13 Co 30/2025-641 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vypořádal mezi účastníky jejich společné jmění manželů zaniklé rozvodem. Do vlastnictví žalobkyně přikázal pozemky v obci , adresa, , části , adresa, , které jsou v katastru nemovitostí evidovány jako stavební parcela č. , pozemek, a pozemková parcela č. , pozemek, , to vše v k. ú. , adresa, , adresa, , spolu se stavbou domu čp. , č. p., na pozemku st. , pozemek, , dále dluh ve výši 641 689 Kč z hypotečního úvěru sjednaného ve smlouvě č. , hodnota, se společností , právnická osoba, . Do vlastnictví žalovaného přikázal motorové vozidlo zn. , jméno FO, , obchodní označení , jméno FO, , RZ , SPZ, . Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému do jednoho roku od právní moci rozsudku na vypořádání podílu ze společného jmění manželů částku 4 965 398,49 Kč (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a účastníkům uložil povinnost nahradit státu zálohované náklady znalečného, a to každému v částce 9 466 Kč (výrok III).2. Soud prvního stupně rozhodoval napadeným rozsudkem o vypořádání společného jmění účastníků poté, co byl jeho předchozí rozsudek z dne 8. 11. 2021, č. j. 15 C 161/2018-287, ve znění doplňujícího unesení z 16.11. 2021, č. j. 15C 161/2018-292, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byl tento rozsudek potvrzen, k dovolání žalovaného zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu z 23. 2. 2023, č. j. 22 Cdo 3089/2022-430. Nejvyšší soud shledal dovolání žalovaného důvodným předně ve vztahu k otázce, ke kterému okamžiku má být určena výše společného dluhu při jeho vypořádání soudním rozhodnutím. Nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně i odvolací vycházely při vypořádání dosud neuhrazeného společného dluhu účastníků z hypotečního úvěru na nemovitosti v obci , adresa, z jeho nesplacené výše v době zániku společného jmění manželů, a nikoliv v době vypořádání. Dále Nejvyšší soud shledal nedostatečným, jakým způsobem se soud prvního stupně i odvolací vyrovnali s tvrzením žalovaného o tom, že některé splátky hypotečního úvěru splatil po zániku společného jmění manželů také on, a nikoliv jen žalobkyně. Nejvyšší soud uložil soudu prvního stupně i odvolacímu zabývat se předmětným tvrzením žalovaného, že některé splátky hypotéky splatil po rozvodu i on za předpokladu, že žalovaný toto své tvrzení bude blíže konkretizovat a prokáže ho. Dále Nejvyšší soud připomněl svoji aktuální judikaturu, podle níž mají být věci tvořící součást společného jmění oceněny pro účely vypořádání podle stavu a v cenách k datu vypořádání, nikoliv podle stavu ke dni zániku společného jmění manželů. Dále pak Nejvyšší soud vyslovil závazně stanovisko, že ve vztahu k obchodnímu podílu žalovaného u společnosti , právnická osoba, . má být předmětem vypořádání nikoliv cena obvyklá tohoto podílu ke dni zániku společného jmění manželů, jak ji v předchozím řízení soud prvního stupně i odvolací vypořádali, nýbrž předmětem vypořádání má být částka získaná žalovaným za převod obchodního podílu po zániku společného jmění manželů na třetí osobu, neboť žalobkyně neuplatnila námitku relativní neplatnosti takového převodu.3. Soud prvního stupně postupoval po kasaci svého předchozího rozhodnutí v intencích závazných pokynů Nejvyššího soudu. Předně vyzval žalovaného podle ust. § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení o splátkách, které uhradil na společný hypoteční úvěr účastníků v době po zániku jejich manželství. Žalovaný svá tvrzení blíže nekonkretizoval a ani žádné důkazy neoznačil. Účastníci nedoplnili žádná další tvrzení ani ohledně splátek hypotečního úvěru poskytnutého žalobkyni , právnická osoba, , Anonymizováno, na koupi bytu v , Anonymizováno, k datu vypořádání, ani údaj o aktuální výši pohledávek na odkupné z pojištění uzavřených žalobkyní za trvání manželství účastníků, jak byla specifikována pod bodem 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud prvního stupně vzhledem k uvedenému vyšel při vypořádání opětovně z výše těchto pohledávek zjištěných ke dni zániku společného jmění manželů se zdůvodněním, že se jedná o spravedlivé řešení, které jediné umožní vypořádat společné jmění účastníků v celém souhrnu. Co se týče nemovitostí v , adresa, , soud prvního stupně vyšel z jejich ocenění na základě znaleckého posudku soudní znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , který předložil žalovaný. Znalkyně nemovitosti ocenila k datu 9. 9. 