35 Co 220/2025-55 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 11 717,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II ve zbývajícím rozsahu (v požadavku na zaplacení další části jistiny s poplatky a smluvními pokutami v celkové výši 6 831,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 810,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 490,93 Kč od 6. 8. 2024 do 12. 11. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 252,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 548,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení) žalobu zamítl a výrokem III uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 1 329,41 Kč. Okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, že uzavřela dne , datum, s žalovanou „Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, “, na základě které byl žalované poskytnut „úvěrový rámec“ ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Dále žalobkyně tvrdila, že v průběhu úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 35 330,09 Kč a vrátila celkem částku 23 612,78 Kč. Žalobkyně „zesplatnila“ úvěr ke dni 12. 5. 2023, neboť žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr nedostála, s tím, že požaduje uhradit jistinu 16 252,75 Kč, poplatky ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a příslušenství ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Po dokazování, v rámci kterého byly provedeny veškeré důkazy označené žalobkyní, dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Protože žalobkyně poskytla žalované celkem částku 35 330,09 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 23 612,78 Kč, dovodil okresní soud, opíraje se o ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně má nárok na vrácení 11 717,31 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy však nepřiznal žalobkyni nárok na uplatněné smluvní pokuty, poplatky, smluvní úroky, ale ani na úroky z prodlení, neboť žalobkyně má právo na vrácení jistiny v nové době splatnosti odvislé dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru od možností dlužníka (a odkázal v tomto na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Okresní soud proto žalované uložil vrátit žalobkyni zůstatek jistiny ve výši 11 717,31 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Protože byla dle okresního soudu v řízení procesně úspěšnější žalobkyně, uložil okresní soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. žalované uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 329,41 Kč.2. Proti výroku II a III rozsudku se včas odvolala žalobkyně s tím, že se domáhá přiznat jistinu 401 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 417,93 Kč od 6. 8. 2024 do 12. 11. 2024 a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 118,31 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a bere zpět žalobu v požadavku na zaplacení 6 430,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 810,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 73 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 252,75 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 430,44 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že v tomto rozsahu „překvalifikovala svůj žalobní návrh“. V odvolání žalobkyně namítá, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, protože při výpočtu žalovanou nevrácené částky jistiny měl za to, že žalovaná „načerpala“ částku 35 330,09 Kč. Správná částka je však 35 731,09 Kč, jak vyplývá z důkazu označeného jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“. Jestliže žalované bylo celkem poskytnuto 35 731,09 Kč a tato vrátila žalobkyni 23 612,78 Kč, činí rozdíl 12 118,31 Kč a nikoli okresním soudem žalobkyni přiznaných 11 717,31 Kč. Dále žalobkyně vytýká okresnímu soudu, že neuložil žalované zaplatil žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 6. 8. 2024, kdy se dle žalobkyně dostala žalovaná do prodlení. Žalovaná byla řádně vyzvána ke splacení celého úvěru žalobkyní a opětovně v předžalobní výzvě, a proto mohla namítat ještě před podáním žaloby, že není v jejích možnostech dluh uhradit. Ničeho do dnešního dne nenamítala, z čehož žalobkyně dovozuje, že se žalovaná dostala do prodlení. Poukazuje v tomto na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 31/2025 ze dne 29. 4. 2025, ve kterém odvolací soud uvedl, že pokud dlužník nereaguje na výzvu věřitele, neexistuje mezi dlužníkem a věřitelem spor ohledně splatnosti dluhu, a proto lze mít za to, že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. V petitu navrhuje, aby odvolací soud zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí, změnil napadený rozsudek v části výroku II zamítající žalobu tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobkyni na jistině dalších 401 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 417,93 Kč od 6. 8. 2024 do 12. 11. 2024 a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 118,31 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.3. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví. To neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně, někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, nebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (§ 222a odst. 1, část věty za středníkem, o. s. ř.), anebo jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí (§ 222a odst. 2 o. s. ř.).4. Protože v daném případě byla žaloba vzata částečně zpět za odvolacího řízení (odvolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné) a žalovaná nesouhlas s částečným zpětvzetím návrhu nevyjádřila (§ 222a odst. 2 o. s. ř.), odvolací soud postupoval podle citovaného ustanovení a v rozsahu zpětvzetí zrušil předmětný rozsudek okresního soudu a řízení částečně zastavil (výrok I).5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu i postup okresního soudu v předchozím řízení se souhlasem účastníků bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritornímu výroku, tyto byly objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a dostatečně. Ve shodě se soudem prvního stupně lze po skutkové stránce shrnout, že žalobkyní vyhotovená „Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, “ obsahovala závazek žalobkyně poskytovat žalované finanční prostředky do výše 17 000 Kč a závazek žalované splácet úvěr. Dle „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ byly žalované poskytovány žalobkyní peněžní prostředky v období od 25. 8. 2018 do 22. 7. 2024, a to v celkové částce 43 429 46 Kč, a žalovaná splatila žalobkyni celkem 23 612,78 Kč.7. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavírá, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený „Smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, “ podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.8. Podle § 86 odst. 1 zákona, účinného do dne 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravid