84 Co 190/2025-114 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 499 780 Kč, a to do dvou let od právní moci tohoto rozsudku. (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 296 666,09 Kč, smluvního úroku ve výši 5,40 % ročně z částky 565 633,57 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 632 977,99 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou. Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaná povinna vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o již učiněné splátky úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem, ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané jistiny. Jeho nepřiznání odůvodnil tím, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), neboť úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tako nemá nárok na úrok z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022) splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 z. s. ú., spočívající v nesplacené jistině úvěru, má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu okresní soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, kdy jejich úspěch, resp. neúspěch byl přibližně shodný.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku I. a II., kdy jednak nesouhlasila se lhůtou splatnosti přiznané částky 499 780 Kč do dvou let od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud prvního stupně své rozhodnutí o prodloužení lhůty splatnosti blíže nezdůvodnil a dále v části výroku II. nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dosud nenastalo prodlení žalované s vrácením zbytku poskytnuté jistiny. Nikterak nebrojila proti závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru. Dle žalobkyně žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu, k čemuž došlo již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy žalobkyni. Nejpozději 4. 5. 2024 se tak žalovaná dostala do prodlení se zaplacením částky 499 780 Kč. Poukázala na to, že je to žalovaná, kdo má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Poukázala na rozhodnutí jiných krajských soudů, v nichž jí byl v obdobných věcech úrok z prodlení přiznán.4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k projednání odvolání nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil, aniž požádal o odročení jednání. Odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalované, vycházeje při tom z obsahu spisu, a z provedených důkazů.6. Odvolací soud podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek toliko v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tj. v části výroku I. ve lhůtě splatnosti a v části zamítavého výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 499 780 Kč od 4. 5. 2024 do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III. Dospěl při tom k následujícím závěrům.7. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; žádná takováto vada řízení ostatně ani nebyla odvolatelkou namítána.8. V odvoláním nenapadené části výroku II. již rozsudek samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a v tomto rozsahu je závazný jak pro účastníky (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i pro odvolací soud (§ 159a o. s. ř.), který proto není oprávněn v tomto rozsahu správnost napadeného rozsudku přezkoumávat. I odvolací soud proto při svém rozhodnutí vychází z toho závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 5. 8. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, která je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a že žalovaná z poskytnutého úvěru dosud nevrátila 499 780 Kč (žalovaná, jenž v tomto směru nese břemeno tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a břemeno důkazní ve smyslu § 120 o. s. ř., netvrdí, že by po vydání napadeného rozsudku na úhradu dlužné jistiny cokoli žalobkyni zaplatila; tím, že se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila, aniž požádala o jeho odročení, se přitom zřekla možnosti být o své povinnosti tvrzení a případné povinnosti důkazní odvolacím soudem poučena).9. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je nejprve proto třeba zodpovědět otázku, zda v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího předem řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného může splatnost dluhu spočívajícího v nesplacené části podle takové smlouvy poskytnuté jistiny nastat na základě výzvy k jeho zaplacení.10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 (tj. ve znění účinném v době uzavření posuzované úvěrové smlouvy) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvid