56 CO 55/2023-841 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v [anonymizováno], a pozemku p. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zamítl (výrok I), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému, k rukám zástupce žalovaného, náhradu nákladů řízení v částce 164 165,46 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobkyni uložil dále zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karlových Varech částečnou náhradu nákladů řízení v částce 2 917 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalovaný zaplacení kupní ceny prokázal, žalobkyni proto nevzniklo právo od smlouvy odstoupit podle § 517 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., uvedený právní úkon nemohl tak způsobit zamýšlené účinky, protože závazek z kupní smlouvy žalovanému zanikl splněním převážně v termínu před lhůtou splatnosti podle kupní smlouvy, žaloba tak nemůže být ani ohledně předmětu převodu podle smlouvy z 24. 4. 2013 mezi účastníky úspěšná. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem dle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., pokud se domáhala určení vlastnického práva k podílu na nemovitých věcech, který nebyl předmětem převodu dle kupní smlouvy z 24. 4. 2013. 2. Žalobkyně ve včasném odvolání namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelka poukazovala na pokyny odvolacího soudu, kterým byla opakovaně rušena předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že znovu nevyslechl svědky bratry [anonymizováno], neprovedl výslech insolvenčního správce [jméno] a nedoplnil znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Soud prvního stupně pochybil u hodnocení důkazů z insolvenčního spisu. Pokud bylo rozhodováno o vyloučení věci z majetkové podstaty týkající se insolvenčního řízení, závěr řízení nepředjímá závěr předmětného řízení. Soud prvního stupně dle odvolatelky nevyjasnil úplným způsobem rozporná tvrzení žalovaného ohledně způsobu údajné úhrady kupní ceny a ohledně zdroje finančních prostředků. Žalovaný předložil darovací smlouvu, datovanou téměř o rok dříve, než byla uzavřena předmětná kupní smlouva. V insolvenčním řízení bylo prokázáno, že žalovaný kupní cenou nedisponoval na svém účtu, darovací smlouvu nepředkládal. Odvolatelka poukazovala na výslech rodičů žalovaného s tím, že výpověď rodičů se jeví jako nevěrohodná. Žalovaný na svých účtech penězi nedisponoval, ani je nevybíral, jak tvrdili bratři [anonymizováno]. Žalobkyně předkládala fotografii, ze které je patrné, jak velký je svazek kupní ceny složený v bankovkách á 1 000 Kč. Žalovaný uvedl, že peníze měl v náprsní kapse bundy, kam by se svazek nevešel, svědci uvedli, že peníze měl v aktovce, stejně jako uváděl původně žalovaný. Soud prvního stupně se věcí zabýval pouze částečně, svědky znovu nevyslechl. Dle odvolatelky soud prvního stupně nerespektoval zcela pokyny odvolacího soudu a to ani pokud se měl zabývat společným podnikáním účastníků a dohodou smluvních stran ze dne 30. 4. 2013, kde na kopii dohody je vepsána věta o uhrazení kupní ceny. Odvolatelka nadále trvá na svých námitkách vůči znaleckému posudku. Poukazovala dále na měnící se verze obrany žalovaného. Z tohoto důvodu žalovaný není schopen prokázat, že peněžní prostředky předal žalobkyni, nebo že jimi disponoval. Pokud jde o pravost podpisu žalobkyně na příjmových dokladech, znalecké zkoumání může s ohledem na okolnosti dané věci sloužit pouze jako důkaz podpůrný. Odvolatelka má za to, že zjištěné rozpory při znaleckém zkoumání nebyly stále odstraněny. Pokud jde o prokázání prostředků k úhradě kupní ceny, žalovaný dokládá nabytí dědictví svými rodiči, avšak podle kupní smlouvy ze dne 9. 6. 