11 Co 169/2025-126 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 37 764 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 27 695 Kč (výrok II).2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce uplatnil dva nároky. Předně žádal částku 27 764 Kč, kterou vynaložil na vypravení pohřbu , tituly před jménem, , jméno FO, , a žalovanému jako jedinému závětnímu dědici po zůstavitelce vznikla povinnost náklady pohřbu žalobci nahradit. Druhý nárok (10 000 Kč) představuje částku zaplacenou žalobcem za právní služby, které měly být žalovanému poskytnuty v pozůstalostním řízení , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný namítl promlčení prvního nároku a pokud jde o nárok druhý, namítl, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, z níž by pohledávka žalobce plynula, naopak odkázal na účastníky uzavřenou dohodu, kterou se žalobce zavázal, že bude-li mu zaplacena částka 673 549 Kč jako jeho povinný díl neopominutelného dědice, nebude již mít žalobce vůči žalovanému jakoukoli pohledávku. Vzhledem k tomu, žalovaný skutečně tuto částku na povinný díl žalobci dne 1. 8. 2023 zaplatil, nemůže mít vůči němu žalobce další nároky.3. Soud prvního stupně dále v odůvodnění uvedl, že pozůstalostní řízení po , tituly před jménem, , jméno FO, bylo vedeno u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 12 D 191/2020, konečné usnesení č.j. 12 D 191/2020-394 ze dne 28. 3. 2023 nabylo právní moci 3. 5. 2023 a obsahuje údaj o zaplacených nákladech pohřbu žalobcem. Ohledně prvního nároku uplatněného žalobcem soud dospěl k závěru, že je promlčen. Odkázal při tom na judikaturu vyšších soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2864/2009, sp. zn. 21 Cdo 5145/2007, sp. zn. 26 Cdo 2660/2014, sp. zn. 21 Cdo 1318/2015), odkázal na ust. § 643 odst. 1 občanského zákoníku a uzavřel, že se jedná o pohledávku z bezdůvodného obohacení, neboť náklady pohřbu zaplatila jiná osoba, než je ta, které bylo potvrzeno dědictví. V takovém případě promlčecí lhůta začne běžet první den po vynaložení takových nákladů a uplyne nejpozději šest měsíců po nabytí právní moci usnesení o pozůstalosti, resp. po potvrzení dědictví. Ke stavění promlčecí doby po dobu pozůstalostního řízení přitom nedochází, promlčecí doba se prodlužuje. Vzhledem k tomu, že poslední náklady spojené s pohřbem zůstavitelky byly žalobcem vynaloženy 4. 3. 2020, podle ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku je posledním dnem tříleté promlčecí doby s ohledem na víkend 6. 3. 2023. Pozůstalostní řízení bylo skončeno pravomocně 3. 5. 2023, pokud se přičte 6 měsíců dle ust. § 643 odst. 1 občanského zákoníku, posledním dnem promlčecí doby je tedy 3. 11. 2023. Pokud byla žaloba podána u soudu až dne 13. 9. 2024, byla podána po uplynutí promlčecí doby, soud proto k námitce žalovaného dle ust. § 610 odst. 1 občanského zákoníku přihlédl. Je zcela nepodstatné, že žalobce byl v určité fázi pozůstalostního řízení potencionálním dědicem. Je nepodstatné i to, že jeho pohledávka byla zahrnuta do pasiv dědictví. Nejedná se současně o pravomocně přiznanou pohledávku, neboť usnesení, kterým se pozůstalostní řízení končí, není exekučním titulem, význam tohoto usnesení je jediný, a to určení dědice a potvrzení dědictví.4. Ohledně druhého nároku pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno k svému tvrzení o ujednání účastníků, že žalobce za žalovaného z důvodu jeho finanční nouze uhradí právní služby poskytnuté , tituly před jménem, , jméno FO, . V řízení sice byla jako důkaz předložena plná moc a doklad o zaplacení částky 10 000 Kč dne 26. 10. 2022 advokátovi od , jméno FO, (, jméno FO, ), není však zřejmé žádné ujednání mezi účastníky, ze kterého by bylo možné pohledávku žalobce odvodit. Žalobce původně v řízení tvrdil, že mezi účastníky existuje takové ujednání. Po poučení soudu prvního stupně dle § 118a o.s.ř. (2. 12. 2024) změnil svá tvrzení tak, že se jedná o plnění žalobce za žalovaného, a tedy bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobce sám v řízení uvedl, že advokát , tituly před jménem, , jméno FO, odmítl s odkazem na advokátní mlčenlivost cokoli potvrdit. Proto navrhl, aby žalovaný zprostil advokáta povinnosti mlčenlivosti a pokud tak neučiní, aby došlo k přenesení důkazního břemene na žalovaného a k uložení vysvětlovací povinnosti žalovanému. