64 CO 323/2022-68 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 23 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z tohoto základu od 18. 3. 2022 do zaplacení (výrok I) a ve zbývající části – o zaplacení 66 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z 10 373,66 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z 33 473,66 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění rozhodnutí vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávky z této smlouvy vůči žalovanému žalobkyni. Právní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným by bylo možno posoudit jako plnění ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku (o. z.) s tím, že se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční služby podle § 1841 a násl. o. z. Podle ust. § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Smlouvu je nutno hodnotit jako celek. Za poskytnutí částky 40 000 Kč měl žalovaný v souhrnu uhradit tuto částku ve 24 měsíčních splátkách navýšenou o poplatek 38 491 Kč RPSN podle obsahu smlouvy odpovídá u tohoto úvěru výši 107,74 %. V souhrnu se jedná o smlouvu ve směru k žalované výrazně nevýhodnou, která se příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z. a tedy je neplatná. Podle § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalovaného). Žalobkyně má právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, proto soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistině ponížené o zaplacenou (žalovaným) částku spolu s úrokem z prodlení stanoveným podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým napadla jeho výroky II a III. Jednotlivá ujednání smlouvy nemohou být nepřiměřená, žalovaný s nimi byl seznámen v rámci předsmluvní kontraktace. Veškeré ve smlouvě sjednané částky musely být žalovanému zcela jasné, a přesto smlouvu uzavřel. Ujednání o úroku, částce za zpracování, doručení, administrativní činnost, flexibilní splácení, částce za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a„ logicky tedy také v celkové výši RPSN“ jsou individuálně sjednaná a nejsou předtištěna způsobem, který by vylučoval možnou angažovanost v jejich úpravě ze strany spotřebitele. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1783/11, který zdůrazňuje prioritu výkladu, jenž nevede k neplatnosti smlouvy. Není stanovena žádná maximální přípustná výše RPSN, jejím cílem je, aby si spotřebitel mohl na základě úplných informací udělat přehled o skutečné nákladovosti úvěru. RPSN reflektuje taktéž časové rozložení úvěru, čím dříve je spotřebitel povinen úvěr splatit, tím je vyšší hodnota RPSN, jako je tomu u hodnoceného úvěru, který je splatný ve lhůtě 24 měsíců. Úrok byl sjednán ve fixní částce 13 183 Kč, což odpovídá úrokové sazbě 29 %, která je běžná. Pokud by soud měl za to, že sjednaný úrok či poplatky byly nepřiměřené, měl aplikovat § 577 o. z. a pouze moderovat výši sjednaného úroku a poplatků. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě i ve zbývajícím rozsahu vyhověl. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal v odvoláním dotčeném rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání žalobkyně shledal částečně důvodným. 5. V přezkoumávané věci je předmětem řízení nárok na splacení úvěru, který byl žalovanému poskytnut předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne [datum]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nároky z této smlouvy (respektive z právních jednání činěných v souvislosti s ní, neboť smlouvu má za neplatnou), které jsou v řízení uplatněny, byly žalobkyni účinně postoupeny, s čímž odvolací soud souhlasí. Žalobkyně požaduje zaplacení 89 470 Kč, z čehož je 33 473,66 Kč nesplacená jistina zápůjčky, 28 117,34 Kč„ poplatek za poskytnutí a správu úvěru“, 22 079 Kč smluvní pokuta, vypočtená sazbou 0,1 % z jistiny zápůjčky a dohodnutého„ poplatku“, s jejichž zaplacením byl žalovaný v prodlení za dobu do 1. 2. 2022, a sankčních poplatků ve výši 5 800 Kč. Jako příslušenství žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 29 % ročně ze základu 33 473,66 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a z téhož základu a za tutéž dobu i úrok z prodlení ve výši určené subsidiárně předpisy práva občanského (§ 1970 občanského zákoníku (o. z.) a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, pokud vzal za prokázané sjednání smlouvy mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 40 000 Kč, plnění žalovaného v rozsahu 16 900 Kč Odvolací soud dodává, že po právní stránce jde o smlouvu o úplatné zápůjčce dle ust. § 2990 a násl. o. z. a současně o vztah mezi podnikatelem, který peněžní prostředky poskytl žalovanému v rámci výkonu svého podnikání a spotřebitelem. Jednotlivá ujednání smlouvy je proto třeba posuzovat i podle právních norem zajišťujících ochranu spotřebitele, především zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Závěr soudu prvního stupně, že tato smlouva je jako celek neplatná pro rozpor s dobrými mravy, odvolací soud za správný nemá. 7. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že úrok dohodnutý účastníky v posuzované smlouvě je úrokem přiměřeným a nemá jej ani za„ jasně a srozumitelně sjednaný“; totéž platí ohledně požadovaných„ poplatků“. Žalobkyní předložená smlouva o úvěru byla uzavřena na formuláři jejího předchůdce a odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že tento poskytovatel úvěru obsahově shodný formulář smlouvy používá při poskytování spotřebitelských úvěrů opakovaně. Žalovaný jako spotřebitel fakticky neměl reálnou možnost její obsah ovlivnit. Uzavírání smluv se spotřebiteli adhezním způsobem není samo o sobě nepřípustné, naopak jde o u spotřebitelských úvěrů srovnatelné výše o celkem častou praxi. Žalovaný je„ běžným“ spotřebitelem a z obsahu smlouvy nelze seznat žádné individuální odchylky, jimiž by se její předmět odlišoval od jiných spotřebitelských úvěrů předchůdcem žalobkyně na trhu nabízených a poskytovaných. Zmíněný způsob uzavření spotřebitelské smlouvy je na druhou stranu důvodem k tomu, aby přiměřenost a mravnost ujednání v takové smlouvě fakticky jednostranně určených silnější smluvní stranou byla zkoumána pečlivěji, než v případech, kdy je obsah smlouvy výsledkem skutečného vyjednávání stran. Ujednání smlouvy je přitom nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech a se zřetelem na skutečný (nikoliv jen formálně deklarovaný) obsah práv účastníků, která jsou jimi založena. Formulář použitý ke sjednání smlouvy obsahuje předtištěné ujednání, dle kterého„ za poskytnutí zápůjčky náleží [anonymizováno] poplatek za zápůjčku“ ve výši 38 491Kč, členěný a) na úrok ve výši 13 183 Kč, b)„ částku“ za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 14 752 Kč a c)„ částku“ za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč (zmíněné částky jsou do formuláře ručně vepsány). Vedle toho je v textu smlouvy uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 29 % p. a. S přihlédnutím ke skutečné vůli smluvních stran má odvolací soud za to, že úrokem, který si účastníci ve smyslu ust. § 2392 o. z. sjednali, není pouze tímto pojmem výslovně označená částka, nýbrž i další jednorázové„ částky“ („ poplatky“) ve smlouvě uvedené. Úrok představuje odměnu věřitele úplatné zápůjčky (profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru) za poskytnutí peněžních prostředků dlužníku. Vyjádřen může být pevnou částkou nebo jej lze určit jiným způsobem, typicky procentní sazbou z jistiny a časovým obdobím, k němuž se sazba vztahuje. Účastníci smlouvy o úplatné zápůjčce či smlouvy o úvěru si samozřejmě mohou jako projev své smluvní volnosti sjednat i další plnění (služby), která poskytovatel spotřebitelského úvěru v souvislosti s úvěrem (zápůjčkou) poskytne a za která se spotřebitel zaváže zaplatit nad rámec úroku další odměnu. Z obsahu smlouvy, a to ani s přihlédnutím k vysvětlení podanému žalobkyní v této souvislosti v jejím odvolání, však neplyne, že by se předchůdce žalobkyně reálně zavázal k jakémukoliv jinému plnění než jen k vlastnímu poskytnutí peněžních prostředků. Plnění věřitele za poskytnutí zápůjčky či úvěru je úrokem a je nerozhodné, zda jej takto poskytovatel zápůjčky v předtištěném formuláři smlouvy označí, či jej, zřejmě m