považovat pro účely započtení dluh za splnitelný od doby jeho vzniku bez ohledu na jeho splatnost. 6. Odvolací soud po zrušení jeho rozsudku dovolacím soudem znovu přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno důvodně. 7. Žalobcův předchůdce a žalovaný uzavřeli postupně dvě smlouvy o půjčce, soud prvního stupně je obě posoudil jako neplatné, a účastníci tento závěr v odvolacím řízení nezpochybnili. 8. V pořadí první smlouva č. 580748851 byla uzavřena dne 8. 10. 2014, žalovaný na jejím základě obdržel zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou měl vrátit ve 43 měsíčních splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 251 Kč. Podle karty splátek splnil dluh během období od 19. 10. 2014 do 21. 8. 2015, kdy na dluh postupně uhradil částku 17 251 Kč Smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a byla neplatná pro její rozpor s dobrými mravy podle ust. § 585 o. z. vzhledem k výši poskytnuté jistiny 10 000 Kč, souhrnného poplatku 7 251 Kč a dohodnuté době splácení v trvání 43 týdnů. Souhrnný poplatek bylo nutno posuzovat jako celek ve všech jeho složkách, a pak z hlediska přiměřenosti nemohl obstát. Poplatek se při velmi krátké době splácení téměř blížil výši poskytnuté jistiny, vytvořil zřetelnou nevyváženost v právech a povinnostech účastníků smluvního vztahu v neprospěch spotřebitele a dosáhl takové výše, že s přihlédnutím k relativně krátké době splácení intenzivně kolidoval s dobrými mravy podle ust. § 580 o. z. Ujednání o poplatku nebylo možno považovat za platné, a vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smluvního vztahu a k velmi výrazné nerovnováze v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele tu z hlediska potřeby ochrany dobrých mravů nepřicházelo do úvahy považovat smlouvu za platnou ani přiznat věřiteli právo na zaplacení úroku v běžné výši podle ust. § 1802 o. z. 9. V důsledku neplatnosti smlouvy č. 580748851 měl věřitel právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 o. z. ve výši, která odpovídala poskytnuté jistině, tedy částce 10 000 Kč. Zaplatil-li žalovaný na tuto smlouvu částku 17 251 Kč, vznikl mu tak přeplatek ve výši 7 251 Kč, o který se věřitel na úkor žalované bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se později stala aktivně započítávanou pohledávkou v jednostranném zápočtu žalovaného ze dne 6. 4. 2020 a byla způsobilá k započtení v období od 22. 8. 2015 do 22. 8. 2018, jak správně shledal soud prvního stupně. 10. V pořadí druhá smlouva o půjčce č. 542382837 byla uzavřena dne 8. 8. 2018, žalobcův předchůdce se na jejím základě zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 55 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit v 18 měsíčních splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 39 395 Kč Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotil tuto smlouvu jako neplatnou pro rozpor s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, žalobce měl tedy podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi poskytnutou jistinou a vrácenou částí dluhu, tedy 7 251 Kč. Závazek žalovaného ze smlouvy č. 542382837 nebyl uznán postupným plněním, jak dovodil Nejvyšší soud v jeho zrušovacím rozhodnutí. Žalobce měl podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru právo na vrácení poskytnuté částky v době podle možností žalovaného, splatnost nebyla upravena dohodou stran ani rozhodnutím soudu. Žalovaný na dluh plnil podle svých možností, a nemohl se tak ocitnout v prodlení. Nárok na doplacení částky 7 251 Kč později použil v zápočtu jako pasivně započítávanou pohledávku. 11. Žalovaný provedl jednostranný zápočet dne 2. 4. 2020 a započetl v něm přeplatek ve výši 7 251 Kč ze smlouvy o půjčce č. 580748851 proti nedoplatku 7 251 Kč ze smlouvy č. 542382837. Pohledávka na vydání přeplatku ze smlouvy č. 580748851 byla způsobilá k započtení od 22. 8. 2015 do 22. 8. 2018. Závazek žalovaného ze smlouvy č. 542382837 se stal splnite