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, k uložení vysvětlovací povinnosti žalovanému a přenesení důkazního břemene jen z důvodu důkazní nouze žalobce neshledal a přihlédl k tomu, že i v řízení uvedená tvrzení žalobce jsou v rozporu, když nejdříve odkazoval na ujednání účastníků a až následně tvrdil bezdůvodné obohacení jako právní důvod uplatněného nároku s tím, že bezdůvodné obohacení nemůže být jako titul za dané situace záchrannou brzdou. Žalobu proto soud prvního stupně zamítl.5. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který se domáhal jeho změny a plného vyhovění žalobě, anebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům, neprovedl navržené důkazy, což je třeba považovat za vadu řízení vedoucí k nesprávnému rozhodnutí. S názorem soudu, že je pohledávka na náhradu jím vynaložených nákladů pohřbu promlčena, nesouhlasí. Ustanovení § 643 občanského zákoníku dle něj dopadá jen na dluhy zůstavitele, které přechází na dědice a nedopadá na práva a povinnosti, které sice s pozůstalostí souvisí, ale vznikají až po smrti zůstavitele a jsou přímým dluhem dědice. Náklady pohřbu byly vynaloženy žalobcem po smrti zůstavitelky a dluh vznikl až v okamžiku, kdy bylo zřejmé, kdo je dědicem po zůstavitelce. Je proto třeba aplikovat obecnou tříletou promlčecí lhůtu a počátek jejího běhu se odvozuje od okamžiku, kdy bylo najisto postaveno, kdo je dědicem, resp. od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, kdo takovým dědicem je. Nelze tedy aplikovat ust. § 643 občanského zákoníku, ale obecnou tříletou promlčecí lhůtu. Pokud se týká druhého jím uplatněného nároku na zaplacení částky 10 000 Kč, namítl, že nebylo provedeno dokazování v dostatečné míře. Na žalobce je kladen nepřiměřený požadavek, aby prokázal negativní skutečnost, že mu nebyly poskytnuty , tituly před jménem, , jméno FO, právní služby, což možné není. Odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 1144/2014). Zopakoval, že navrhuje, aby byl , tituly před jménem, , jméno FO, zproštěn povinnosti mlčenlivosti a vypověděl k tomu, že mu platil žalobce, avšak právní služby poskytoval pro žalovaného.6. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že promlčení bylo soudem prvního stupně posouzeno v souladu s judikaturou vyšších soudů, odbornou literaturou i zněním občanského zákoníku. Promlčecí doba počíná běžet od okamžiku, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.21 Cdo 2864 /2009). I v poměrech současného znění občanského zákoníku lze uplatňovat pohledávku v době, kdy není dosud zcela znám dědic, resp. mu nebylo dědictví dosud potvrzeno, a to buď proti správci pozůstalosti anebo všem dědicům, a není-li jejich okruh znám, i proti neznámým dědicům. K uplatnění svého práva tedy mohl žalobce přistoupit neprodleně po vynaložení nákladů pohřbu. Žalobce si byl vědom toho, že zůstavitelka, jeho matka, pořídila závěť ve prospěch žalovaného, syna žalobce a vnuka zůstavitelky. V ostatním se shodl se soudem prvního stupně a jeho argumentaci zopakoval. Ohledně druhého nároku pak žalovaný uvedl, že zprostit povinnosti mlčenlivosti advokáta nemůže soud a dále že není pravdou, že by žalobce měl prokazovat negativní skutečnosti. Žalobce tvrdí, že něco zaplatil a má tak i důkazní břemeno k tomu vedoucí, to však neunesl.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalobce, k vyjádření žalovaného i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.8. Odvolací soud se předně zabýval informací žalobce, kterou sdělil již při jednání soudu prvního stupně dne 24. 3. 2025, tedy že na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Při ústním jednání dal žalobce soudu prvního stupně na zvážení, zda nepřipustit vstup insolvenčního správce do řízení jako vedlejšího účastníka. Soud prvního stupně usnesením vyhlášeným při jednání téhož dne tento vstup nepřipustil s odůvodněním, že by měl insolvenční správce vystupovat namísto žalobce. Informaci o prohlášeném konkurzu zopakoval žalobce též v odvolání, byť jen jako důvod pro osvobození od soudního poplatku z odvolání. Odvolací soud po zahájení odvolacího řízení a postoupení spisu zjistil, že je stále vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSPL 52 INS 8370/2020 u Krajského soudu v Plzni, úpadek žalobce byl zjištěn dne 31. 3. 2020 a usnesením č.j. KSPL 52 INS 8370/2020–B–83 ze dne 18. 2. 2025 došlo ke zrušení původně schváleného oddlužení a k prohlášení k