61 CO 97/2021-765 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I), rozhodl, že žalobkyně, žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), dále rozhodl, že státem zálohované náklady řízení na znalečné a svědečné v celkové výši 9 235 Kč z jedné poloviny hradí Česká republika a z jedné poloviny, tj. částku 4 617,50 Kč je povinna zaplatit žalovaná na účet soudu prvního stupně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), dále rozhodl, že odměnu za zastupování žalobkyně přiznanou usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 8. 2019, č. j. 18 C 343/2017, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a již uhrazenou ze státních prostředků hradí Česká republika (výrok [příjmení]) a odměna advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za zastupování žalobkyně v řízení bude stanovena samostatným usnesením po pravomocném skončení řízení a hradí ji Česká republika (výrok V). 2. Žalobou podanou u soudu prvního stupně se žalobkyně domáhala náhrady za újmu na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění a náhrady nemajetkové újmu v celkové výši 5 000 000 Kč s odůvodněním, že se dne [datum] ve zdravotnickém zařízení žalované – [nemocnice] podrobila laparoskopické operaci na základě předchozího doporučení svého gynekologa [anonymizováno] [jméno] [příjmení] po déle trvajících bolestech břicha, kdy ošetřující lékař měl podezření, že by se mohlo jednat o endometriózu a v případě potvrzení by žalobkyni bylo provedeno i podvázání vaječníků. Při operaci žalobkyně utrpěla perforaci střeva, takže po operaci namísto normální rekonvalescence nastoupily komplikace a žalované trvalo dva dny, než rozpoznala, jaké komplikace nastaly, v důsledku čehož u žalobkyně docházelo k postupnému selhávání orgánů. Až [datum] lékaři [nemocnice] rozhodli o transportu žalobkyně do [nemocnice], kde žalobkyni byla provedena reoperace, a bylo zjištěno, že u žalobkyně došlo k perforaci střeva a sepsi organismu, žalobkyně na operačním sále prodělala klinickou smrt. Od [datum] do [datum] žalobkyně byla v péči na oddělení ARO v [nemocnice] a do [datum] byla udržována v umělém spánku. [datum] byla převezena zpět do [nemocnice] na oddělení JIP, kde byla v péči až do [datum] a poté byla [datum] propuštěna do domácího ošetřování. Původně byla předpokládána doba hospitalizace po operaci dva dny, ale v nemocnici byla téměř měsíc a namísto pomoci od bolestí břicha žalobkyně v důsledku lékařského zákroku na její osobě a nerozpoznání příčin zhoršujícího se pooperačního stavu z nemocnice odcházela jako ležící pacient plně závislý na péči třetí osoby. Od prosince 2015 do dubna 2016 žalobkyně byla v podstatě ležící pacient a jen díky pomoci rodiny a důsledné rehabilitaci došlo v prosinci 2016 k určité stabilizaci zdravotního stavu. Žalobkyně již byla schopná základních úkonů, chůze a určité soběstačnosti, ale dosud u žalobkyně přetrvávají problémy s chůzí do schodů, s rovnováhou, žalobkyně není schopna udělat dřep, má nepravidelnou menstruaci a trpí stálými bolestmi. 3. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé důkazní řízení, kdy kromě účastnické výpovědi žalobkyně provedl výslech řady svědků, a to příbuzných a přátel žalobkyně, lékařů a zdravotních sester pečujících o žalobkyni v nemocnici žalované, a kromě řady listinných důkazů provedl i důkaz znaleckým posudkem a jeho dodatky zpracovanými znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova] v [obec], kdy znalecký posudek zpracoval znalecký ústav na žádost vedlejšího účastníka a také soud provedl výslech zástupců znaleckého ústavu. 4. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně dne [datum] podstoupila v nemocnici žalované operaci poté, co do nemocnice byla odeslána ošetřujícím gynekologem s doporučením laparoskopie a sterilizace pro chronický PPS (pánevní syndrom). Dle operačního protokolu byl popsán normální nález v malé pánvi a celé dutině břišní a provedený výkon byl popsán jako rutinní a bez komplikací. Po operaci byla žalobkyně přeložena [datum] na standardní oddělení, kde si začala postupně stěžovat na zhoršující se bolesti břicha, byla opakovaně vyšetřována lékaři, nebyly popsány známky náhlé příhody břišní. Situaci komplikovala skutečnost, že žalobkyně byla dlouhodobě léčena na psychiatrii a brala sama bez kontroly psychiatrickou medikaci. [datum] byla přeložena pro zhoršující se stav na oddělení JIP, bylo provedeno CT vyšetření, které prokázalo přítomnost plynu v dutině břišní, současně byl vzestup markerů zánětu, selhávání ledvin s rozvojem diseminované intravaskulární koagulace a byla indikována akutní laparotomická revize, při níž byla nalezena difusní peritonitida v důsledku perforace na přední stěně rektosigmoidea (část tlustého střeva na přechodu esovité kličky sigmoidea a konečníku), která byla ošetřena sešitím. Následně byla žalobkyně přeložena na anesteziologicko-resuscitační oddělení, kde byla hospitalizována do [datum] s postupnou úpravou zdravotního stavu a poté byla přeložena zpět na interní oddělení [nemocnice] v [obec], [datum] pak na oddělení následné péče a do domácího ošetření byla propuštěna [datum]. Dle závěrů znaleckého posudku k poranění střeva při laparoskopických výkonech dochází dle literárních údajů v 1- 2 % a vznik těchto poranění může být dán následujícími mechanismy: a) při zavedení trokaru nebo Veresovy jehly, tj. ostrého nástroje do dutiny břišní, které se provádí na začátku operace„ naslepo“, tedy bez kontroly zraku, b) poraněním ostrým laparoskopickým nástrojem zejména v terénu komplikovaném srůsty, c) tepelným působením elektrokoagulačních nástrojů, d) natržením střeva tahem kovového tupého nástroje při oslabení stěny břišní. V tomto případě nelze jednoznačně stanovit, jakým způsobem k poranění stěny střeva došlo, ale jako nejpravděpodobnější příčina se jeví možnost uvedená pod písmenem a). Dle znalců postup lékařů žalované při operaci a následné pooperační péči o žalobkyni byl podle pravidel lékařské vědy a uznávaných medicínských postupů, když prvotní operace byla správně indikována a byla provedena na žádost žalobkyně, byla provedena na pracovišti s odpovídajícím technickým a personálním vybavením. Dle operačního záznamu byla operace provedena technicky správně. Došlo-li k proděrování tlustého střeva, je to jedna z možných komplikací uvedeného operačního výkonu a lze ji ze znaleckého hlediska hodnotit jako lékařských nezdar. Na obtíže žalobkyně v pooperačním období bylo správným způsobem reagováno, perforaci tlustého střeva se podařilo zdiagnostikovat a operační revizi vyřešit dva dny po prvotním operačním výkonu, což je doba obvyklá u tohoto typu komplikace a proto znalecký ústav postup žalované hodnotil jako lege artis. Poranění střeva během zavádění trokaru v dutině břišní nebo při manipulaci se střevem v dutině břišní nebo při používání různých termokoagulací nebo jiných technologií, které jsou k dispozici, je známou a možnou komplikací tohoto operačního výkonu, nejedná se nic překvapivého, nic mimořádného. Někdy se tento problém odhalí během vlastní operace, někdy zejména za situace drobných poranění nebo poranění termických, tj. nikoli fyzikálně mechanických, ale fyzikálně způsobených působením tepla, se projeví často až s odstupem několika hodin nebo několika dnů od vlastního operačního výkonu a nejsou brána jako pochybení. Žádný z lékařů úmyslně neporaní střevo nebo nesnaží se způsobit nějakou škodu v dutině břišní, ale každý operační výkon, ať se lékař snaží sebevíc, má svá rizika a své možné komplikace a každý z lékařů s tím má zkušenost. Uvádí-li literatura, že k poranění střeva při laparoskopických operací dochází v případě 1- 2 %, dle názoru zástupců znaleckého ústavu skutečný stav bude ještě vyšší, když neexistuje žádný registr nežádoucích událostí a není tak objektivní statistika. Indikací pro operaci byly chronické bolesti žalobkyně v oblasti pánve a i její žádost o provedení sterilizace. Pokud u žalobkyně situace došla až do krajní meze, kdy byla ohrožena na životě, dle zástupců znaleckého ústavu posouzení stavu nežádoucí události na tlustém střevě je vysoce individuální a u konkrétních osob je velmi obtížné reprodukovat potíže, které mají a lékaři je zdůvodňovaly v dané chvíli i něčím jiným, než možnou komplikací, neboť během operačního výkonu, jak vyplývá z operačního protokolu, nic nenasvědčovalo, že by k takovému poranění mělo dojít, to znamená, nebylo to, na co lékaři pomýšlejí jako první. Z pohledu znalců byl následný laparotomický výkon proveden včas, kdy pro to svědčil klinický nález, klinická vyšetření a kdy došlo k ohrožení života pacientky. K ohrožení života dochází vždy při tomto druhu pooperačních komplikací. Je velmi málo perforací, které se zhojí spontánně. Z hlediska příčinné souvislosti mezi perforací střeva při gynekologické operaci a zdravotními obtížemi žalobkyně zástupci znaleckého ústavu uvedli, že toto nikdo na sto procent spolehlivě nemůže zodpovědět, ale souvislost je velmi málo pravděpodobná, z gynekologického hlediska lze konstatovat, že poškození ne