29 Co 279/2025-133 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 103 468,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalobu co do částky 34 911,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 561,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 822,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 138 379,25 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 12,90 % ročně z částky 136 116,25 Kč ode dne 16. 4. 2024 do zaplacení, zamítl, a výrokem III rozhodl, že žalovaná je povinna ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 3 121 Kč.2. Z odůvodnění vyplývá, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., resp. dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „banka“), byla dne 22. 2. 2022 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě banka poskytla žalované bezhotovostním převodem částku 165 900 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 73měsíčních splátkách po 3 929 Kč. Žalovaná však přestala sjednané splátky hradit, proto banka úvěr ke dni 15. 4. 2024 zesplatnila. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 62 431,97 Kč. Následně banka pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne 27. 6. 2024 postoupila. Žalobkyně podanou žalobou nárokovala po žalované úhradu částky 138 379,25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 561,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 822,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 138 379,25 Kč ode dne 16. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 12,90 % ročně z částky 136 116,25 Kč ode dne 16. 4. 2024 do zaplacení. Okresní soud měl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru bezhotovostně na účet č. , č. účtu, částku 165 900 Kč, že žalovaná bance vrátila toliko 62 431,97 Kč a že se věřitelkou pohledávky za žalovanou stala žalobkyně. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně neoznačila důkazy, které by prokazovaly, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Uzavřel proto, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“), uzavřená smlouva o půjčce č. , hodnota, je tudíž podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, a žalobkyni tak náleží pouze právo na vrácení jistiny, resp. její dosud nesplacené části ve výši 103 468,03 Kč. Ve zbývající části shledal žalobu nedůvodnou. Splatnost závazku okresní soud určil s odkazem na § 87 odst. 2 z. s. ú. ve spojení s § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. podle spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce tří dnů, když žalovaná zůstala nečinná a k současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.3. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku II zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 103 468,03 Kč ode dne 2. 8. 2024 do zaplacení a výroku III ohledně přiznané výše náhrady nákladů soudního řízení, se odvolala žalobkyně. Namítá, že nárok žalobkyně na přiznání úroků z prodlení vyplývá přímo z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale již na základě výzvy žalobce k vrácení peněžitého dluhu. V daném případě byla žalovaná vyzvána k plnění dluhu již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2024, odeslaném téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva dostala do dispozice žalované a po marném uplynutí stanovené desetidenní lhůty se žalovaná dostala ode dne 2. 8. 2024 s plněním do prodlení. Od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení, a to minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Dle žalobkyně tedy povinnost vrátit poskytnutou jistinu nevznikla žalované až rozhodnutím okresního soudu, ale již na základě uvedené výzvy. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaná ani netvrdila, a tudíž ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Navrhla tedy, aby byl rozsudek okresního soudu v napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Žalovaná řádně a včas nesplácela, proto se ocitla dle § 1968 o. z. s plněním v prodlení. Podle § 1958 odst. 2 o. z. pak může věřitel požadovat po dlužníkovi plnění ihned a dlužník je poté povinen věřiteli dluh splnit bez zbytečného odkladu.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, tj. pouze v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 103 468,03 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a v závislém výroku III o nákladech řízení.6. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem.7. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o úvěru ze dne 22. 3. 2022 podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání dané smlouvy o úvěru shledává odvolací soud správný závěr okresního soudu, že žalobkyně ani po poučení soudem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že by její právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., a že je proto nutno považovat tuto smlouvu dle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. za neplatnou. Proti těmto závěrům ničeho nenamítá v odvolacím řízení ani žalobkyně.12. Neplatnost smlouvy, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, nese s sebou na straně žalované dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze jí na základě této neplatné smlouvy poskytnuté. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem, odlišuje pos