18 Co 16/2024-239 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům, kteří jsou oprávněni k přijetí plnění společně a nerozdílně, částku 25 000 Kč s příslušenstvím od 10. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 42 406,90 Kč k rukám zástupkyně žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. 48, jehož součástí je stavba č. p. 298 v k. ú. [část obce], v níž užívají byty. Podle původně uzavřené smlouvy o sdružení žalovaný neuhradil vyúčtování služeb za roky 2018 - 2020. Úplná vyúčtování mu byla osobně předána dne 8. 11. 2021. Žalovaný proti nim namítl k započtení škodu ve výši 25 000 Kč, kdy tuto pohledávku zesplatnil dopisem ze dne 15. 6. 2022 a nově uplatnil k započtení zesplatněnou smluvní pokutu ve výši 27 850 Kč z důvodu opožděně doručeného vyúčtování služeb spojených s bytem č. 7 žalovaného za rok 2019. Žalovaný až do jednání soudu dne 13. 6. 2022 z pohledu úplnosti či řádnosti vyúčtování ničeho nevytýkal. Soud se neztotožňuje s právním názorem žalovaného o aplikaci příslušných ustanovení zákona č. 67/2013 Sb., neboť ten není použitelný na právní vztahy mezi podílovými spoluvlastníky bytového domu, kteří na základě dohody spoluvlastníků užívají konkrétní vymezené prostory v podobě bytů. Není tedy možné klást stejné požadavky na vyúčtování služeb pro konečné spotřebitele z pohledu obsahových náležitostí, jak normuje citovaný zákon, a vyúčtování služeb mezi podílovými spoluvlastníky, mezi nimiž je vztah upraven občanským zákoníkem (§ 1126 a násl. o. z.). Soud dále opakovaně dovodil, že platbou částky 12 448 Kč dne 2. 12. 2021 se zprávou pro příjemce, v níž od vyúčtování za roky 2018 - 2020 žalovaný odečítá zápočet škodní události 25 000 Kč, je zřejmé, že hodlal zaplatit celou dlužnou částku ve výši 37 448 Kč. Tímto postupem došlo k uznání zbytku dluhu dle § 2054 odst. 2 o. z. Dopis žalovaného ze dne 15. 6. 2022, jímž vyzval žalobce k úhradě pohledávky ve výši 25 000 Kč a 27 850 Kč, jakož i další dopis o započtení splatných pohledávek byl doručen zástupkyni žalobců jako oprávněné osobě. Pohledávka 27 850 Kč není způsobilá k započtení, neboť žalobci nejsou povinni smluvní pokutu za 557 dnů prodlení s vyúčtováním služeb zaplatit. Pohledávka ve výši 25 000 Kč, označená žalovaným jako škoda, rovněž není způsobilá k započtení, neboť jde o pohledávku nejistou. Žalobci od počátku tuto pohledávku sporují a kromě důkazů navržených žalovaným navrhli celou řadu listinných důkazů, ale též výslechy svědků a účastníků řízení, tudíž prokázání existence a výše pohledávky žalovaného by byla předmětem obsáhlého dokazování. Žalobci byli ve věci plně úspěšní, a proto mají právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 2. Žalovaný se proti rozsudku včas odvolal, kdy uvedl, že vyúčtování služeb provádí správce domu – [právnická osoba] s tím, že jednotlivá vyúčtování zasílá Sdružení podílových spoluvlastníků domu [ulice a číslo] [obec]. Toto sdružení má svůj účet, na nějž chodí platby za zálohy na služby, tudíž je poskytovatelem služeb. Jedná se o bytový dům, protože jsou v něm prostorově vymezeny byty. Nejedná se sice o jednotky, ale z hlediska vyúčtování služeb je nutné takto byty vnímat. Ve všech vyúčtováních je navíc uvedeno, že se týká jednotky číslo 07. K samotným smlouvám o sdružení a smlouvě příkazní je nutno přistupovat tak, že byly uzavřeny v době, kdy žádné spoluvlastnictví k domu a pozemku neexistovalo. Zákon č. 67/2013 Sb. se vztahuje na užívání bytu a nebytových prostor, dle důvodové zprávy a komentářové literatury se jedná o všechny formy bydlení. Dle žalovaného příjemcem služby je ten, kdo byt užívá, anebo jej vlastní a poskytovatelem služeb je vlastník nemovitostí, tj. ad hoc spoluvlastníci jako takoví. Z příslušné příkazní smlouvy se správcem plyne, že se tehdejší nájemníci bytů dohodli se správcem, že jim bude vyhotovovat vyúčtování podle příslušných právních předpisů, jako by se jednalo o SVJ. Tento termín se navíc na předmětných vyúčtováních vyskytuje. Sdružení nemá sice právní subjektivitu, avšak ze smlouvy o sdružení a z příkazní smlouvy lze dovodit, že se účastníci sdružení domluvili na tom, že budou spravováni jako SVJ. Žalovaný má nárok na to, aby obdržel řádné vyúčtování služeb, v němž musí být přehledně uvedeno, kterého se týká období, jaké zálohy žalovaný zaplatil, jaké služby a v jakém množství spotřeboval a kolik činí nedoplatek či přeplatek. Nedoplatky za roky 2019 - 2020 nejsou placeny podle občanského zákoníku, který nestanoví, jaké náležitosti má mít vyúčtování služeb. Žalovaný si navíc opakovaně stěžoval na chybnost vyúčtování, když nesouhlasí ani počet osob, jež užívají ten který byt, s čímž se soud prvního stupně odmítl zabývat. V zásadě je zřejmé, že sdružení striktně prostřednictvím správce postupovalo dle zákona č. 67/2013 Sb., když každé vyúčtování služeb se má doručit příjemci služeb do 30. 4. roku následujícího. Žalovaný započítává svou pohledávku z titulu zákonné smluvní pokuty primárně, protože tato jeho pohledávka nemusí být předmětem dalšího dokazování, jde jen o právní posouzení. Soud si situaci zjednodušil, když zohlednil částečnou platbu žalovaného ve výši 12 448 Kč, ale nepřihlédl k okolnostem případu, jež vyšly najevo v řízení. Částečná platba byla provedena z toho důvodu, že žalovaný měl pohledávku z titulu náhrady škody za ostatními spoluvlastníky. Tu žalobci neuznali jen z důvodu, že pojišťovna nechtěla škodu hradit. Bylo zjevné, že škoda vznikla na společné věci, neboť střešní okno je součástí pláště domu a jeho rozbitím pak odpovědnost za škodu nesou všichni spoluvlastníci. Žalovaný proto uhradil předmětnou částku na nedoplatky, aby mohl započítat svou pohledávku ve výši 25 000 Kč oproti zbytku dluhu. Tím rozhodně neuznal dluh celý, ani oprávněnost vyúčtování. Žalovaný měl za to, že žalobci vyčkají rozhodnutí pojišťovny ohledně posouzení pojistného nároku. On proto považuje jednání žalobců za rozporné s dobrými mravy. Dále žalovaný připomíná, že pojistná smlouva s pojišťovnou je vedena na žalobkyni e) paní [příjmení], která jménem všech spoluvlastníků uplatnila u pojišťovny nárok na pojistné plnění, čímž konkludentně uznala škodu na společné věci. Další argumenty žalobců jsou pouze účelové, snažící se navodit dojem, že spoluvlastníci škodu neuznávají. Další pasivita žalobkyně e) ve vztahu k jednání s pojišťovnou je pak zřejmě vedena snahou, aby zůstal zachován nárok žalobců na plnění a obrana žalovaného pak zůstala bez efektu. Soud se dále dopustil nesprávného procesního postupu, pokud v rozsudku zmínil, že z titulu náhrady škody se jednalo o pohledávku nejistou a nekompenzabilní. Sám soud prvního stupně konstatoval, že bytový dům je ve spoluvlastnictví, střešní okno je pak společnou částí a likvidace škody jde za všemi spoluvlastníky. Z pohledu žalovaného stačilo pouze vyslechnout svědky k prokázání škody, aniž by bylo třeba vyhotovit znalecký posudek. Navíc důkazní břemeno jde za žalovaným, nikoli za žalobci. Námitka o dohodě výměn oken mezi spoluvlastníky není oprávněná, jelikož střešní okno je společné. Žalobci pak důkazní návrh vznesli až po koncentraci řízení. Pokud by soudy účelově vykládaly § 1987 odst. 2 o. z. tak, že by nejistou či neurčitou pohledávku spatřovaly prakticky v každé započítávané pohledávce, šlo by o jednoznačný zásah do práva na spravedlivý proces. Žalovaný rozporuje i výrok o nákladech řízení, neboť v prvním odvolacím řízení byl úspěšný. Vyjádření k odvolání, jakož i účast právní zástupkyně žalobců na tomto odvolacím řízení, žalovaný nepovažuje za účelně vynaložené úkony právní služby. Úkon v podobě jednání s protistranou rovněž nelze uznat za účelně vynaložený náklad, neboť zástupkyně žalobců pouze reagovala na přípis soudu prvního stupně z května 2023, zda se strany nechtějí dohodnout na smíru. Žalovaný proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a žalovanému se přiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, eventuálně nechť odvolací soud rozsudek zruší a věc vrátí nalézacímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalobci ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedli, že soud v odůvodnění rozsudku velmi podrobně, systematicky, logicky a přesvědčivě popsal skutková zjištění a své úvahy, které ho vedly k závěrům uvedeným ve výroku rozsudku. Žalobci považují za správný závěr soudu, že zákon č. 67/2013 Sb. se nevztahuje na jejich dům a na poměry spoluvlastníků v domě, tudíž žalovanému nevzniklo právo na pokutu ve smyslu § 13 uvedeného zákona. Tento zákon se vztahuje na dům, jenž byl rozdělen na jednotky. Slovo jednotka je konkrétní termín definovaný v § 1158 a § 1159 o. z. Jednotkou je pouze takový byt, který určitá osoba může mít ve svém výlučném vlastnictví, což v domě není splněno. Žalobci poukázali i na § 10 zákona, kde se uvádí, že ustanovení tohoto zákona se použije přiměřeně i tam,