64 CO 300/2023-112 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 23 080 Kč s 10% úrokem z prodlení od 27. 4. 2020 a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 22 241,88 Kč. Nárok žalobkyně soud prvního stupně posuzoval podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku o smlouvě o zápůjčce. Dovodil, že obsahem smlouvy o zájezdu do Řecka v době od 5. 6. do 13. 6. 2020 za 55 160 Kč uzavřené mezi účastníky 15. 1. 2020, bylo i ujednání o produktu“ chytrá záloha“. Podle tohoto ujednání zapůjčila žalobkyně žalované částku 23 808 Kč a žalované tak vznikla povinnost půjčené peníze žalobkyni vrátit. Vzhledem k obraně žalované soud prvního stupně dovodil aktivní legitimaci žalobkyně vycházející z platného ujednání o zápůjčce, jednání žalované hodnotil jako projev svobodně a vážné míněné vůle. Námitku promlčení soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou, protože ke splnění povinnosti mělo dojít 14. 1. 2020 a žaloba byla podána 6. 2. 2023, tedy včas. 2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Vytýkala soudu prvního stupně to, že nehodnotil žalobu jako nepřezkoumatelnou, protože není zřejmé, z jakého právního titulu žalobkyně požadovala zaplatit žalovanou částku. Dále ke skutkovým zjištěním uváděla, že nikdy nechtěla se žalobkyní uzavírat jakoukoliv smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně pouze uzavřela smlouvu o zájezdu se [právnická osoba], kterou žalobkyně zastupovala. Znovu tak namítala nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně v tomto sporu a namítala promlčení uplatněného nároku. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne. Důvodem je i celkové jednání žalobkyně, které je v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy je žalovaná v pozici spotřebitele, s čímž se soud prvního stupně vůbec nevypořádal. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované souhlasila se závěry soudu prvního stupně o uzavření smlouvy o zájezdu, jejíž součástí bylo ujednání o produktu„ Chytrá záloha“, podle které žalobkyně půjčila žalované peníze a té vznikla povinnost je vrátit ve lhůtě nejpozději do data uvedeného v platebních podmínkách. Žalovaná nebyla k uzavření smlouvy o zápůjčce nikterak nucena, na smlouvu přistoupila a začala se jí řídit, protože v souladu s ní uhradila první splátku. Za správný považovala i závěr soudu o nedůvodnosti námitky promlčení. Uváděla, že splatnost žalované částky byla až 31. 3. 2020 a promlčecí lhůta tak mohla začít nejdříve ode dne následujícího. Odkazovala na bod 21 napadeného rozsudku, kde se soud prvního stupně vypořádal s tím, proč jednání žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalované, přihlédl i k vyjádření žalobkyně, a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně není věcně správný. 5. Nejprve odvolací soud zjistil, že řízení trpí procesní vadou, pro kterou není zřejmé, která skutková tvrzení jsou podstatná pro posouzení nároku žalobkyně. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu žalobou ze dne 6. 2. 2020, a postavila jej na tvrzení, že žalovaná je povinna zaplatit odstupné ve výši 27 580 Kč podle smlouvy o zájezdu, protože 2. 7. 2020 od této smlouvy odstoupila a zaplatila jen zálohu ve výši 4 500 Kč. Svá tvrzení změnila v podání z 20. 3. 2023, kde uvedla, že od smlouvy neodstoupila žalovaná, ale cestovní kancelář [anonymizováno], a to z důvodu, že žalovaná neuhradila ve smluveném termínu cenu zájezdu, a proto byla žalobkyně nucena od smlouvy odstoupit a vyměřila žalované stornopoplatek. V dalším podání z 11. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že nejde o spor o neuhrazení stornopoplatku, ale o dluh za poskytnutou zápůjčku, která byla použita na úhradu stornopoplatku podle produktu„ Chytrá záloha“. 6. V té souvislosti je třeba uvést, že žalobkyně může za řízení měnit žalobu, a to se souhlasem soudu (viz ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř.). Není pochyb o tom, že podstatná změna skutkových tvrzení, na kterých žalobkyně staví svůj nárok uplatněný u soudu, je změnou žaloby, a to i v případě, že předmětem řízení je pohledávka stále ve stejné výši (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1319/2013). Žalobkyně však o souhlas se změnou žaloby soud nepožádala a soud o změně žaloby sám nerozhodl. Soud prvního stupně se tak dostal do situace, kdy nemohl rozhodovat o nároku uplatněném v žalobě, protože zde byla změna skutkových tvrzení. O návrhu na tuto změnu však nerozhodl, takže neučinil předmětem řízení ani nově přednesená tvrzení. Pokud přesto věc projednal a rozhodl, zatížil tak řízení procesní vadou, na kterou poukazovala žalovaná v odvolání, a kterou napravil odvolací soud. Podle § 216 odst. 2 o. s. ř. nelze v odvolacím řízení uplatnit nový návrh. Vzhledem k ustanovení § 216 odst. 1 o. s. ř. a contr. však není vyloučen postup odvolacího soudu, kterým připustí změnu žaloby. Může tak učinit jen potud, pokud dosavadní výsledky řízení před soudem prvního stupně umožňují změněný návrh projednat. Protože před soudem prvního stupně bylo vedeno řízení na základě změněných tvrzení žalobkyně, odvolací soud svým rozhodnutím změnu žaloby připustil. Předmětem řízení se tak stál nárok žalobkyně na vrácení zápůjčky podle smlouvy uzavřené mezi účastníky, jehož obsahem byl produkt„ chytrá záloha“. 7. Podle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí době, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 tohoto zákona k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 629 promlčecí lhůta trvá tři roky. 8. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena tak, že ve smlouvě o zájezdu mezi cestovní kanceláří [anonymizováno], zastoupenou žalobkyní, a žalovanou, uzavřené elektronickými prostředky, bylo v rámečku ve spodní levé části formuláře uvedeno doplnění smlouvy o zájezdu kromě jiného to, že klient souhlasí s podmínkami produktu„ Chytrá záloha“ podle podmínek uvedených v VOP [anonymizována tři slova]. V bodu 3.9. VOP je uvedeno, že uzavřením smlouvy o zájezdu se mezi klientem a [anonymizováno] uzavírá smlouva o zápůjčce, kterou [anonymizováno] zapůjčuje klientovi částku rovnající se rozdílu mezi zálohou na cenu zájezdu uvedenou ve Smlouvě o zájezdu a částkou uvedenou v rozvrhu plateb podle Platebních podmínek produktu Chytrá záloha a klient tuto částku přijímá a zavazuje se ji [anonymizováno] vrátit ve lhůtě nejpozději do data uvedeného v Platebních podmínkách. Podle nich pak měla žalobkyně zaplatit 4 500 Kč dne 14. 1. 2020 a do 31. 3. 2020 zaplatit 23 080 Kč. Součtem se jednalo o 27 850 Kč, co představuje výši zálohy podle smlouvy o zájezdu splatnou 14. 1. 2020. Kromě toho měla žalovaná podle smlouvy o zájezdu zaplatit doplatek na cenu zájezdu ve výši 27 580 Kč do 26. 4. 2020. 9. Z těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dána věcná aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, protože jde o vztah ze smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou a odvolací soud tento závěr považuje za správný. Rozdílný závěr však učinil, pokud jde o důvodnost námitky promlčení uplatněného nároku. Soud prvního stupně uzavřel, že splatnost žalované částky nastala k 31. 3. 2020, a proto nárok byl u soudu uplatněn včas, a to 6. 2. 2023. Právě proto, že soud prvního stupně nedovodil, že došlo ke změně žalobních tvrzení, a nevymezil tak, která tvrzení jsou předmětem žaloby a která již nikoliv, dospěl k tomuto podle názoru odvolacího soudu nesprávnému závěru. Dne 6. 2. 2020, kdy bylo zahájeno řízení podáním žaloby, však žalobkyně stavěla svůj nárok na tvrzení, že jde o odstupné na základě smlouvy o zájezdu, od které žalovaná odstoupila. Tvrzení o tom, že tomu tak není, ale jde o vrácení zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení, žalobkyně u soudu uplatnila až v podání ze dne 11. 5. 2023. Nelze přehlédnout, že jde o dvě právní jednání (smlouva o zájezdu a smlouva o zápůjčce) s odlišným obsahem a odlišnými smluvními stranami. A tedy dva zcela odlišné nároky, byť ve stejné výši. Nárok na vrácení zápůjčky žalobkyně uplatnila u soudu 11. 5. 2023. Splatnost zápůjčky nastala, jak je uvedeno shora, a jak potvrdila i žalobkyně, 31. 3. 2020. Následující den mohla žalobkyně uplatnit své právo u soudu a začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která marně skončila 1. 4. 2023. Tento den byla sobota, takže konec lhůty připadl na nejbližší následující pracovní den, to je pondělí 3. 4. 2023. Protože žalobkyně uplatnila své právo u soudu teprve 11. 5. 2023, promlčecí doba marně uplynula a námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná. Žalovaná tak není povinna plnit. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl. Vzhledem k tomuto závěru se odvolací soud již nezabýval dalším odvolacím důvodem uplatněným žalovanou, to je platnost smlouvy o zápůjčce, která je smlouvou spotřebitelskou. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 224 odst