61 Co 91/2026-131 – Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že v žalobě blíže specifikované rozhodnutí spoluvlastníků pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je neplatné a dále se domáhala zrušení tohoto rozhodnutí spoluvlastníků, zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 93 546,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně proti výroku o uložení povinnosti zaplatit žalobcům náklady řízení, podala žalobkyně včasné odvolání a namítá, že náhrada nákladů řízení byla žalovaným přiznána v nesprávné výši, a to za první poradu s klientem dne 23. 7. 2025 a podání ve věci samé ze dne 14. 8. 2025, u něhož je zřejmé, že bylo učiněno jako vyjádření jen 2. a 6. žalované. Sám zástupce žalovaných uvádí, že „nebylo možné ke dni podání tohoto vyjádření zajistit plnou moc a právní zastoupení všech žalovaných“. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že nelze nárokovat odměnu za úkony ze dne 23. 7. 2025 a 14. 8. 2025 jako za úkony při zastupování 6 účastníků, nýbrž pouze 2 účastníků. Dále žalobkyně nesouhlasí s přiznáním náhrady nákladů řízení za úkon jednání s protistranou – komunikace ze dne 13. 12. 2025, 8. 12. 2025, 6. 2. 2026 a 11. 2. 2026. Připouští, že zástupci spolu v těchto dnech komunikovali (zejména e-mailem), avšak předmětem této komunikace bylo zejména řešení otázky vypořádání spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných, nikoliv předmět řízení. O předmětu řízení bylo hovořeno pouze okrajově, zejména v podobě opakovaného návrhu strany žalující na mimosoudní ukončení sporu, s čímž však žalovaná strana nesouhlasila. Označená komunikace nepředstavovala (minimálně v drtivé kvantitě) jednání o předmětu sporu, a tedy by za tyto činnosti neměla být straně žalované přiznána náhrada nákladů řízení v částce 17 984 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným náklady řízení jen ve výši 67 694,60 Kč a dále žalovaným uložil zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení.3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné, na straně žalovaných se jedná o větší počet účastníků řízení, spoluvlastníků dotčené nemovitosti, což sebou nese zvýšené nároky na organizaci a komunikaci se všemi klienty. Z důvodu efektivity byla mezi všemi žalovanými a jejich zástupcem dne 23. 7. 2025 uskutečněna první porada ve věci samé s žalovanou č. , hodnota, a č. , hodnota, při osobní právní poradě v kanceláří zástupce ve stejnou dobu za účasti i ostatních žalovaných prostřednictvím audio videokonference, a to v souladu se zákonem č. 73/2025 Sb., kterým se měnil zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii. K důkazu o tom svědčí plné moci založené soudu a datované dnem uskutečnění první porady a převzetím věci samé, které byly následně fyzicky nepřítomným žalovaným rozeslány k administrativnímu zpracování a následnému zaslání soudu. Pokud žalobkyně argumentuje výňatkem fráze z vyjádření ze dne 14. 8. 2025, že nebylo možné ke dni podání tohoto vyjádření zajistit plné moci a zastoupení všech žalovaných, pak toto jen podtrhuje fakt, že zástupce neměl fyzicky k dispozici plné moci, které by mohl zaslat spolu s vyjádřením soudu, ačkoliv již došlo k faktické realizaci právních služeb dle zákona o advokacii. Také námitku žalobkyně k vyúčtování úkonu spočívajícího v jednání s protistranou (e-mailová komunikace) žalovaní považují za nedůvodnou. Nejedná se o veškerou komunikaci s protistranou, není zahrnuta ani prohlídka na místě předmětné nemovitosti nebo řada telefonní komunikace se zástupcem. Žalobkyně sama podtrhuje, že mezi zástupci stran probíhala komunikace o možnosti mimosoudního ukončení sporu, takže žalovaní by byli oprávněni s ohledem na rozsah a obsah komunikace, jakož časový odstup při jednotlivých komunikací k řešení předmětného sporu účtovat více jednotlivých úkonů právní služby, a to za každou poměrně rozsáhlou komunikaci s protistranou. Licitování o tom, „za co“ žalobu žalobkyně vezme vůči žalovaným zpět, je z komunikace zcela jasné. Z obsahu komunikace je evidentní, že žalobkyně kladla nedůvodné požadavky vůči žalovaným, kterými podmiňovala smírné řešení věci. Žalovaní proto navrhli potvrzení napadeného rozsudku.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř., a aniž musel nařídit jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.5. V projednávané věci došlo v plném rozsahu k zamítnutí žaloby, proto soud prvního stupně postupoval správně, přiznal-li úspěšným žalovaným plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., které spočívají v nákladech na zastoupení. Odměnu zástupce (advokáta) však lze v rámci náhrady nákladů řízení přiznat jen za úkony právní služby, za něž odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) náleží a které také byly provedeny účelně.6. Plná mimosmluvní odměna mj. náleží podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a jelikož v projednávané věci tento úkon byl zástupcem učiněn ve vztahu ke všem žalovaným, neboť byly doloženy plné moci udělené témuž zástupci všemi žalovanými, odvolací námitka žalobkyně tak není důvodná.7. Ve vztahu k úkonu – vyjádření k žalobě žalovaných ad 2) a ad 6) ze dne 14. 8. 2025 – lze však souhlasit s žalobkyní, že úkon byl učiněn pouze za žalované , Jméno žalované B, a , Jméno žalované F, , což výslovně z podání vyplývá, takže za tento úkon skutečně zástupci mimosmluvní odměna nenáleží jako při zastoupení šesti osob, ale pouze dvou osob, tudíž odměna za tento úkon dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu celkem činí 10 116 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 113 000 Kč, tudíž plná odměna za první zastoupenou osobu činí 5 620 Kč a za druhou osobu odměna snížená o 20 % činí 4496 Kč).8. Odvolací soud dále souhlasí s žalobkyní, že žalovaným nepřísluší náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce za úkon - jednání s protistranou, komunikace ze dne 3. 12. 2025, 8. 12. 2025, 6. 2. 2026 a 11. 2. 2026, když jednak lze souhlasit s žalobkyní, že předmětem těchto jednání byly i jiné otázky nežli předmět tohoto sporu, ale především tato jednání probíhala prostřednictvím e-mailové komunikace a nejednalo se o osobní jednání s protistranou.9. Žalovaným tedy náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně spočívající v plné mimosmluvní odměně zástupce za 3 úkony právní služby při zastoupení šesti účastníků (za převzetí a přípravu zastoupení a za zastoupení při jednání dne 25. 2. 2026 v rozsahu delším nežli 2 hodiny) po 17 984 Kč, dále v odměně za výše uvedené podání učiněné za dva účastníky ve výši 10 116 Kč, 4 náhradách hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradě cestovních výdajů zástupce k jednání soudu a zpět do sídla zástupce ve výši 776,60 Kč a náhradě za promeškaný čas v souvislosti s cestou ve výši 600 Kč (4 x 150 Kč) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu.10. Náklady žalovaných za řízení před soudem prvního stupně tak činí celkem 67 224,60 Kč, proto v tomto smyslu odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam změnil.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů tohoto řízení, které rovněž spočívají v nákladech na zastoupení a tvoří je mimosmluvní odměna zástupce v poloviční výši za jeden úkon právní služby ve výši 1 070 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, kdy odměna je počítána z tarifní hodnoty 25 902 Kč, jež je předmětem odvolacího řízení (rozdílu částek uložených žalobkyni zaplatit žalovaným soudem prvního stupně a soudem odvolacím) a náleží jen v poloviční výši, neboť nejde o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé a dále zástupci náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, takže náklady odvolacího řízení činí celkem 1 520 Kč.