2008 byla prodávající jen matka žalovaného. Matka žalovaného ve své výpovědi uvedla, že neví ničeno o tom, že v letech 2008 – 2014 měli doma finanční částku převyšující 1 000 000 Kč. Otec žalovaného uvedl, že hotovost měl v trezoru, dále na dotazy odmítal řádně odpovídat. Svědectví rodičů je nevěrohodné. Odvolatelka dále poukazovala na výpověď svědka [příjmení], který se vyjadřoval mimo jiné v tom směru, že viděl 2 balíčky bankovek, dle odvolatelky nemohl mít žalovaný balíček bankovek v náprsní kapse bundy, neboť se smlouva podepisovala na konci dubna, kdy bylo teplé počasí. Ohledně včasnosti odstoupení od kupní smlouvy odvolatelka namítala, že o možnosti, jak nastalou situaci řešit, se žalobkyně se svým manželem dozvěděli až následně od advokáta. O úhradu platby žalovaného urgovali osobně a telefonicky. Odvolatelka namítala, že žalovaný dopis z katastru nemovitostí žalobkyni odejmul, přitom před soudem popřel, že by vkladové řízení bylo z jeho strany doplňováno. Pokud jde o výpověď svědkyně [příjmení], uváděla ve své výpovědi nepravdu, nakonec připustila podpis jednoho dokladu žalobkyní. Pokud byl na jednom z dokladů podpis uznán jako pravděpodobně pravý, mohlo se jednat o doklad, který byl získán svědkyní [příjmení]. Žalobkyně setrvává na svém tvrzení, že doklady nepodepsala ani v jednom případě, pokud jde o příjmové doklady týkající se úhrady kupní ceny. Soud v průběhu řízení zaměnil tvrzení účastníků a mylně jej vyložil, svědci [příjmení] a [příjmení] potvrdili, že byli vypláceni z prostředků žalovaného prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně v průběhu řízení neměnila svoji výpověď. Soud prvního stupně nelogicky poukázal na výpověď žalobkyně z insolvenčního řízení, kde uvedla, že v den podpisu kupní smlouvy byla odvezena domů autem. Pokud by žalobkyně obdržela kupní cenu, mělo by být objasněno, jak s ní bylo naloženo. Oba manželé prošli insolvencí, kterou vyplatili z dědictví, žijí již 10 let chudě, nemají pokryty základní životní potřeby, kromě domu ničeho nevlastní. Žalobkyně v rámci insolvence udala správně, že je vlastníkem celého domu. Soud prvního stupně nepoučil žalobkyni stejným způsobem jako žalovaného, porušil rovnost stran před soudem. Byť soud zamítl celou žalobu, měl žalobkyni upozornit, že žalobní petit trpí vadou. Žalobkyně by měla být úspěšná nejméně v polovině svého nároku. Soud prvního stupně pomíjí zřejmé rozpory v provedených důkazech. Nevypořádal se s rozpory v obraně žalovaného. Pokud žalobkyně v insolvenčním řízení neuvedla předmětnou pohledávku, je tomu tak proto, že s manželem jsou obyčejní lidé, právní kroky činili až po vyhledání advokáta. Pokud by mělo být prokázáno, že finanční prostředky mohl mít otec žalovaného, nebylo prokázáno, jak se tyto prostředky dostaly do dispozice žalovaného. Žalobkyně poukazovala na své majetkové poměry a okolnosti případu s tím, že soud prvního stupně měl aplikovat ust. § 150 o. s. ř., tedy, i pokud by žalobkyně s odvoláním ve věci samé nebyla úspěšná, mělo by být o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba doplnit dokazování. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalobkyně a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným. 4. Žalobkyně zaslala odvolacímu soudu dne 29. 5. 2023 podání, ve kterém poukazovala na nedostatečná poučení ze strany soudu prvního stupně s tím, že se rozhodla pro změnu žalobního petitu. S přihlédnutím i ke skutečnosti, že přistoupila k darování jedné ideální poloviny nemovitostí svému manželovi, mění žalobní petit v tom směru, že požaduje určení, že je vlastníkem jedné ideální poloviny pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] v [anonymizováno], a pozemku p. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], kde je jako vlastník věci zapsán žalovaný. 5. Odvolací soud posuzoval podání žalobkyně dle obsahu, z něhož vyplývá, že žalobkyně se již domáhá pouze určení, že je vlastnicí poloviny předmětných nemovitostí, netrvá na určení, že je vlastníkem celé nemovitosti. Podání tedy odvolací soud pokládá za částečné zpětvzetí žaloby. Žalovaný na výzvu odvolacího soudu, aby se vyjádřil, zda s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, se vyjádřil v tom směru, že s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Je přesvědčen, že předmětem řízení nemůže být určení vlastnického práva k nemovitostem jako celku, ale právě pouze ke spoluvlastnickému podílu ve výši 1/2 vzhledem k celku, který byl předmětem převodu dle uzavřené kupní smlouvy. 6. Dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí