10 Co 719/2024-475 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem vyhověl žalobě na vydání bezdůvodného obohacení z pěti smluv o půjčkách z roku 2013, neplatných podle ust. § 196a zák. č. 513/1991 Sb. (dále jen považoval žalovaný smlouvy za platné, připouštěl přijetí peněžních prostředků a započítával vůči žalobnímu nároku svůj nárok na náhradu škody, který mu měl vzniknout ze smlouvy o dílo uzavřené mezi ním a společností , Anonymizováno, s.r.o.; později začal předání peněz popírat. Soud prvního stupně doplnil dokazování ke spornému tvrzení o poskytnutí plnění, zabýval se dostupnými částmi účetnictví žalovaného a vyslechl žalobkyni, předsedkyni představenstva žalovaného , jméno FO, a svědkyni , jméno FO, , která pro žalovaného vedla účetnictví. Žalobkyně ve své výpovědi potvrdila poskytnutí peněžních prostředků, zatímco předsedkyně představenstva žalovaného je popřela a vypověděla, že neposkytnutí peněz bylo odhaleno dodatečně v souvislosti se zjištěním chyb v účetnictví, pokladna nesouhlasila v podstatě nikdy a peníze, které v ní chyběly, se řešily půjčkami, o sporných půjčkách mluvila s auditory a právníky, ale jiná opatření neučinila. Svědkyně , jméno FO, potvrdila, že žalovaný běžně čerpal půjčky od řady osob včetně žalobkyně. Soud prvního stupně na základě doplněného dokazování s přihlédnutím k vývoji procesní obrany žalovaného dospěl k závěru, že žalobkyně unesla svoje důkazní břemeno k prokázání tvrzení o poskytnutí plnění, když neuvěřil paní , jméno FO, , že při uzavření smluv nekontrolovala předání peněz v hotovosti. Na základě závazného právního názoru soudů vyšších stupňů shledal, že smlouvy o půjčkách byly uzavřeny neplatně pro rozpor s ust. § 196a obchodního zákoníku, v souladu s pokynem odvolacího soudu nezohlednil kompenzační námitku žalovaného a žalobě vyhověl v rozsahu nesplacené jistiny a zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl podle procesního úspěchu ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni.2. Žalovaný ve včasném odvolání namítl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, nedodržel pokyny odvolacího soudu, když neprovedl žádné důkazy, jimiž by byl prokázán vznik bezdůvodného obohacení, dovodil jej pouze nepřímo z předchozích tvrzení žalovaného o řádném uzavření smluv, aniž by zjistil, zda skutečně došlo k poskytnutí plnění, a nepřihlédl ani k tomu, že žalobkyně tehdy byla finanční ředitelkou žalovaného s přístupem k jeho účetnictví. Účetnictví mělo charakter nepřímého důkazu, zaúčtování faktury má evidenční povahu a neovlivňuje existenci pohledávky. Podle žalobkyně mělo dojít k předání peněz vždy v den uzavření smlouvy, ale jedna ze smluv je datována , datum, , kdy v sídle společnosti nebyl přítomen žádný zástupce žalovaného, a podle další smlouvy mělo dojít k předání hotovosti dne , datum, , kdy paní , jméno FO, čerpala dovolenou. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení.3. Žalobkyně považovala napadený rozsudek za správný, soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, vznik bezdůvodného obohacení byl prokázán, plnění podle smluv o půjčkách bylo reálně předáno do pokladny žalovaného a potvrzeno pokladními doklady, které žalobkyně nemá k dispozici. Žalovaný zneužil situaci zadržováním účetnictví, jeho tvrzení o nepředání peněžní hotovosti se jevilo jako účelové. Žalovaný o půjčkách řádně účtoval, účetnictví schvalovala a podepisovala paní , jméno FO, , závazek vůči žalobkyni se promítal i ve výročních zprávách. Jediným důkazem, který svědčil proti předání finančních částek, byl výslech , jméno FO, , ale ten byl natolik rozporuplný, že mu soud prvního stupně neuvěřil.4. Žalovaný v replice k žalobkyninu vyjádření zopakoval důvody svého nesouhlasu s napadeným rozsudkem, podle něj žalobkyně neprokázala vznik bezdůvodného obohacení a soud prvního stupně nerozhodl ve věci správně.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.6. Předmětem sporu je nárok na vydání bezdůvodného obohacení z pěti smluv o půjčce uzavřených v roce 2013 v rozporu s ust. § 196a obchodního zákoníku bez předchozího souhlasu valné hromady. Ve všech smlouvách bylo shodně uvedeno, že peněžní prostředky budou předány v hotovosti v den podpisu smlouvy, ale chyběla kvitance či jiný průkaz o splnění povinnosti. Podle oboustranně podepsaných potvrzení ze dne , datum, a , datum, vrátil žalovaný 7. Odvolací soud podrobně shrnul dosavadní průběh řízení ve svém předchozím rozhodnutí v této věci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , na které nyní pro stručnost odkazuje. V předchozích fázích řízení byla závazně posouzena neplatnost předkládaných smluv o půjčce pro rozpor s ust. § 196a obchodního zákoníku a také byla shledána včasnost námitky žalovaného o neposkytnutí plnění pro absenci poučení podle ust. § 118b a § 119a o. s. ř. ze strany soudu prvního stupně před vydáním jeho prvního rozsudku v této věci. Žaloba s nárokem, který , Anonymizováno, využil ke kompenzaci, byla v mezidobí pravomocně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Předmětem dalšího dokazování a navazujícího právního posouzení tak v posuzované věci zůstalo jen obranné tvrzení žalovaného o neposkytnutí plnění. Důkazní břemeno k této skutkové okolnosti spočívalo na žalobkyni jako na ochuzené (podrobněji viz citované rozhodnutí odvolacího soudu v této věci ze dne 22. 9. 2023).8. Soud prvního stupně v dalším řízení v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu doplnil dokazování ke vzniku bezdůvodného obohacení, když předtím poučil účastníky podle ust. § 118a o. s. ř. a vyzval žalobkyni k prokázání tvrzení o složení částek uvedených v žalobě a žalovaného k prokázání tvrzení o spornosti listin předkládaných žalobkyní.9. Žalobkyně jako účastnice řízení potvrdila svoji skutkovou verzi, uvedla také, že při předání půjček byly vystaveny pokladní doklady, kterými již nedisponuje. Předsedkyně představeného žalovaného paní , jméno FO, popřela předání peněz, smlouvy sice podepsala, ale bez předchozí kontroly, a až s odstupem času zjistila problém v účetnictví a na pokladně, který právními kroky vůči žalobkyni neřešila. Svědkyně , jméno FO, , která v minulosti vedla účetnictví žalovaného, potvrdila, že žalovaný čerpal vícero půjček od žalobkyně i od paní , jméno FO, , ale ani v jednom případě nebyla u předání peněz a o věci nic nevěděla. Z dostupných částí účetnictví žalovaného plynulo, že žalovaný účtoval o dlouhodobých závazcích, včetně půjček od jediného akcionářky paní , jméno FO, .10. Soud prvního stupně neprovedl řadu důkazů navržených žalobkyní k prokázání širších okolností vztahů mezi účastníky, a třebaže výslovně nevysvětlil, proč se jimi nezabýval, z kontextu věci plynulo, že je považoval za nadbytečné, když měl nárok ve věci samé za prokázaný ostatními důkazy.11. Hodnocení důkazů v odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídalo ust. § 132 o. s. ř., soud prvního stupně v něm nastínil, proč některé důkazy považoval za věrohodné, a jiné nikoli, nepochybil ani při vytváření skutkových závěrů a z provedeného dokazování vyvodil správné právní závěry. Za chybu při vytváření skutkového závěru by bylo možno považovat, pokud by vzal v úvahu skutečnosti, které z dokazování či z tvrzení stran nevyplynuly a nevyšly v řízení najevo ani jinak, nebo pokud by opominul hodnotit skutečnosti vyplývající z dokazování či pokud by neprovedl důvodně navrhované důkazy. Chybou by dále bylo, kdyby se v hodnocení důkazů objevil logický rozpor, důkazy by byly hodnoceny zjevně nepřiměřeně nebo by nebyla dodržena pravidla vytčená v ust. § 133 – 135 o. s. ř. Takových chyb se soud prvního stupně v zásadě vyvaroval, byť lze připustit, že hodnocení důkazů provedl stručně a při vytváření skutkových závěrů přihlédl i k vývoji procesní obrany, třebaže žalovanému v jejích změnách z procesního hlediska nic nebránilo.12. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal, že žalobkyně unesla svoje důkazní břemeno a prokázala vznik bezdůvodného obohacení. Poskytnutí peněžních prostředků podle neplatných smluv o půjčkách vyplynulo zejména z výpovědí slyšených osob, jejichž obsah byl soudem prvního stupně hodnocen řádně podle ust. § 132 o. s. ř. Zatímco žalobkyně vypovídala konzistentně a věrohodně ve shodě svojí skutkovou verzí, tak předsedkyně představenstva žalovaného paní , jméno FO, nevysvětlila dostatečně věrohodně, proč po zjištění nesouladu poměrně vysoké částky, neučinila žádné relevantní kroky k vyřešení daného problému. Jako nevěrohodné se jevilo i její tvrzení, že veškeré listiny předkládané žalobkyní k podpisu, včetně smluv o půjčkách, podepisovala bez kontroly a bez výhrad. Pokud by skutečně postupovala způsobem, který popsala ve své výpovědi, pak by nejednala s péčí řádného hospodáře, a proto se spíše nabízel závěr, že šlo o tvrzení účelová, vytvořená pro potřeby obra