Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 189 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 8. 7. 2025 do zaplacení a výrokem II žalobu zamítl co do částky 8 479,64 Kč a „veškerého zbývajícího příslušenství“. Výrokem III žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení „ve výši, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku“ k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku plyne, že se jedná o částku 2 867,51 Kč. Nákladový výrok odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tím, že úspěch žalobkyně v řízení byl v rozsahu 81,83 % a úspěch žalovaného v rozsahu 18,17 %, a proto žalobkyni jako úspěšnější náleží 63,66 % nákladů, které jí v řízení vznikly a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 867 Kč a nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby po 700 Kč učiněné před podáním návrhu ve věci (při tarifní hodnotě 46 668,64 Kč) podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 504 Kč. Podotkl, že z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně se domáhá typově shodných nároků, a proto je použití § 14b AT na místě.Žalobkyně se včas odvolala proti výroku III rozsudku. Poukázala na to, že výši náhrady nákladů řízení, kterou jí soud prvního stupně vůči žalovanému přiznal, ale vinou chyby v psaní či jiné zjevné nesprávnosti ve výroku III neuvedl, dovodila z bodu 18 odůvodnění rozsudku. Tam uvedl, že přiznaná částka 2 867,51 Kč odpovídající jejím 63,66 %, zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 867 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 700 Kč realizované před podáním žalobního návrhu, tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 504 Kč. Se žádnými dalšími náklady soud prvního stupně zjevně nepočítal, přestože se zúčastnila jednání 24. 3. 2026 a v té souvislosti jí vznikly cestovní náklady. Pokud snad soud prvního stupně považoval tyto náklady za neúčelné, měl to řádně odůvodnit, což neučinil. Žalobkyně žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 7 994,89 Kč odpovídající jejím 63,66 % vypočtených z částky 12 558,73 Kč, která zahrnuje rovněž její odměnu ve výši 2 980 Kč podle § 7 bod 5 AT za účast na jednání, k tomu jeden režijní paušál ve výši 450 Kč, cestovné k jednání automobilem , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, , adresa, do , adresa, a zpět (celkem 240 km) ve výši 1 956,14 Kč, náhradu za ztrátu času cestou k jednání za 7 půlhodin po 150 Kč a 21 % DPH ve výši 1 855,59 Kč. Žalobkyně žádala rovněž přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 2 347,40 Kč.Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený výrok III rozsudku, a to podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. bez jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a s jejími argumenty je třeba souhlasit.Soud prvního stupně v rámci rozhodnutí o nákladech řízení skutečně nekalkuloval s úkonem žalobkyně spočívajícím v účasti zástupce žalobkyně při jednání dne 24. 3. 2026, za který jí náleží odměna ve výši ve výši 2 980 Kč podle § 7 bod 5 AT. K tomu žalobkyni náleží také jeden režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, náhrada cestovného ve výši 1 956,14 Kč, náhrada za ztrátu času cestou k jednání za 7 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT, s navýšením o 21 % DPH ve výši 1 855,59 Kč. Účelně vynaložené náklady, které žalobkyni za řízení před soudem prvního stupně vznikly, tak představují žalobkyní správně uvedenou částku 12 558,73 Kč, z níž jí byla přiznána částka 7 994,89 Kč, resp. po zaokrouhlení částka 7 995 Kč, odpovídající zmíněným 63,66 %. Pokud tedy soud prvního stupně žalobkyni přiznal pouze částku 2 867,51 Kč (kterou navíc ve výroku III rozsudku vůbec neuvedl, ale která naštěstí plyne z odůvodnění rozsudku), odvolací soud přezkoumávaný nákladový výrok rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v tomto směru změnil.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, byla přiznána náhrada za jeden poloviční úkon právní služby ve výši 750 Kč (tarifní hodnotou je částka 5 127 Kč jako rozdíl mezi částkou 7 994,89 Kč a částkou 2 867,51 Kč) podle § 7 bod 4 a § 11 odst. 2 písm. c) AT, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 252 Kč, tj. je celkem 1 452 Kč.