17 Co 24/2024-304 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.).2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi účastnicemi uzavřena kupní smlouva, jíž žalobkyně převedla vlastnické právo k nemovitým a movitým věcem ve smlouvě specifikovaným za kupní cenu ve výši , částka, . Sudy s chemickými látkami a chemické látky v ocelových nádržích vyhodnotil soud prvního stupně jako věci samostatné, které předmětem prodeje nebyly. Žalovaná si jejich přítomnosti byla vědoma a žalobkyni na ně neupozornila a jednala tak v rozporu s § 596 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně na přítomnost sudů s chemickými látkami a na chemické látky v ocelových nádržích upozornila již v předávacím protokolu dne , datum, a následnými písemnými výzvami žádala žalovanou o zjednání nápravy, čemuž žalovaná vyhověla pouze z části. Žalobkyně poté sudy s chemickými látkami a chemické látky v ocelových nádržích odstranila sama, na což vynaložila , částka, , z toho , částka, na likvidaci chemických látek a , částka, na odvoz sudů a odčerpání chemických látek z ocelových nádrží. Námitku žalované, že zájemci o areál měli možnost si jej prohlédnout a byla poskytnuta možnost nahlédnutí do elektronické fotodokumentace, neshledal soud prvního stupně přiléhavou, neboť žalobkyně ihned v den předání areálu zapsala přítomnost sudů s chemickými látkami a přítomnost chemických látek v ocelových nádržích, což svědčí o skutečnosti, že si areál řádně prohlédla a ihned upozornila na zjištěné vady a současně požádala o zjednání nápravy. Sudy s chemickými látkami umístěné na převáděných pozemcích a chemické látky v ocelových nádržích představovaly vadu, na kterou žalovaná žalobkyni při sjednávání kupní smlouvy neupozornila, ač k tomu byla povinna. Žalobkyně prokázala vynaložení částky , částka, na odvoz sudů se zbytky chemických látek a odčerpání chemických látek z ocelových nádrží. Protože žalovaná výzvám žalobkyně k nápravě nevyhověla, byla žalobkyně nucena zjednat nápravu sama a má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny odpovídající povaze a rozsahu vady, jež podle soudu prvního stupně odpovídá vynaloženým prostředkům. Námitce žalované, že sleva z kupní ceny by se měla vztahovat pouze ke kupní smlouvou převedených movitých věcí, této soud prvního stupně nepřisvědčil s tím, že vada spočívající v zanechání zbytků chemických látek v ocelových nádržích a sudů s chemickými látkami ovlivnila užívání celého předmětu koupě, tedy věcí movitých i nemovitých. Dále měl soud prvního stupně za prokázané vynaložení částky , částka, žalobkyní na likvidaci chemických látek uskladněných v sudech a ocelových nádržích. Takto vynaložené prostředky představují škodu vzniklou žalobkyni porušením povinnosti dle § 596 obč. zák. žalovanou. Námitce promlčení soud prvního stupně nepřisvědčil s tím, že v době podání žaloby byla subjektivní i objektivní promlčecí lhůta zachována. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované též povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.3. Usnesením ze dne 2. 2. 2024, č. j. 15 C 100/2014-260, soud prvního stupně napadený rozsudek doplnil ohledně nákladů řízení a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, představovaných žalobkyní zaplaceným soudním poplatkem za žalobu.4. Proti rozsudku i doplňujícímu usnesení podala žalovaná odvolání, kterými rozsudek i usnesení napadla v plném rozsahu. Namítla, že částka , částka, má dle tvrzení v žalobě představovat vadu na věci prodávané pod čl. 2.5 kupní smlouvy, ve vztahu k níž byla kupní cena sjednána ve výši , částka, . Z předložených faktur pak plyne, že částka , částka, představovala pouze náklady s čištěním nádrže. Podle žalované soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo z jiného právního důvodu, aniž by žalobkyně navrhla změnu doplněné žaloby, čímž zatížil řízení vadou. Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda jde o vadu skrytou či zjevnou. V daném případě se jednalo o vadu zjevnou, žalovaná žalobkyni v rámci prodeje umožnila si věc před koupí prohlédnout, zájemci o koupi měli možnost se s faktickým stavem prodávaných věcí seznámit jak na místě samém, tak formou veřejně dostupných fotografií v rámci veřejné nabídky, čemuž odpovídá prohlášení žalobkyně v kupní smlouvě. Přítomnost sudů a chemikálií byla zjistitelná při běžné prohlídce a pokud by žalobkyně věnovala při uzavření smlouvy předmětu plnění obvyklou pozornost, musela by jejich přítomnost zjistit. Jelikož se tak nestalo, nemůže žalobkyně nárok z odpovědnosti za vady uplatňovat. Ze strany žalované nedošlo k ujištění, že věc je bez jakýchkoli vad. Poznámka v předávacím protokolu znamená jen to, že žalobkyně o jejich přítomnosti věděla, a přesto předmět koupě převzala bez výhrad. Ohledně částky , částka, žalovaná namítla, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o náhradě škody a o tom, kdo za ni odpovídá. Tříletá promlčecí lhůta se týká pouze škody způsobené úmyslně, přičemž v tomto směru skutková zjištění soudu prvního stupně absentují. Nadto předmětem prodeje byl celý areál, předmětem podnikání dlužníka byl nákup, prodej a skladování paliv a maziv včetně jejich dovozu s výjimkou provozování čerpacích stanic a výhradního nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv ve spotřebitelském balení do 50 kg na jeden kus balení a dále také provozování čerpacích stanic s pohonnými hmotami. K tomuto podnikání areál sloužil. Již z předmětu podnikání muselo být žalobkyni zřejmé, že v daném místě docházelo ke kontaktu s ropnými látkami. Žalované nelze přičítat jakýkoli úmysl způsobit škodu. O škodě, tj. přítomnosti sudů s ropnými látkami neznámého původu a o obsahu ocelových nádrží – ropné látky neznámého původu, žalobkyně prokazatelně věděla nejpozději při předání věcí, věděla, kdo za ni odpovídá. O povědomosti žalobkyně o rozsahu škody svědčí i to, že vyzvala žalovanou k odvozu ropných a jiných látek přípisem ze dne , datum, . Žaloba tak byla podána po uplynutí promlčecí doby. Ve vztahu k doplňujícímu usnesení žalovaná namítla, že není zřejmé, jaké rozhodnutí se o tento výrok doplňuje, kdy výrok o nákladech řízení již existuje. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že sudy s chemickými látkami a chemické látky předmětem prodeje nebyly. O jejich přítomnosti žalovaná musela vědět již od roku 2009. Na jejich přítomnost žalobkyni neupozornila a jednala v rozporu s § 596 obč. zák. Žalobkyně žalovanou na jejich přítomnost v souladu s § 599 odst. 1 obč. zák. upozornila již v předávacím protokolu. Žalovaná je ani po několika písemných výzvách v plném rozsahu neodstranila, proto je žalobkyně odstranila sama. Žalobkyně tak má nepochybně právo na slevu z kupní ceny, přičemž žalobkyně prokázala vynaložení částky , částka, na odvoz sudů se zbytky chemických látek a na odčerpání chemických látek z ocelových nádrží. Soud prvního stupně správně uzavřel, že předmět prodeje byl zatížen vadou a správně shledal přiměřenou slevu ve výši žalobkyní vynaložené částky. Žalobkyní vynaložené prostředky ve výši , částka, vynaložené na likvidaci chemických látek v sudech a ocelových nádržích představují škodu vzniklou žalobkyni v důsledku porušení povinnosti žalovanou dle § 596 obč. zák. Soud prvního stupně správně shledal splnění všech předpokladů odpovědnosti žalované za škodu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.6. Napadený rozsudek odvolací soud přezkoumal podle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu, vymezeném podaným odvoláním, a to při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání shledal důvodným.7. Opodstatněnou není námitka žalované, že soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo z jiného právního důvodu, aniž by žalobkyně navrhla změnu žaloby. Soud prvního stupně postupoval zcela v souladu se závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3913/2018, jímž byl soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, vázán, že skutkový stav, jak jej žalobkyně v žalobě líčila, umožňoval jeho podřazení jak z hlediska norem upravujících odpovědnost za vady v té části, v níž se žalobkyně požadavkem na slevu z kupní ceny domáhala náhrady nákladů na odstranění samotných vad předmětu koupě (tj. odvozu sudů z převáděných pozemků a odčerpání chemických látek z ocelových nádrží), tak z hlediska norem upravujících odpovědnost za škodu v části, v níž se žalobkyně domáhala náhrady nákladů, které musela vynaložit na likvidaci chemických látek.8. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalované, že není zřejmé, jaké rozhodnutí je doplňováno usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2024, č. j. 15 C 100/2014-260. Z usnesení je nepochybné, že je jím doplňován napadený rozsudek. Tento sice