64 CO 37/2023-85 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky 23 239,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 21. 3. 2022 do zaplacení a výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11 422,40 Kč. Rozhodl tím o nároku žalobce požadujícího po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, ke kterému u něj mělo dojít na žalobcův úkor v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] ve věci oprávněného [příjmení] [anonymizováno] [ulice a číslo], [obec], [IČO] proti povinné [jméno] [příjmení]. Při posouzení nároku soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: -) žalobce a povinná [jméno] [příjmení] jsou manželé a jejich bezpodílové spoluvlastnictvím manželů bylo zrušeno pravomocným rozsudkem [název soudu] ze dne 3. 6. 1994, sp. zn. [spisová značka] -) žalobce je jediným vlastníkem pohledávky na účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba] -) pravomocným a vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 10. 2020, č. j. 9 C 90/2017-545 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2021, č. j. 56 Co 50/2021-637 bylo [jméno] [příjmení] uloženo zaplatit [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [obec] částku 83 518,74 Kč se specifikovaným příslušenstvím ([anonymizována dvě slova]) -) dne [datum] pověřil Okresní soud v Domažlicích pod č.j. [číslo jednací] žalovaného provedením exekuce exekučního titulu, který exekuci vedl pod sp. zn. [spisová značka] -) dne [datum] žalovaný soudní exekutor vydal mimo jiné exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu žalobce č. [bankovní účet] u [právnická osoba] (dále exekuční příkaz) s poučením, že je-li exekucí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho exekucí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení exekuce -) exekuční příkaz byl žalobci zaslán na adresu trvalého pobytu [obec] če. [anonymizováno], [PSČ] [obec], kde také skutečně bydlí, a k jeho doručení došlo fikcí (poté, co žalobce nebyl poštovním doručovatelem dne 30. 9. 2021 zastižen, bylo mu oznámeno uložení zásilky, která pak byla po uplynutí úložní doby zaslána dne 13. 10. 2021 zpět žalovanému s tím, že ji nebylo možno vhodit do poštovní schránky adresáta, a ten na své úřední desce dne 14. 10. 2021 po dobu 30 dnů zveřejnil oznámení o doručované písemnosti) -) exekuční příkaz byl povinné doručen dne 7. 10. 2021 -) dne [datum] došlo k zápisu doložky provedení exekuce -) dne 12. 11. 2021 byla žalovanému z účtu žalobce č. [bankovní účet] vyplacena částka 23 293,58 Kč -) dne 1. 3. 2022 povinná žalovaného informovala, že bezpodílového spoluvlastnictví manželů bylo již v roce 1994 zrušeno a dne 15. 3. 2022 žalobce sdělil žalovanému, že bankovní účet není součástí společného jmění manželů a vyzval jej k vrácení částky 23 293,58 Kč -) usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla exekuce zastavena poté, co exekuční titul, resp. rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], byl zrušen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] 2. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nemá vůči žalovanému právo na zaplacení nárokované částky ani z důvodu bezdůvodného obohacení, ani z důvodu škody způsobené exekutorem při výkonu veřejné moci, ale ani z žádného jiného důvodu. Poukázal na to, že žalobce a jeho manželka - povinná nenavrhli podle § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (e. ř.) ve spojení s § 262b odst. 1, 2 o.s.ř. zastavení exekuce v části týkající se exekučního příkazu postihujícího peněžní prostředky žalobce na účtu. Pokud by tak do 15 dnů ode dne, kdy se o důvodu zastavení exekuce dozvěděli, učinili, a návrh doložili rozsudkem o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nebyl by účet postižen až do doby, než by bylo rozhodnuto o jejich návrhu na částečné zastavení exekuce. V průběhu exekuce tedy žalovaný postupoval v souladu s exekučním řádem a tím, že pro oprávněné [příjmení] [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo] vymohl na základě exekučního příkazu plnění, se nijak neobohatil. Nic na tom nemění ani pozdější zastavení exekuce z důvodu zrušení exekučního titulu dovolacím soudem, k němuž došlo až poté, co exekuce přikázáním pohledávky byla provedena, neboť § 57 e. ř. vylučuje uvedení v předešlý stav. Stejně tak soud prvního stupně odmítl námitku žalobce, že mu exekuční příkaz nebyl řádně doručen, nenabyl proto právní moci a exekuci tak nešlo provést, neboť měla být vznesena v exekučním řízení a v tomto řízení se jí již nelze zabývat. Na závěr poukázal na to, že i pokud by se žalovaný při provádění exekuce dopustil nesprávného úředního postupu, odpovídal by podle § 3 odst. 1 písm. b) a § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále zákon č. 82/1998 Sb. nebo OdpŠk) stát a nikoliv žalovaný, na kterého byl výkon státní správy přenesen. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu právního zastoupení za 4 úkony právní služby po 2 060 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT a náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 3. Proti rozsudku se žalobce včas odvolal a namítl nesprávné skutkové zjištění a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Podle něj je v řízení klíčovým to, že exekuční příkaz mu nebyl řádně doručen na adresu jeho trvalého pobytu [obec] [anonymizováno]. Stalo se tak chybou žalovaného, který na obálce neuvedl„ č. evid.“, ale jen„ če. [anonymizováno]“, což je snadno zaměnitelné se zkratkou pro číslo popisné. Tím se stalo, že doručující orgán - Česká pošta s.p. doručoval zásilku na adresu„ [obec] [anonymizováno]“, kde se nachází nemovitost bez poštovní schránky. To dokládá údaj doručujícího orgánu k zásilce č. [anonymizováno] ze dne 30. 9. 2021„ adresát nezastižen, byla zanechána výzva“, a zdůvodnění vrácení zásilky odesilateli ze dne 14. 10. 2021 s údajem o neexistenci schránky. Na adrese jeho trvalého pobytu mu přitom žádná výzva nebyla zanechána, třebaže je na budově poštovní schránka opatřená také jeho telefonním číslem a emailovou adresou. Žalobce v té souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5As 336/2019, podle kterého„ je nejprve třeba zjistit, zda se doručující orgán vůbec o doručení vhozením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky pokusil, a pakliže ano, z jakého důvodu nebyl tento pokus úspěšný, neboť jinak není možné uzavřít, že písemnost nebylo možno tímto způsobem doručit“, a dále na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 883/15. Z toho důvodu žádal doplnit dokazování o svědeckou výpověď doručovatelky k prokázání, že exekuční příkaz byl doručován na špatnou adresu. Tím nemohl nabýt právní moci a provedení exekuce bylo vyloučeno, a jestliže tak žalovaný přesto učinil, jednalo se o jeho svévolný postup, ke kterému nebyl exekučním soudem pověřen. Oprávněně se proto vůči němu domáhá vydání částky, kterou neoprávněně získal z jeho účtu. 4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku. Zdůraznil, že při výkonu funkce soudního exekutora v rozsahu stanoveném § 28 až § 72 e. ř. postupoval v souladu s exekučním řádem, a za případnou škodu, pokud by v té souvislosti vznikla (což ale on vylučuje), odpovídá stát. Z toho důvodu není v řízení pasivně legitimován. Pokud žalobce nyní tvrdí, že způsob provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné exekučním příkazem ze dne [datum] nebyl přípustný, měl se proti tomu bránit v exekučním řízení. Jím nyní uplatněný odvolací důvod je irelevantní, neboť v rámci celkového kontextu exekučního řízení zpochybňuje doručení jediné listiny, která navíc byla správně zaslána na číslo evidenční 3. Podotkl, že všechny peněžní prostředky vymožené z účtu žalobce vyplatil oprávněnému a k úhradě svých nákladů exekuce je nepoužil. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo a po doplnění dokazování v souladu s § 213 odst. 4 o.s.ř. o žalobcem předložený důkaz vyjádřením České pošty k doručení exekučního příkazu ze dne 5. 1. 2023 a fotografií domu [adresa] [obec] a obsahu elektronického spisu soudního exekutora sp. zn. [spisová značka], zejména doručenky exekučního příkazu povinné a žalobci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 6. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, ostatně v tomto směru žalobce ani žádné námitky nevznáší, a také z nich vyvodil správné právní závěry. Třebaže žalobce v odvolání navrhuje doplnit dokazování o svědeckou výpověď poštovní doručovatelky, je zřejmé, že rozsah provedeného dokazování v podstatě nenapadá, ale protestuje proti způsobu, jakým soud prvního stupně důkazy hodnotil a k tomu předkládá svoji vlastní verzi. Základ jeho úvah se konstantně odvíjí od toho,