30 Co 221/2025-77 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 25 839 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 839 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 607,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 161 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75% ročně z částky 30 000 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení v částce 3 263,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o nárocích žalobkyně plynoucích ze „smlouvy o zápůjčce“ č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyni žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše 30 000 Kč, který se žalovaný spolu s poplatkem zavázal hradit zpět minimálními měsíčními splátkami dle čerpané jistiny, žalovaný však doposud uhradil pouze 4 161 Kč. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s původním věřitelem, společností , právnická osoba, , smlouvu o postoupení pohledávky, čímž na žalobkyni přešly nároky vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň mu byla doručena předžalobní výzva k úhradě žalobkyní požadované částky. Konkrétně se pak žalobkyně domáhala zaplacení částky 36 446,04 Kč tvořené nevrácenou jistinou ve výši 30 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč a smluvním kapitalizovaným úrokem ke dni zesplatnění ve výši 5 546,04 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 29,97 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení od zesplatnění do zaplacení.3. Okresní soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru do výše 30 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal jistinu „zápůjčky“ vrátit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši dle čerpané jistiny. Na smlouvu aplikoval úpravu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), která se vztahuje k zápůjčce. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru a tabulky umoření pak uzavřel, že žalovaný se dostal se splácením do prodlení, když celkem vyčerpal částku 30 000 Kč a uhradil do 18. 2. 2024 pouze částku 4 161 Kč. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni. Okresní soud shledal „smlouvu o zápůjčce“ jako celek absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), neboť právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému nesplnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Tento závěr okresní soud odůvodnil poukazem na skutečnost, že příjmy žalovaného tvořila toliko sociální dávka a půjčky od jiných subjektů, nemohla tak právní předchůdkyně žalobkyně postupovat s odbornou péči, když žalovanému za situace, kdy nesplatil předchozí úvěry v poměrné velké výši, poskytla úvěr další. Žalovaný jakožto spotřebitel má tak povinnost vrátit žalobkyni toliko jistinu dluhu, nikoliv požadované poplatky a obchodní úroky. Okresní soud proto žalobě vyhověl pouze částečně a žalobkyni přiznal toliko právo na zaplacení dosud nesplacené části jistiny ve výši 25 839 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Žalobkyni přiznaná částka představuje dle okresního soudu rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 30 000 Kč a částkou uhrazenou žalovaným v celkové výši 4 161 Kč. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná v rozsahu 70,9 %, žalobkyni tak byla přiznána náhrada nákladů v poměru 41,8 % k jejich celkové výši, konkrétně 3 263,03 Kč.4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalobkyně, přičemž její odvolání směřuje pouze proti části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení 1 641,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 19. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně v odvolání rozporuje závěr okresního soudu, že žalovaný vyčerpal celkem částku 30 000 Kč. Z denní historie čerpání úvěru, která byla soudu zaslána již jako příloha žaloby, totiž plyne, že žalovaný vyčerpal celkem částku 31 664,14 Kč a zaplatil celkem částku 4 161 Kč. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru byl totiž toliko sjednán limit čerpání ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný v průběhu čerpání částečně na úvěr hradil, mohl tak čerpat do celkového limitu 30 000 Kč opakovaně. Zároveň žalobkyně v odvolání výslovně uvedla, že ničeho nenamítá proti závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Dle žalobkyně tak má celkové bezdůvodné obohacení žalovaného činit 27 480,14 Kč (tj. 31 641,14 Kč – 4 161 Kč), navrhuje proto, aby odvolací soud napadenou část výroku II změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 641,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 641,14 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil, jednání odvolacího soudu se neúčastnil a po celou dobu zůstal zcela pasivní.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že jsou zde důvody zčásti pro změnu napadené části výroku II rozsudku okresního soudu a z části důvody pro jeho potvrzení. Učinil tak v souladu s § 214 odst. 1 o. s. ř. při jednání, které se konalo dle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, která se z jednání před odvolacím soudem omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Při jednání odvolací soud přistoupil k částečnému zopakování dokazování listinami v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř., konkrétně smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a potvrzeními o provedených transakcích (č. l. 31-36).7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, plyne, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru s možností opakovaného čerpání až do výše „pevně stanoveného stropu“ ve výši 30 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, jejichž výše mu bude sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, a to vždy do doby, dokud žalovaný neuhradí celou dlužnou částku. Ve smlouvě je dále uveden běžný bankovní účet žalovaného (č. , č. účtu, ), na který, na základě žádosti žalovaného o čerpání úvěru, měla být zaslána požadovaná částka.8. Z potvrzení o provedených transakcích (č. l. 31-36) vyplývá, že na výše uvedený bankovní účet žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně postupně zaslány od 14. 8. 2023 do 13. 10. 2023 částky 7 000 Kč, 4 600 Kč, 7 360 Kč, 2 210 Kč, 3 540 Kč, 1 060 Kč, 1 700 Kč, 1 020 Kč, 1 510 Kč, 839,52 Kč a 801,62 Kč. Celkově tak žalovaný čerpal v rámci úvěru částku 31 641,14 Kč.9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 2993 věty prvé o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.13. Pokud jde o právní hodnocení, je třeba uvést, že okresní soud nesprávně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako