61 CO 167/2022-348 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce a), žalobce b), 1. žalovaný, 2. žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], vytvořené geometrickým plánem soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne 31. 1. 2018 oddělením z pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], a to žalobci každý co do jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku a žalovaní co do jedné ideální poloviny vzhledem k celku (SJM), když geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I) a dále rozhodl tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně oběma žalobcům náklady řízení, stejně tak jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit náklady řízení České republice na účet Okresního soudu v Klatovech (výroky II – IV). 2. V odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalovaní své vlastnické právo odvozovali od uzavřené kupní smlouvy z [datum], kterou koupili od rodičů a) žalobce oddělený díl„ a“ geometrickým plánem č. zakázky [číslo] (zaměřil [anonymizováno] [jméno]) určený ke sloučení do pozemku p. [číslo] který byl dle dvou kupních smluv z 27. 8. 1976 podílovým spoluvlastnictvím (dnes SJM) žalovaných. Díl„ a“ byl oddělen geometrickým plánem z pozemku [číslo] PK ve stejnodílném spoluvlastnictví rodičů žalobce (viz obsah notářského zápisu ze dne 22. 3. 1991, [číslo jednací], [spisová značka]). Soud prvního stupně pak vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a z jeho výpovědi a uzavřel, že na základě této kupní smlouvy žalovaní nemohli nabýt vlastnické právo k novému pozemku p. [číslo] neboť znalec uvedl, že geometrický plán z roku 1990 s pozemkem p. [číslo] nespojoval vlastnické vztahy žalovaných, tedy uvedenou kupní smlouvou vlastnické právo pozemku na žalované nepřešlo, když ani pozemek p. [číslo] ve vlastnictví rodičů žalobce nebyl, pozemek p. [číslo] byl součástí pozemku [parcelní číslo]. Dále pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na výsledky svědeckých výpovědí a dále i skutečnost, že žalovaní pozemek p. [číslo] nikdy neměli zaplocený (měli zaplocený pozemek p. [číslo] to již v době, kdy uzavírali kupní smlouvu s rodiči žalobce a)), nenabyli vlastnické právo k pozemku p. [číslo] ani vydržením, když pro vydržení nebyly shledány potřebné podmínky požadované ust. § 134 občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013. Nabývací titul v podobě kupní smlouvy žalovaným nesvědčil, z důkazního řízení popsaného shora nebylo možné uzavřít, že držby pozemku p. [číslo] jako sousedního pozemku k pozemku [parcelní číslo] se ujali v dobré víře, že jim pozemek jako výlučným vlastníkům náleží. Navíc žalovaní ani netvrdili, že se držby ujali v omylu, když odvozovali své vlastnické právo k pozemku p. [číslo] z kupní smlouvy, z níž však vlastnické právo k tomuto pozemku nelze spojovat. 3. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání a namítají, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně chybně zhodnotil otázku naléhavého právního zájmu žalobců a odkázal-li na judikaturu Nejvyššího soudu, rozhodnutí dle odvolatelů chybně interpretoval na poměry daného řízení, zejména otázku naléhavého právního zájmu. V daném případě se žalobci aktivně účastnili řízení u Katastrálního úřadu [číslo jednací], jakož i odvolacího řízení u Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] [číslo jednací], v obou byli neúspěšní a i tam žalobci mohli uplatňovat veškerá svá tvrzení a důkazy shodně jako v daném soudním řízení. V daných řízeních to byli žalobci, kteří spornou linii vlastnictví (kterou v daném soudním řízení sporují) výslovně a písemně odsouhlasili svými podpisy v prohlášení vlastníků dle § 44 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 357/2013 Sb. Vzhledem k této skutečnosti žalobci již cestou žaloby podle části páté o. s. ř. podané k příslušného soudu nebrojili proti daným rozhodnutím, neb bylo zjevné, že vzhledem k jejich výslovnému souhlasu s průběhem hranice by byli neúspěšní. Místo toho se jali novou určovací žalobou domoci sporné části pozemku. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu setrvává na tom, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2147/2018). Odvolatelé mají za to, že pokud žalobci vedli správní řízení o téže otázce (§ 36 zákona č. 256/2013 Sb.), ve kterém nebyli úspěšní proto, že sami při místním měřícím šetření do protokolu dle § 44 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 357/2013 Sb. výslovně prohlásili linie vlastnictví za nesporné (respektive správný průběh hranic), a na jejich základě KÚ i ZKI dané hranice opravilo a vyměřilo, aniž by dokonce proti daným rozhodnutím použili prostředky soudní ochrany k tomu určené, pak rozhodně nelze konstatovat, že žalobci nemohli k odpovídající nápravě dospět jinak. Naopak lze konstatovat, že je zneužit institut určovací žaloby, aby obešel správní řízení a postupy dle § 36 zákona č. 256/2013 Sb. a na něj navazujících soudních přezkumů s vědomím, že v předchozích řízeních žalobci nemohli býti úspěšní. Odvolatelé mají též pochybnost, zda vůbec je v režimu nového občanského zákoníku a nového katastrálního zákona č. 256/2013 Sb. udržitelný závěr soudu prvního stupně, že všude tam, kde je hranice mezi pozemky objektivně zjistitelná, soud určuje vlastnické právo ke sporné části pozemku. Odvolatelé samozřejmě nezpochybňují dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, na níž soud prvního stupně odkázal v odstavci 12 odůvodnění, nicméně lze míti za to, že jde o závěry poplatné zákonu č. 40/1964 Sb. a zákonu č. 265/1992 Sb. V režimu zákona č. 89/2012 Sb. mají zápisy a evidence ve veřejném seznamu však zcela jiné účinky, (zde srov. např. § 985). Soud prvního stupně konstatoval, že bylo nadbytečné činit dotaz na katastrální úřad ohledně zanesení bodu 46-7, neboť se zanesením tohoto bodu se údajně vypořádal znalec [příjmení] [příjmení] ve svém posudku, ale k zanesení bodu však došlo s výslovným písemným potvrzením žalobců, takže nyní se nemohou, ani znalec [příjmení] [příjmení], dovolávat opaku. Dle § 44 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 357/2013 Sb. platí, že chybné geometrické a polohové určení, které vzniklo nepřesností při podrobném měření a zobrazení předmětu měření v katastrální mapě, nejde-li o případy podle odst. 2, opraví katastrální úřad na základě: a) výsledku zeměměřičských činností, který je využíván pro vyznačení příslušného předmětu polohopisu do katastrální mapy, b) písemného prohlášení vlastníků pozemků, že hranice pozemků nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna. Dané písemné prohlášení je právě podkladem pro zcela správné stanovení linie vlastnické hranice ze strany KÚ a ZKI, a pokud by soud prvního stupně daný dotaz ke katastrálnímu úřadu učinil, bylo by mu zcela jasné, že posudek znalce [příjmení] [příjmení] je zcela chybný, neboť vychází z mylných východisek. Stěží by pak mohl konstatovat, že žalovaní nepředložili relevantní důkaz, který by věrohodnost posudku znalce [příjmení] [příjmení] zpochybnil či vyvrátil jeho závěry. Byl to naopak soud prvního stupně, který neprovedením daného dotazu sám důkaz zpochybňující posudek znalce [příjmení] [příjmení] žalovaným odepřel. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že v podstatě jediným důvodem (důkazem), o který soud prvního stupně opřel svá skutková zjištění a závěr o oprávněnosti žalobního určovacího nároku, je znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení]. Odvolatelé nesporují, že soud prvního stupně musel vyjít ze znaleckého zkoumání, neboť určení správnosti linie vlastnické hranice stanovené zeměměřičskými a geodetickými činnostmi je otázkou veskrze odbornou, toliko sporují, že soud prvního stupně neprovedl důkaz osvědčující nevěrohodnost a nesprávnost posudku znalce [příjmení] [příjmení]. Vědomi si nesprávnosti posudku znalce [příjmení] [příjmení] i toho, že má-li být prokázáno, že přičlenění sporné části pozemku k parcele p. [číslo] v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec] je správné a po právu, musel by takový závěr přinésti znalecký posudek., označili důkaz a současně žádali ustanovení revizního znalce. Jelikož námitky směřující proti nesprávnosti vyhotoveného znaleckého posudku lze uplatnit i po koncentraci řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se zřetelem k jejich povaze je lze osvědčit též prostřednict