64 CO 180/2023-80 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z tohoto základu od 18. 3. 2022 do zaplacení (výrok I) a ve zbývající části – o zaplacení 21 518,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 6 244,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z 8 244,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a o zaplacení úroku z prodlení ve výši 473,22 Kč, žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění rozhodnutí vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč (poslední splátka ve výši 382 Kč). Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalované žalobkyni. Právní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících o. z. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalovaného). Samotný úrok činil 29 %, což je výše, která není nepřiměřená, když nedosahuje ani dvojnásobku úroků u největších bank na českém finančním trhu. Celkové náklady na úvěr (RPSN) se ale vymykají běžným nákladům bank. RPSN u úvěru činila 236,25 %, což představuje mnohonásobně výše, než činí náklady na úvěry u komerčních bank. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) pouze právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým napadla jeho výroky II a III. Jednotlivá ujednání smlouvy nemohou být nepřiměřená, žalovaný s nimi byl seznámen v rámci předsmluvní kontraktace. Veškeré ve smlouvě sjednané částky musely být žalovanému zcela jasné, a přesto smlouvu uzavřel. Ujednání o úroku, částce za zpracování, doručení, administrativní činnost, flexibilní splácení, částce za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a„ logicky tedy také v celkové výši RPSN“ jsou individuálně sjednaná a nejsou předtištěna způsobem, který by vylučoval možnou angažovanost v jejich úpravě ze strany spotřebitele. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1783/11, který zdůrazňuje prioritu výkladu, jenž nevede k neplatnosti smlouvy. Není stanovena žádná maximální přípustná výše RPSN, jejím cílem je, aby si spotřebitel mohl na základě úplných informací udělat přehled o skutečné nákladovosti úvěru. Na sjednaný úrok nelze aplikovat § 1813 o. z., neboť byl sjednaný zcela jasně a srozumitelně. Ostatní poplatky byly sjednány v souladu se smluvními podmínkami, zejména čl. 1 a spolu s úrokem obstojí i v testu přiměřenosti. Navrhuje změnit napadené rozhodnutí tak, aby žalobě bylo plně vyhověno. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal v odvoláním dotčeném rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání žalobkyně shledal částečně důvodným. 5. V přezkoumávané věci je předmětem řízení nárok na splacení úvěru, který byl žalovanému poskytnut předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne [datum]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nároky z této smlouvy (respektive z právních jednání činěných v souvislosti s ní, neboť smlouvu má za neplatnou), které jsou v řízení uplatněny, byly žalobkyni účinně postoupeny, s čímž odvolací soud souhlasí. Žalobkyně požaduje zaplacení 23 518,05 Kč, z čehož je 8 244,67 Kč nesplacená jistina zápůjčky, 5 773,38 Kč„ poplatek za poskytnutí a správu úvěru“, 7 000 Kč smluvní pokuta, vypočtená sazbou 0,1 % z jistiny zápůjčky a dohodnutého„ poplatku“, s jejichž zaplacením byl žalovaný v prodlení za dobu do 1. 2. 2022, a sankčních poplatků ve výši 2 500 Kč. Jako příslušenství žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 29 % ročně ze základu 8 244,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a z téhož základu a za tutéž dobu i úrok z prodlení ve výši určené subsidiárně předpisy práva občanského (§ 1970 občanského zákoníku (o. z.) a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a dále„ kapitalizovaný“ úrok z prodlení vyčíslený za dobu do 17. 3. 2022 částkou 473,22 Kč. 6. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, pokud vzal za prokázané sjednání smlouvy mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 14 000 Kč, plnění žalovaného v rozsahu 12 000 Kč Odvolací soud dodává, že po právní stránce jde o smlouvu o úplatné zápůjčce dle ust. § 2990 a násl. o. z. a současně o vztah mezi podnikatelem, který peněžní prostředky poskytl žalovanému v rámci výkonu svého podnikání a spotřebitelem. Jednotlivá ujednání smlouvy je proto třeba posuzovat i podle právních norem zajišťujících ochranu spotřebitele, především zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Závěr soudu prvního stupně, že tato smlouva je jako celek neplatná pro rozpor s dobrými mravy, odvolací soud za správný nemá. 7. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že úrok dohodnutý účastníky v posuzované smlouvě je úrokem přiměřeným a nemá jej ani za„ jasně a srozumitelně sjednaný“; totéž platí ohledně požadovaných„ poplatků“. Žalobkyní předložená smlouva o úvěru byla uzavřena na formuláři jejího předchůdce a odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že tento poskytovatel úvěru obsahově shodný formulář smlouvy používá při poskytování spotřebitelských úvěrů opakovaně. Žalovaný jako spotřebitel fakticky neměl reálnou možnost její obsah ovlivnit. Uzavírání smluv se spotřebiteli adhezním způsobem není samo o sobě nepřípustné, naopak jde o u spotřebitelských úvěrů srovnatelné výše o celkem častou praxi. Žalovaný je„ běžným“ spotřebitelem a z obsahu smlouvy nelze seznat žádné individuální odchylky, jimiž by se její předmět odlišoval od jiných spotřebitelských úvěrů předchůdcem žalobkyně na trhu nabízených a poskytovaných. Zmíněný způsob uzavření spotřebitelské smlouvy je na druhou stranu důvodem k tomu, aby přiměřenost a mravnost ujednání v takové smlouvě fakticky jednostranně určených silnější smluvní stranou byla zkoumána pečlivěji, než v případech, kdy je obsah smlouvy výsledkem skutečného vyjednávání stran. Ujednání smlouvy je přitom nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech a se zřetelem na skutečný (nikoliv jen formálně deklarovaný) obsah práv účastníků, která jsou jimi založena. Formulář použitý ke sjednání smlouvy obsahuje předtištěné ujednání, dle kterého„ za poskytnutí zápůjčky náleží [anonymizováno] poplatek za zápůjčku“ ve výši 12 283 Kč, členěný a) na úrok ve výši 2 504 Kč, b)„ částku“ za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a c)„ částku“ za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Ručně jsou do formuláře vepsány jen uvedené částky, což ovšem není důkazem individuálního jednání o obsahu smlouvy, jak předestírá žalobkyně, nýbrž odrazem toho, že předchůdce žalobkyně neposkytoval pouze stejně vysoké zápůjčky se stejnou dobou splácení, a tyto údaje proto logicky předtištěny být nemohly. Vedle toho je v textu smlouvy uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 29 % p. a. S přihlédnutím ke skutečné vůli smluvních stran má odvolací soud za to, že úrokem, který si účastníci ve smyslu ust. § 2392 o. z. sjednali, není pouze tímto pojmem výslovně označená částka, nýbrž i další jednorázové„ částky“ („ poplatky“) ve smlouvě uvedené. Úrok představuje odměnu věřitele úplatné zápůjčky (profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru) za poskytnutí peněžních prostředků dlužníku. Vyjádřen může být pevnou částkou nebo jej lze určit jiným způsobem, typicky procentní sazbou z jistiny a časovým obdobím, k němuž se sazba vztahuje. Účastníci smlouvy o úplatné zápůjčce či smlouvy o úvěru si samozřejmě mohou jako projev své smluvní volnosti sjednat i další plnění (služby), která poskytovatel spotřebitelského úvěru v souvislosti s úvěrem (zápůjčkou) poskytne a za která se spotřebitel zaváže zaplatit nad rámec úroku další odměnu. Z obsahu smlouvy, a to ani s přihlédnutím k vysvětlení podanému žalob