14 Co 288/2025-74 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) zamítl žalobu co do zaplacení částky 68 202,85 Kč s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 421 432,80 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 421 432,80 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem v částce 7 545,49 Kč, co do zaplacení částky 31 845,11 Kč s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 149 535,11 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 149 535,11 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem v částce 4 969,15 Kč a co do zaplacení částky 30 317,16 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 118 269,16 Kč od 29. 10. 2024 do 24. 11. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 118 269,16 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 118 269,16 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem v částce 6 362,08 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky 353 229,95 Kč, 117 690 Kč, 87 952 Kč a 3 258 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni v téže lhůtě náklady řízení ve výši 15 994 Kč (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla dne 26. 10. 2016 uzavřena rámcová smlouva č. 1556640 a následně úvěrové smlouvy; žalované byl rovněž na základě smlouvy o účtu č. 1556640032 veden běžný účet. Žalovaná čerpala úvěry ve výši 449 314 Kč, 150 000 Kč a 120 000 Kč. Celkem na ně uhradila 96 084,05 Kč, 32 310 Kč a 32 048 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované žalobkyně již před poskytnutím prvého úvěru zjistila, že žalovaná měla ze zaměstnání příjem 16 300 Kč a 4 600 Kč z rodičovského příspěvku. Příjem žalované byl tedy celkem 20 900 Kč. Podle výpisu z účtu měla žalovaná následující výdaje: 8 500 Kč na nájem, 970 Kč na elektřinu, 300 Kč na plyn, 2 800 Kč na školkovné a stravné pro obě děti, v součtu tudíž 12 570 Kč. Měsíční splátka prvého z úvěrů byla 5 424 Kč. Žalované by tak zůstalo na všechny zbývající výdaje (stravu, léky, dopravu, oblečení, kosmetiku a obuv pro ni a dvě děti) 2 906 Kč, což je částka zjevně nedostatečná. S dalšími úvěry by se situace žalované i přes zvýšení jejího příjmu jen zhoršovala. Žalovaná byla zároveň negativně hodnocena v NRKI. Žalované vedle toho vznikl na běžném účtu vedeném žalobkyní nepovolený debet ve výši 3 258 Kč.3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a to pro porušení povinnosti žalobkyně jakožto poskytovatelky spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. Vzájemný vztah účastnic proto okresní soud vypořádal podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalované byla celkem poskytnuta jistina ve výši 449 314 Kč, z níž bylo zaplaceno 96 084,05 Kč, jistina ve výši 150 000 Kč, z níž bylo zaplaceno 32 310 Kč, a jistina ve výši 120 000 Kč, z níž bylo zaplaceno 32 048 Kč, uložil okresní soud v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, dále jen „z. s. ú.“, žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílů uvedených částek. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nepřiznal, a jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované, uložil jí povinnost zaplatit částky přiznané z titulu bezdůvodného obohacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí.4. Žalovaná zároveň nesplnila povinnost plynoucí pro ni ze smlouvy o účtu ve smyslu § 2662 a § 2665 o. z. mít na účtu dostatek prostředků, v důsledku čehož byla zavázána k zaplacení částky 3 258 Kč.5. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části.6. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku I., pokud jím byl zamítnut její požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 558 871,95 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení a v závislém nákladovém výroku III., a domáhala se změny napadeného rozsudku tak, že jí bude v uvedeném rozsahu úrok z prodlení přiznán a žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně v odvolání namítala, že předpokladem zamítnutí jejího požadavku na zaplacení úroku z prodlení by byl závěr soudu o tom, že nebylo v možnostech žalované zaplatit dluh na výzvu žalobkyně. Žalovaná, která má stran svých možností plnit břemeno tvrzení, ovšem v tomto směru nic netvrdila. Žalobkyně má za to, že v takové situaci měl okresní soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky určené jako bezdůvodné obohacení od 8. 11. 2024, neboť žalovaná byla k plnění prokazatelně vyzvána dne 29. 10. 2024. K aplikaci zvláštní právní úpravy bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 z. s. ú. nebyly dány důvody, neboť žalovaná byla ve sporu nečinná. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 72 Co 199/2024-92, které v odvolání citovala, jakož i na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem vydané věci vedené pod sp. zn. 84 Co 516/2024. Naopak odkaz soudu prvého stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, považovala žalobkyně za nepřípadný, neboť toto rozhodnutí bylo podle jejího názoru vydáno za jiné procesní situace, kdy žalovaný byl v řízení aktivní a své možnosti vrátit jistinu poskytnutého úvěru prokazoval.7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok II. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku I., jež nejsou výroky na napadené části výroku I. závislými, nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a předmětem přezkumu odvolacího soudu nebyly.9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splatnosti jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označeném rozhodnutí Městského soudu v Praze jsou s označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo na místě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. Odvolací soud proto, ve shodě se soudem okresním, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Pokud žalovaná zůstala v řízení pasivní, nezúčastnila se jednání, při němž by ji okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o