2024. Cenu nemovitostí stanovila v částce 7 854 000 Kč. Posudek byl znalkyní opatřen doložkou ve smyslu ust. § 127a o. s. ř. Ve vztahu k obchodnímu podílu žalovaného u společnosti , právnická osoba, . zahrnul soud prvního stupně v intencích pokynů Nejvyššího soudu do vypořádání částku 350 000 Kč odpovídající ceně, za kterou žalovaný po rozvodu tento podíl převedl na třetí osobu (, jméno FO, ). K námitce žalovaného, podle níž předmětný obchodní podíl nebyl vůbec součástí společného jmění manželů, neboť k nabytí tohoto obchodního podílu došlo způsobem zakládajícím jeho výlučné vlastnictví, zaujal soud prvního stupně stanovisko jako v předchozím řízení, a to, že zaplacením vstupního vkladu při založení společnosti z výlučných prostředků získaných darem od rodičů žalovaný obchodní podíl do svého výhradního majetku nenabyl, že tak by tomu bylo jen pokud by za výlučné prostředky podíl koupil. Soud prvního stupně zohlednil úhradu vstupního vkladu žalovaným za jeho výlučné prostředky získané darem od rodičů jako jeho vnos do společného jmění manželů v částce 100 000 Kč. Dále soud prvního stupně vzal za prokázaný vnos žalovaného z výlučných prostředků do společného jmění v částce 1 000 000 Kč v podobě částky, kterou žalovaný dostal darem od rodičů na výstavbu domu účastníků v , adresa, . Žalobkyně za trvání manželství účastníků splácela hypoteční úvěr na pořízení bytu v Praze, který náležel do jejího výlučného vlastnictví. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že tento úvěr byl žalobkyní splácen z nájemného za pronájem tohoto bytu za trvání manželství účastníků. Bez ohledu na uvedenou skutečnost soud prvního stupně uložil žalobkyni při stanovení vypořádacího podílu polovinu splátek této hypotéky uhrazených za trvání manželství v celkové výši 1 659 150,75 Kč žalovanému nahradit. Tímto způsobem, při kalkulaci nesporné hodnoty odpovídající vozidlu , jméno FO, v částce 80 000 Kč, stanovil soud prvního stupně podrobným výpočtem popsaným v bodě 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádací podíl žalobkyně v částce 4 965 398,49 Kč. Tento vypořádací podíl pak uložil žalobkyni uhradit žalovanému v prodloužené pariční lhůtě jednoho roku od právní moci rozsudku. Dílčí hodnoty náležející do společného jmění manželů pak rozdělil mezi účastníky způsobem popsaným ve výroku I tohoto rozsudku.4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním. Co se týče vnosu žalovaného ve výši 1 000 000 Kč od rodičů, argumentovala tím, že tento dar žalovaný prokázal především svědeckou výpovědí svých rodičů. Jejich výpověď pokládá z podstaty příbuzenského poměru za nevěrohodnou. Prostředky z daru se dle jejího názoru smísily s prostředky ze společného jmění manželů. Dále poukazovala na to, že žalovaný ohledně daru od rodičů na vklad do společnosti , právnická osoba, . v částce 100 000 Kč předložil k důkazu darovací smlouvu, ale v případě darování částky 1 000 000 Kč písemnou darovací smlouvu nepředložil. Nesouhlasila s oceněním nemovitostí v , adresa, na základě znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , který předložil žalovaný. Namítala, že nejde o posudek, nýbrž jen o listinný důkaz, neboť posudek postrádá dle žalobkyně doložku podle ust. § 127a o. s. ř. Dle názoru žalobkyně odpovídá cena obvyklá nemovitostí v , adresa, zhruba částce 6 000 000 Kč. Co se týče úhrady hypotéky na byt v , Anonymizováno, namítala, že dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že prokázala, že hypotéku splácela z prostředků utržených za pronájem bytu, nerozumí tomu, proč soud prvního stupně hypoteční úvěr vůbec zahrnul do vypořádání. Ve vztahu k vypořádání závazku z hypotéky, kterou účastníci čerpali na pořízení nemovitostí v , adresa, , trvala na tom, že má být vypořádána nejen jistina úvěru, ale také úrok z úvěru. Navrhovala, aby odvolací soud změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně potud, že dluh z hypotečního úvěru sjednaného ve smlouvě č. , hodnota, se společností , právnická osoba, . přikáže žalobkyni ve výši 981 989 Kč a vypořádací podíl, který jí stanoví zaplatit žalovanému v částce 2 444 005,80 Kč.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně polemizoval s odvolacími důvody, které uplatnila a poukazoval na to, že žalobkyně nemovitosti účastníků v , adresa, před více než dvěma lety nabízela prostřednictvím realitní kanceláře k prodeji za 7 900 000 Kč, což je cena odpovídající znaleckému posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Co se týče hypotéky na byt v Praze, namítal, že žalobkyně podle jeho zjištění nepronajímala byt kontinuálně, a proto její příjmy z pronájmu nemohly pokrýt všechny splátky hypotéky. Dále nesouhlasil s p