13 Co 52/2026-417 – Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem jako osobou oprávněnou podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen jako „zákon o půdě“) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. , pozemek, v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, k uspokojení jeho dosud nevypořádaného restitučního nároku vyplývajícího z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu , Anonymizováno, města , adresa, ze dne 10. 10. 2000, č. j. , Anonymizováno, , a ze dne 26. 3. 2001, č. j. , Anonymizováno, , jimiž bylo rozhodnuto, že žalobci náleží náhrada za nevydané pozemky v k. ú. , adresa, ( výrok I). Dále soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 55 042,76 Kč (výrok II).2. Žalobce uplatnil žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření výše specifikované smlouvy s odůvodněním, že žalovaný dlouhodobě eviduje jeho nárok na náhradu za nevydané pozemky v k. ú. , adresa, v nesprávné výši, v důsledku čehož je dlouhodobě vyřazen z možnosti uspokojit svůj nevypořádaný restituční nárok z veřejné nabídky pozemků. Z uvedeného důvodu si nechal zpracovat soudní znalkyní z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, , tituly před jménem, , jméno FO, , znalecký posudek o ceně odňatých a nevydaných pozemků. Znalkyně pozemky ocenila jako stavební a jejich hodnotu stanovila částkou 4 249 500 Kč. Žalovaný oproti tomu jeho nárok eviduje toliko ve výši 127 485 Kč a pokládá ho za plně uspokojený převodem pozemků z veřejné nabídky na základě smluv o převodu pozemků, které již v minulosti se žalobcem uzavřela (smlouvy č. 32PRO02/01, č. 32PRO02/01, č. 29PR18/80, č., hodnota, , č., hodnota, ). Na plnění si žalobce vybral jako náhradní pozemek parc. č. , pozemek, v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, , ve vlastnictví státu a ve správě žalovaného. Náhradní pozemek nechal ocenit znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, , tituly před jménem, , jméno FO, , dle jehož posudku činí hodnota tohoto pozemku 69 731,20 Kč. Dle žalobce nebyly zjištěny žádné okolnosti bránící převoditelnosti náhradního pozemku, a proto uplatnil nárok na jeho bezúplatný převod.3. Žalovaný se žalobě bránil předně argumentací zpochybňující aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby. Namítal, že žalobce již žádným restitučním nárokem nedisponuje, neboť veškeré jeho restituční nároky byly v minulosti uspokojeny převodem pozemků z veřejné nabídky na základě výše specifikovaných smluv, a nárok žalobce tak byl předvídavým způsobem vypořádán. Poukazoval na to, že žalobce jej kontaktoval až ve druhé polovině roku 2023 s přesvědčením o tom, že jeho restituční nárok, o němž bylo rozhodnuto pozemkovým úřadem v roce 2000 a 2001, nebyl řádně oceněn. Podle žalovaného je to liknavost samotného žalobce, pokud se přecenění domáhá až po takové době. Zastává názor, že pozemky nebyly žalobci odnímány za účelem výstavby, ale do vlastnictví Československého státu přešly v návaznosti na první pozemkovou reformu. Podle žalovaného byly nevydané pozemky v době odnětí zemědělské a podle toho také eviduje jejich ocenění. Poukazoval na to, že nevydané pozemky v , adresa, zůstaly až do roku 1966 fakticky nezastavěné a až do této doby byly užívány jako zemědělské. Dále žalovaný nesouhlasil s tím, že znalkyně neaplikovala srážky dle oceňovací vyhlášky za to, že nevydané pozemky nebyly k datu přechodu na stát srostlé s , adresa, souvislou zástavbou a byly i mimo souvislý intravilán samotné , adresa, . Dále nesouhlasil, že nebyly aplikovány srážky z důvodu, že v místě nebyla možnost napojení předmětných pozemků na veřejný vodovod ani veřejnou kanalizaci. Žalovaný měl v řízení před soudem prvního stupně dále výhrady i ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, o ceně náhradního pozemku. Podle něj znalec nesprávně uvedl, že zvolený pozemek nelze napojit na veřejný řad, veřejnou kanalizaci, a je tak posudkem tohoto znalce oceněn chybně.4. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce je držitelem tvrzeného restitučního nároku, neboť nevydané pozemky přešly do vlastnictví , právnická osoba, , adresa, , právnická osoba, , jako příděl s odvoláním na ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., o pozemkové reformě. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalovaný eviduje restituční nárok žalobce z rozhodnutí pozemkového úřadu, o něž jde v této věci, v hodnotě toliko 127 485 Kč. Nesporné bylo i to, že se žalobce v roce 2023 zúčastnil asi osmi veřejných nabídek s žádostí o převod pozemků za účelem vypořádání svého restitučního nároku, ale jeho žádosti byly z evidence vyřazeny z důvodu, že podle žalovaného je jeho restituční nárok vypořádán, neboť žalovaný vycházel z ocenění nevydaných pozemků jako zemědělských. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k řádnému ocenění jeho restitučního nároku, žalovaný však jakékoliv navýšení odmítal. Soud prvního stupně konstatoval k důkazu ZP , tituly před jménem, , jméno FO, , který o ceně nevydaných pozemků předložil žalobce. Posudek byl opatřen doložkou podle ust. § 127a o. s. ř. a soud prvního stupně znalkyni prostřednictvím videokonference také vyslechl. Znalkyně ocenila pozemky podle jejich stavu ke dni 1. 10. 1950, tj. ke dni jejich přechodu na stát. Ocenila je jako stavební s tím, že leží ve východní části hlavního města , adresa, , v k. ú. , adresa, , přičemž vycházela z toho, že byly určeny k zastavění. V současné době se na oceňovaných pozemcích nacházejí komunikace, sportoviště, budova pro bydlení, budova Národní knihovny a objekty areálu spediční společnosti TOPTRANS. Pro zdůvodnění závěru, že , adresa, , kde leží předmětné pozemky, je stavebně srostlá s , adresa, znalkyně uvedla, že již od roku , adresa, srostlá s , adresa, jako tzv. , adresa, , adresa, , a i na ortofotomapě z doby před rokem 1950 je vidět, že cca 50–60 m od oceňovaných pozemků je zástavba pokračující volně na , adresa, . K napojení předmětných pozemků na veřejný vodovod a kanalizaci znalkyně odkázala na ortofotomapu z doby před přechodem pozemků na stát (1. 10. 1950), kde je viditelné, že 50–60 m východně od oceňovaných pozemků už je zástavba, z čehož dovodila, že vodovod a kanalizace tam již byly. Podle Regulačního a zastavovacího plánu z roku již 1930 měly pozemky sloužit pro budoucí zástavbu továrními a skladištními bloky.5. Co se týče náhradního pozemku, soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , kterého také vyslechl prostřednictvím videokonference. Jeho posudkem vzal za prokázané, že žalobcem zvolený náhradní pozemek je evidován jako orná půda, TPP-trvalý travní porost, podle územního plánu se nachází v plochách SV – smíšené obytné území venkovské, na pozemku není plánována žádná veřejně prospěšná stavba, jedná se o zatravněný pozemek bez porostů. Znalec pozemek osobně navštívil. Na podkladě svých šetření pak dospěl k závěru, že napojení posuzovaného pozemku na vodovod a kanalizaci není možné, neboť takové napojení by muselo jít přes silnici a přes zahrady cizích pozemků. Protože se znalec na možnost napojení náhradního pozemku na inženýrské sítě neptal příslušných orgánů obce, nýbrž vycházel ze sdělení vlastníka sousedního pozemku, namítal žalovaný, že je tento jeho názor nepřezkoumatelný. Právní zástupce žalobce však ve vztahu k dané problematice odkázal na jednotlivé části textové zprávy územního plánu obce , adresa, , z nichž je zřejmé, že některé pozemky, mj. i právě posuzovaný pozemek, si budou muset způsob kanalizace a vodovodu zařídit vlastní cestou, tedy prostřednictvím studny a čistírny odpadních vod a napojení na veřejný řad, že není možné. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně po zvážení rozhodných okolností k závěru, že vydání žalobcem zvoleného náhradního pozemku nebrání žádná zákonná překážka.6. Soud prvního stupně dále vyložil, že bude-li vycházeno z ocenění rest. nároku podle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , tak nemůže být převodem požadovaného náhradního pozemku žalobci jeho restituční nárok přečerpán. S uvedenou argumentací soud prvního stupně žalobě vyhověl.7. Žalovaný podal proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně provedl nesprávná skutková zjištění ohledně aktivní věcné legitimace žalobce. Zopakoval, že dle jeho názoru soud prvního stupně opomenul zohlednit, že restituční nárok žalobce již byl vypořádán převodem pozemků z veřejné nabídky. Popíral, že by se tudíž vůči žalobci dopustil liknavosti či svévole. Dále namítal promlčení restitučního nároku žalobce s tím, že pokud žalobce tvrdí, že jeho nárok byl nesprávně oceněn, měl tuto skutečnost rozporovat dříve než šest let od uzavření poslední z příslušných smluv, jimiž byl uspokojen z veřejné nabídky. Žalovaný zopakoval i v odvolání, že dle jeho názoru nevydané pozemky nemohou být oceněny jako stavební, pokud přešly do vlastnictví státu nikoliv z důvodu výstavby, ale