§ 267 obchodní zákoník – Kdo se může dovolávat neplatnosti právního úkonu
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 267 obchodního zákoníku upravuje, kdo se může dovolávat neplatnosti právního úkonu, vylučuje použití § 49 občanského zákoníku v obchodních vztazích a řeší platnost dohod o volbě práva nebo řešení sporů v rámci jinak neplatné smlouvy. (§ 267 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Odkazuje na: § 262
- Judikatura: na § 267 odkazuje 151 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
(1) Jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník. To neplatí pro smlouvy uzavřené podle části druhé tohoto zákona.
(2) Ve vztazích upravených tímto zákonem neplatí ustanovení § 49 občanského zákoníku.
(3) Je-li součástí jinak neplatné smlouvy dohoda o volbě práva nebo tohoto zákona (§ 262) nebo dohoda o řešení sporu mezi smluvními stranami, jsou tyto dohody neplatné pouze v případě, že se na ně vztahuje důvod neplatnosti. Neplatnost těchto dohod se naopak netýká neplatnosti smlouvy, jejíž jsou součásti.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud je neplatnost právního úkonu stanovena jen pro ochranu jedné strany, může se jí dovolávat pouze tato chráněná strana (s výjimkou smluv podle části druhé obchodního zákoníku).
- Ustanovení § 49 občanského zákoníku, které se týká odstoupení od smlouvy při omylu, se v obchodních vztazích nepoužije.
- Dohody o volbě práva nebo o řešení sporů, které jsou součástí neplatné smlouvy, zůstávají platné, pokud se důvod neplatnosti netýká přímo těchto dohod.
Na co si dát pozor
- Je důležité rozlišovat, zda je neplatnost právního úkonu absolutní, nebo zda je stanovena pouze na ochranu jedné strany, protože to ovlivňuje, kdo se jí může dovolávat.
- V obchodních vztazích nelze využít ustanovení o omylu podle § 49 občanského zákoníku pro zneplatnění právního úkonu.
- I když je celá smlouva neplatná, dohody o volbě práva nebo o řešení sporů v ní obsažené mohou zůstat v platnosti, což je důležité pro případné budoucí spory.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 267
Jak soudy aplikují § 267
V poměrech obchodních závazkových vztahů jde pak o neplatnost relativní ve smyslu § 267 odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1888/2007).
Vzhledem k ustanovení § 267 obch. zák. nebyl také důvod, aby se ve smlouvě z roku 1996 sjednaná sazba úroků stala neplatnou později (od roku 2001), neboť příspěvková organizace jako strana smlouvy, na jejíž ochranu byl důvod neplatnosti stanoven, neplatnost neuplatnila a úroky z prodlení nebyly po ní požadovány.
Uvedla, že sjednaný zákaz postoupení pohledávek ve smlouvě o dílo jednoznačně sloužil ochraně pouze jedné smluvní strany (dlužníka), jak vyplývá i ze samotného ustanovení § 525 odst. 2 občanského zákoníku, a je tak aplikovatelné ustanovení § 267 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). Namítla, že pokud odvolací soud shledal důvody k neplatnosti zástavní smlouvy, pak se jedná v intencích ustanovení § 267 odst. 1 obch. zák. o neplatnost relativní, dále že právo žalované namítat relativní …
Související
§ 40a (Občanský zákoník)§ 40a (Zákon, kterým se mění, doplňuje a upravu)§ 31 (Zákon o právních vztazích v mezinárodním)§ 41a (Občanský zákoník)§ 32 (Zákon o právních vztazích v mezinárodním)