84 Co 227/2025-61 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14 640 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. (výrok I.), žalobu co do 54 719,86 Kč s úrokem v částce 2 920,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 784,11 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 39 784,11 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovaným. Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o již učiněné splátky úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem, ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané jistiny. Jeho nepřiznání odůvodnil tím, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), neboť úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tako nemá nárok na úrok z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2187/2018 ze dne 25. 7. 2018) splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 z. s. ú., spočívající v nesplacené jistině úvěru, má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu okresní soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, kdy v převážné části sporu úspěšnému žalovanému, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 1 360 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky, Anonymizováno, 16 000 Kč od , datum, do zaplacení. Nikterak nebrojila proti závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, nesprávným však shledává závěr soudu prvního stupně, který vycházeje ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla 50 000 Kč a žalovaný uhradil věřiteli částku 34 000 Kč, nepřiznal žalobkyni částku 16 000 Kč, ale toliko částku 14 640 Kč, kdy tento závěr blíže neodůvodnil. Dále nesouhlasila se závěrem, že dosud nenastalo prodlení žalovaného s vrácením zbytku poskytnuté jistiny úvěru. Má za to, že žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu, k čemuž došlo již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy žalobkyni. Nejpozději , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení se zaplacením částky 16 000 Kč. Poukázala na to, že je to žalovaný, kdo má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Poukázala na rozhodnutí jiných krajských soudů, v nichž jí byl v obdobných věcech úrok z prodlení přiznán.4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k projednání odvolání nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil, aniž požádal o odročení jednání. Odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje při tom z obsahu spisu, a z provedených důkazů.6. Odvolací soud podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek toliko v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tj. v části zamítavého výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 1 360 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III. Dospěl při tom k následujícím závěrům.7. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; žádná takováto vada řízení ostatně ani nebyla odvolatelkou namítána.8. Ve vyhovujícím výroku I. a v odvoláním nenapadené části výroku II. již rozsudek samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a v tomto rozsahu je závazný jak pro účastníky (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i pro odvolací soud (§ 159a o. s. ř.), který proto není oprávněn v tomto rozsahu správnost napadeného rozsudku přezkoumávat. I odvolací soud proto při svém rozhodnutí vychází z toho závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva, která je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a že žalovaný z poskytnutého úvěru dosud nevrátil 16 000 Kč (žalovaný, jenž v tomto směru nese břemeno tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a břemeno důkazní ve smyslu § 120 o. s. ř., netvrdí, že by po vydání napadeného rozsudku na úhradu dlužné jistiny cokoli žalobkyni zaplatil; tím, že se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavil, aniž požádal o jeho odročení, se přitom zřekl možnosti být o své povinnosti tvrzení a případné povinnosti důkazní odvolacím soudem poučen).9. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je nejprve proto třeba zodpovědět otázku, zda v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího předem řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného může splatnost dluhu spočívajícího v nesplacené části podle takové smlouvy poskytnuté jistiny nastat na základě výzvy k jeho zaplacení.10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 (tj. ve znění účinném v době uzavření posuzované úvěrové smlouvy) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany