29 Co 220/2025-329 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným 1), 2), 4) a 5) povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu na adrese , adresa, (výrok I), ve vztahu k žalované 3) žalobu zamítl (výrok II), žalovaným 1), 2), 4) a 5) stanovil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, a to každému ve výši 3 050 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III-VI), a žalobci povinnost zaplatit žalované 3) náhradu nákladů soudního řízení ve výši 11 637,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalovaní 1), 2) – rodiče a 4), 5) – jejich děti užívají ode dne 6. 4. 2022 byt č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, domu na adrese , adresa, (dále též jen „byt“), do nějž se nastěhovali v průběhu exekučního vyklizení bytu č. , Anonymizováno, v témže domě, který obývali dříve, když soudnímu exekutorovi tvrdili, že jim k bytu svědčí na základě předložené nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2013, uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) a za žalobce paní , jméno FO, a , jméno FO, , nájemní právo. Právo užívat byt žalovaní 1), 2), 4) a 5) dále odvozovali z tvrzené skutečnosti, že žalovaným 1) a 2) byl přidělen dne 3. 8. 2008, 3. 11 .2008, 4. 12. 2008 a 15. 1. 2009 představenstvem a dne 20. 12. 2008 členskou schůzí žalobce k bytu členský družstevní podíl. V této době sice ještě nemohla být k bytu uzavřena nájemní smlouva, neboť byt měla v nájmu jiná osoba, ale stalo se tak následně v letech 2013, 2016, 2017 a 2019, kdy nájemní smlouvy za žalobce vždy uzavírala paní , jméno FO, a , jméno FO, , a to kromě poslední nájemní smlouvy z roku 2019, kterou za žalobce podepsala namísto paní , jméno FO, sama žalovaná 1). Následně v srpnu 2020 měla dle tvrzení žalovaných uzavřít žalovaná 1) ohledně užívání bytu ústní nájemní smlouvu s předsedkyní představenstva žalobce, paní , jméno FO, , jejímž obsahem se stalo rovněž ujednání, že žalovaná 1) bude za byt od prosince 2020 platit členský podíl ve výši , částka, a po rekonstrukci plnou částku. Od dubna 2022 tak žalovaná 1) platí částku , částka, . Dle mínění žalovaných nájemní smlouva k bytu rovněž vydrželi. Výpověď z bytu jim pak nikdy dána nebyla. V neposlední řadě měli žalovaní za to, že je k užívání bytu opravňuje dosavadní dluh žalobce vůči nim za nevyplacené vypořádací podíly k bytovým jednotkám č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, v souvislosti s ukončením členství a rovněž uzavření smlouvy o půjčce dne 20. 12. 2008 mezi žalobcem a žalovanou 1).3. Okresní soud objasnil, že žalovaní 1), 2), 4) a 5) shora označený byt č. , Anonymizováno, ke dni vyhlášení rozsudku ode dne 6. 4. 2022 obývají. Žalovaná 3) nikoliv. Při nastěhování v průběhu exekuce vyklizením z jiného bytu žalovaní tvrdili, že mají k bytu č. , Anonymizováno, uzavřenu řádnou nájemní smlouvu, což přítomná zástupkyně žalobce, paní , jméno FO, , rozporovala. Představenstvo žalobce na své schůzi konané dne 3. 8. 2008 rozhodlo o přidělení členského podílu k bytu, který měla v té době v nájmu paní , jméno FO, , žalovaným 1) a 2). Na schůzi konané dne 3. 11. 2008 představenstvo žalobce schválilo vypracování smlouvy o půjčce poskytnuté žalobci přednostně členy družstva, mezi kterými byla uvedena i žalovaná 1). Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že výtěžek z nájmu, placený nájemkyní paní , jméno FO, , bude náležet žalované 1). Usnesením členské schůze žalobce ze dne 3. 7. 2009, potvrzené rozhodnutím představenstva, bylo rozhodnuto o vyloučení žalované 1) z družstva a zániku jejího členství. Platnost vyloučení stvrdil svým usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, č. j. 39 Cm 150/2009-128 ze dne 25. 11. 2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, č. j. 14 Cm 75/2011-67 ze dne 20. 3. 2012. Následně zaniklo členství v družstvu v důsledku vyloučení i žalovanému 2). Ustavující schůze žalobce, jak vyplývá z notářského zápisu sp. zn. NZ 185/2007, sepsaného dne 5. 10. 2007, rozhodla o přijetí stanov. Tyto upravují jednání představenstva žalobce tak, že za představenstvo jedná navenek předseda nebo místopředseda s tím, že pro právní úkon, který představenstvo činí, je předepsána písemná forma a je třeba podpisu dvou členů představenstva, z nichž alespoň jeden je předseda nebo místopředseda. Uvedené koresponduje také se zápisem v obchodním rejstříku. Předsedou představenstva je ode dne 11. 6. 2009 až dosud paní , jméno FO, , místopředsedou představenstva ode dne 30. 7. 2009 až dosud paní , právnická osoba, , členem představenstva byla ode dne 3. 7. 2009 do 19. 6. 2013 paní , jméno FO, a ode dne 19. 6. 2013 až dosud paní , jméno FO, . , jméno FO, při soudním jednání před okresním soudem uvedla, že mezi ní a žalovanou 1) panují od roku 2009 napjaté vztahy, vše spolu řeší písemně, s žalovanou 1) se v srpnu 2020 o ničem ústně rozhodně nedohodla.4. Okresní soud uzavřel, že vznik členství žalovaných 1) a 2) v bytovém družstvu neznamenal současně i vznik nájemního práva ke konkrétnímu družstevnímu bytu. K tomu bylo potřeba uzavření nájemní smlouvy, tak jak předpokládá § 742 písm. a) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Žalovaná 1) však již ode dne 3. 7. 2009 členkou družstva není a právo na uzavření nájemní smlouvy z titulu jejího členství v družstvu tak nemohlo po tomto datu vzniknout. Jestliže žalovaná 1) tvrdila, že jí i ostatním žalovaným vzniklo právo užívat byt na základě nájemních smluv uzavřených v roce 2013, 2016, 2017 a 2019 a podepsaných za žalobce paní , jméno FO, a , jméno FO, , jednalo se o smlouvy absolutně neplatné, neboť byly za žalobce podepsány někým, kdo za něj jednat nemohl. K tomuto soud musel přihlédnout dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) i bez návrhu. Užívání bytu na základě ústní dohody uzavřené mezi žalovanou 1) a předsedkyní představenstva , jméno FO, v roce 2020 paní , jméno FO, zcela popřela. Bez významu shledal okresní soud rovněž argumentaci žalovaných vydržením nájemního práva k bytu, když vysvětlil, že nájemní právo není právem věcným, ale obligačním a jako takové nelze vydržet. Pokud žalovaní poukazovali na to, že dle stanov žalobce sice zánikem členství osoby v družstvu zaniká i nájemní vztah k bytu, ale nájemce není povinen se z bytu odstěhovat, nejde-li o dohodu mezi ním a družstvem nebo o vystoupení člena družstva, dokud mu není zajištěna bytová náhrada za podmínek stanovených v § 712 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), pak toto ustanovení dle okresního soudu na projednávaný případ nedopadá, neboť žalovaným nájemní vztah k bytu nikdy nesvědčil. Stejně tak nemá dle okresního soudu na výsledek řízení vliv ani skutečnost, zda žalovaná 1) měla s žalobcem uzavřenu nějakou smlouvu o půjčce. Jelikož okresní soud dospěl k závěru, že žalovaní 1), 2), 4) a 5) užívají byt bez právního důvodu a dle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal, žalobě ve vztahu k těmto žalovaným vyhověl. Vůči žalované 3) okresní soud žalobu zamítl, neboť měl za prokázáno, že v bytě již ke dni podání žaloby nebydlela a nebydlí a není proto ve věci pasivně legitimována.5. Proti výroku I, III, IV, V a VI podali včasné odvolání žalovaní 1), 2), 4) a 5) a proti výroku II a VII žalobce. Ten posléze vzal své odvolání zpět, proto krajský soud usnesením č. j. 29 Co 220/2025-261 ze dne 4. 8. 2025 řízení o odvolání žalobce směřujícího do výroku II napadeného rozsudku zamítajícímu žalobu vůči žalované 3) zastavil, ve výroku VII o nákladech nalézacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3) napadený rozsudek potvrdil a o jejich nákladech vynaložených v odvolacím řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu právo nemá. Nyní vydaným rozsudkem krajský soud již rozhodoval jen o odvolání žalovaných.6. Žalovaní v odvolání namítají, že okresní soud k tvrzením žalovaných nepřihlédl, respektive neprovedl všechny žalovanými navrhované důkazy, aniž by k tomu byly splněny zákonné důvody. Okresní soud dle žalovaných dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, skutkový stav nezjistil úplně a dospěl tak k nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalovaní okresnímu soudu konkrétně vyčítají, že pochybil, když poskytl právní ochranu výkonu práva žalobci přesto, že tento výkon představuje zásadní rozpor s dobrými mravy, žaloba je v celém rozsahu promlčená, neboť byt byl žalovaným předán žalobcem již od 27. 2. 2013, výpověď z bytu žalovaným nikdy dána nebyla a žalovaná 1) byla z družstva vyloučena neplatně. Okresní soud se dále dle žalovaných nevypořádal s jejich námitkou, že nájemní smlouvu k bytu uzavřenu mít nemuseli, protože nájem vznikl na základě smlouvy o půjčce finančních prostředků ze dne 18. 12. 2008, jež nájemní smlouvy nahradila, s právem přednostního přidělení bytu, který žalobce žalovaným 1) a 2) přidělil rozhodnutím členské schůze ze dne 20. 12. 2008. Za zásadní žalovaní považují také skutečnost, že žádný z členů družstva k přiděl