10 Co 168/2025-206 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 22 811 030,79 Kč, úroku ve výši 3,39 % ročně z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení (výrok I). a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 628 823,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně (výrok II.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala solidárního zaplacení částky 22 811 030,79 Kč s příslušenstvím představovaným úrokem ve výši 3,39 % p. a. z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. 0583099179 uzavřené mezi účastníky dne 3. 1. 2019 (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že žalovaní požádali žalobkyni 24. 9. 2018 o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 000 Kč za účelem financování nemovitosti „, Anonymizováno, – komerční budova“, na adrese , adresa, , kterou měli ve svém vlastnictví. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaných splácet úvěr, přičemž u žalovaného zjistila čistý měsíční příjem ve výši 8 000 € (čistý měsíční příjem 160 000 Kč), u žalované nebyl započten žádný příjem; dále byl zjištěn příjem z pronájmu financované nemovitosti, kdy čisté roční nájemné činilo 2 547 246 Kč (průměrný měsíční příjem 212 270,5 Kč). V žádosti o úvěr žalovaní uvedli společné měsíční náklady domácnosti 30 000 Kč. Měsíční splátkové zatížení žalovaných před poskytnutím úvěru činilo 175 571 Kč, z čehož úvěr s měsíční splátkou 164 647 Kč byl předmětným úvěrem refinancován. Žalovaní měli další úvěr od 14. 11. 2014 ve výši úvěrového limitu 2 805 000 Kč s měsíční splátkou 10 924 Kč a zůstatkem jistiny 2 583 021 Kč. Celkové splátkové zatížení po poskytnutí nového úvěru mělo činit 157 997 Kč. Vzhledem k celkovým měsíčním příjmům žalovaných ve výši 372 270 Kč shledala žalobkyně žalované úvěruschopnými. Dne 3. 1. 2019 žalobkyně a žalovaní uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 25 000 000 Kč a žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr splatit formou 234 měsíčních splátek po 147 073 Kč, kdy první splátka měla být zaplacena 31. 7. 2019 a poslední splátka 31. 12. 2038. Úroková sazba byla fixována na dobu 5 let ve výši 3,39 % ročně; roční procentní sazba nákladů úvěru činila 3,53 % a celková částka, kterou měli žalovaní uhradit, činila 34 459 182 Kč. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k financované nemovitosti, pohledávkám z pojištění financované nemovitosti a pohledávkám ze smlouvy o splátkovém účtu. Žalovaní na úvěr čerpali celkem 23 715 351,02 Kč a vrátili celkem 3 574 204,23 Kč. Dne 5. 1. 2022 požádali žalobkyni o změnu smluvních podmínek smlouvy o úvěru z důvodu jejich zhoršující se finanční situace s tím, že navrhli změnu splátkového kalendáře, a to snížení splátky na 6 měsíců od 31. 1. 2022 do 30. 6. 2022, navýšení splátky od 31. 7. 2022 do 31. 1. 2039 na 65 000 Kč s poslední splátkou 28. 9. 2039 ve výši 151 000 Kč a poplatkem za změnu podmínek 500 Kč. Žalovaná žalobkyni dne 20. 1. 2022 sdělila k výsledku hospodaření žalovaných v roce 2021, že budou ve větším mínusu než předchozí rok, neboť z nájmů byly vybrány nižší finanční prostředky, než činí výše splátky; žalovaní měli dva nájemce a snažili se vyhledávat další; žalovaná byla vedena na pracovním úřadě, žalovaný si hledal práci, nabídky měl, zatím však nemohli doložit žádný jeho příjem; náklady žalovaných na zálohách na vodu, elektřinu a plyn činily 10 000 Kč, na druhý úvěr hradili splátky ve výši 11 000 Kč. Žalovaní se po celou dobu trvání úvěru nedostali do prodlení s úhradou splátek, poprvé až dne 1. 3. 2022, kdy neuhradili měsíční splátku splatnou dne 28. 2. 2022 v plné výši, ale pouze ve výši 36 901,8 Kč odpovídající řádnému úroku. Žalobkyně vzhledem k prodlení a z důvodu proklamované platební neschopnosti prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 7. 3. 2022 a vyzvala žalované k úhradě celého zůstatku úvěru ve výši 22 878 530,44 Kč nejpozději do 18. 3. 2022. Žalobkyně zaslala žalované dne 5. 4. 2022 koncept notářského zápisu k jeho prostudování, přičemž se jednalo o dohodu o splnění dluhu a uznání dluhu a dohodu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Dne 8. 4. 2022 byla žalovaná kontaktována advokátní kanceláří, se kterou měla domluvit splátkový kalendář. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalované výzvou ze dne 10. 5. 2022 k úhradě dlužné částky 23 090 361,73 Kč nejpozději do 25. 5. 2022, neboť přes upomínky žalobkyně zůstaly dlužné splátky úvěru neuhrazeny, pročež využila krajní opatření a prohlásila celý zůstatek úvěru i s příslušenstvím za okamžitě splatný ke dni 7. 3. 2022.3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně aplikoval na zjištěný skutkový stav ustanovení § 2395, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ustanovení § 75, § 76 odst. 1, § 77 odst. 1, 2, § 78 odst. 1, 2 písm. b), § 86 odst. 1, 87 odst. 1 a § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vycházel rovněž z judikatury Ústavního soudu, konkrétně odkázal na jeho nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne 3. 1. 2019 platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Neshledal důvodnou námitku neznalosti českého jazyka žalovaným, protože tato neznalost nemůže způsobit neplatnost posuzované smlouvy, když žalovaný sám požádal o úvěr v České republice, žádost o úvěr byla podána v českém jazyce, v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se v průběhu uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný dožadoval překladu listin z důvodu, že nerozumí jejich obsahu, a že by mu toto nebylo umožněno či že by ho k uzavření smlouvy někdo donutil. Vycházel z toho, že žalovaný listiny podepsal a bylo pouze na něm samotném, aby si jejich předklad zajistil a s obsahem svého závazku se dopředu řádně seznámil. Námitku žalovaných stran nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti neměl rovněž soud prvního stupně za důvodnou, resp. prokázanou. Podle jeho závěru se žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala schopností žalovaných úvěr splácet v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když zjišťovala a ověřovala celkovou majetkovou situaci žalovaných, ověřila jejich příjmy, prověřila jejich závazky, zjistila čistý příjem z pronájmu financované nemovitosti na základě zpracovaného odhadu nemovité věci s posouzením rizik spojených se zástavou, který zajistila. Uvedl, že po odečtení pravidelných měsíčních výdajů žalovaných od jejich pravidelných příjmů zbývala žalovaným stále finanční rezerva ve výši přibližně 184 273 Kč na další případné nezohledněné výdaje.4. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala v souladu se zákonem při zesplatnění úvěru a protože zjistil, že nikoli, shledal zesplatnění úvěru neplatným. Podle jeho závěru postupovala žalobkyně v rozporu s § 124 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, když před tím, než se stal úvěr v důsledku prodlení žalovaných celý splatným, nevyzvala žalované k uhrazení dlužné splátky a neposkytla jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Žalobkyně tak žalovaným neumožnila sjednat nápravu a pouze pro prodlení v řádu dnů (7 dnů) s úhradou části jediné splátky bez jakéhokoliv upozornění zesplatnila celý úvěr ve velmi vysoké výši a stanovila jim k úhradě celého dluhu velmi krátkou lhůtu. Zesplatnění úvěru bylo pro žalované nepředvídatelné a nečekané, byla jim odepřena možnost situaci jakkoli ovlivnit a zesplatnění zabránit; nebyla prokázána bezprostřední platební neschopnost žalovaných. Samotné zesplatnění úvěru posoudil soud prvního stupně jako neurčité, nejasné a nepřesné, když žalobkyně uváděla důvody zesplatnění s odkazem na neexistující ustanovení smlouvy o úvěru. Konstatoval, že od žalobkyně jako profesionála lze oprávněně očekávat, že vůči žalovaným jako spotřebitelům bude jednat jednoznačně a srozumitelně. V tomto ohledu shledal soud prvního stupně jednání žalobkyně rovněž v rozporu se zákonem, neboť měla vykonávat svou činnost s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru) a při komunikaci se žalovanými nepoužívat nejasné, zavádějící a nepřesné informace (§ 77 zákona o spotřebitelském úvěru). K tvrzení žalobkyně o proklamované platební neschopnosti ze strany žalovaných a odkazu na čl. 8.2 písm. h) Obchodních podmínek , právnická osoba, . (dále jen „obchodní podmínky“) soud prvního stupně uvedl, že v případě platební neschopnosti by žalovaní přestali úvěr splácet, žalobkyně by jim byla povinna poskytnout lhůtu minimálně 30 dnů ke sjednání nápravy, a pokud by dlužné splátky neuhradili, byla by oprávněna úvěr z