10 Co 40/2026-122 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „okresní soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 389 500 Kč spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 389 500 Kč od 4.1.2025 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 50 719 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout poté, kdy nedošlo k realizaci prodeje konkretizovaných nemovitostí v katastrálním území , adresa, , přičemž žalobce žalované od ledna 2020 do května 2023 posílal pravidelné měsíční splátky kupní ceny, a to podle ústní kupní smlouvy, kterou se žalovanou jako zástupkyní vlastníka pana , jméno FO, uzavřel na konci roku 2019. Pokud mu žalovaná sdělila, že peníze vyplatila paní , jméno FO, , s níž pan , jméno FO, uzavřel smlouvu o budoucí kupní smlouvě, pak tato okolnost nemá podle žalobce na povinnost žalované k vrácení poskytnutých peněz žalobci žádný vliv. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, potvrdila převzetí plateb od žalobce, jakož i vyplacení částky 500 000 Kč paní , jméno FO, dne 17. 6. 2024, namítla však, že uvedené platby byly realizovány žalobcem jako platby za paní , jméno FO, na její závazek k zaplacení kupní ceny za předmětné nemovitosti, a to podle smlouvy o budoucí smlouvě kupní, kterou uzavřela dne 27. 12. 2019 přímo s vlastníkem panem , jméno FO, . V době uzavření této smlouvy spolu žalobce a paní , jméno FO, žili, proto bylo dohodnuto, že platby bude posílat žalobce za paní , jméno FO, . Když žalobce v květnu 2023 po rozchodu s paní , jméno FO, přestal platby posílat, pokračovala v platbách sama paní , jméno FO, , k prodeji však nedošlo a veškeré peníze jí byly vráceny. Okresní soud měl za nesporné, že žalobce platil na účet žalované měsíční splátky ve výši 9 500 Kč, a to od 1. 1. 2020 do 15. 5. 2023, celkem 389 500 Kč, že žalobce vyzval žalovanou dne 16. 12. 2024 k vrácení této částky a že žalovaná žalobci sdělila, že „vrátila“ částku 500 000 Kč , jméno FO, , a to dne 17.6.2024. V době placení splátek žalobcem byl , jméno FO, vlastníkem nemovitostí v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to pozemku p. č. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, . Po provedeném dokazování vyšel okresní soud z následujících skutkových závěrů - žalobce na konci roku 2019 bydlel v domácnosti , jméno FO, , která s , jméno FO, jako vlastníkem shora uvedených nemovitostí uzavřela dne 27. 12. 2019 smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se zavázala k uzavření kupní smlouvy, podle níž uvedené nemovitosti koupí za částku 500 000 Kč. Mezi žalobcem a , jméno FO, bylo sjednáno, že žalobce bude na místo úhrady za bydlení u paní , jméno FO, platit za ní splátky budoucí kupní ceny, a to na účet žalované. Pokud žalobce s platbami od května 2023 přestal, pokračovala v placení přímo paní , jméno FO, , jíž byla nakonec v červnu 2024 ze strany žalované vrácena částka 500 000 Kč. Uvedené závěry okresní soud opřel o obsah smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne 27. 12. 2019, výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, a účastnickou výpověď žalované, které posoudil jako obsahově souladné a přesvědčivé. Naproti tomu neměl za prokázané tvrzení žalobce o tom, že mezi ním a žalovanou, jako prostřednicí pana , jméno FO, , byla uzavřena ústní kupní smlouva na prodej předmětných nemovitostí žalobci. Uvedený závěr podle okresního soudu nevyplývá z žádného z provedených důkazů, žalovaná i svědek , jméno FO, uvedenou skutečnost výslovně popřeli a svědkyně , jméno FO, věrohodně popsala zcela odlišný dohodnutý režim plateb, který tvrzení žalobce o existenci další kupní smlouvy zcela vylučuje a popírá. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení a žalobu neshledal důvodnou. Uzavřel, že žalobce neprokázal své tvrzení o existenci ústní kupní smlouvy uzavřené s vlastníkem předmětných nemovitostí, podle níž by platil splátky kupní ceny na účet žalované, naproti tomu bylo prokázáno, že žalobce platil uvedené splátky jako plnění za jiného podle § 1936 občanského zákoníku, a to na úhradu závazku paní , jméno FO, podle dohody o budoucí kupní smlouvě. Nedošlo-li k realizaci prodeje předmětných nemovitostí, pak uvedené splátky sice posoudil jako bezdůvodné obohacení, to však bylo žalovanou důvodně vydáno osobě, na jejíž úkor bylo získáno, tedy paní , jméno FO, a nikoli žalobci. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou podle okresního soudu žádný právní poměr vycházející z bezdůvodného obohacení dán není, na straně žalované proto neshledal pasivní věcnou legitimaci ve vztahu k uplatněnému nároku a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny a náhrad její právní zástupkyně z řad advokátů podle platného advokátního tarifu. Opravným usnesením ze dne 17. 10. 2025, č. j. 8 C 115/2025- 95, okresní soud k návrhu žalované opravil původně nesprávné znění výroku II., jde-li o záměnu v označení účastníků, mezi nimiž bylo rozhodnuto o právu na náhradu nákladů řízení.3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal žalobce včasné odvolání. Okresnímu soudu především vytýká nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci, pokud je nepochybné, že žalobce uzavřel se žalovanou jako prostřednicí pana , jméno FO, ústní kupní smlouvu na shora označené nemovitosti a na jejím základě začal od ledna 2020 platit pravidelné zálohy na kupní cenu. Po neshodách s paní , jméno FO, , která mu tvrdila, že nemovitosti nakonec získá ona, přestal platby od května 2023 posílat a následně zjistil, že jsou nemovitosti převedeny na zcela jinou osobu. Snažil se proto získat jím zaplacené peníze zpět, žalovaná mu ale sdělila, že uvedené prostředky vyplatila paní , jméno FO, , a to na základě smlouvy o smlouvě budoucí, kterou uzavřela s vlastníkem nemovitostí panem , jméno FO, . , jméno FO, podle názoru žalobce nepochybně zneužila situaci a tuto smlouvu uzavřela s cílem připravit žalobce o jeho peníze s tvrzením, že uvedené platby hradil žalobce za ní. Přitom vztah z této smlouvy o smlouvě budoucí se žalobce nijak netýká a ve smlouvě není ani žádné ustanovení, které by upravovalo splátkový režim úhrady budoucí kupní ceny. Žalobce po zjištění těchto skutečností logicky vyzval k vrácení převedených plateb žalovanou, neboť ona byla platebním místem, kam peníze podle jím uzavřené smlouvy pravidelně posílal. Okolnost, že žalovaná tyto prostředky vyplatila paní , jméno FO, , nemá na její povinnost k vrácení peněz žádný vliv, neboť platil-li žalobce na úhradu závazku z absolutně neplatné kupní smlouvy, má právo na vrácení těchto částek od osoby, jíž takové plnění poskytl. Popřel, že by existoval jakýkoli dodatek ke smlouvě o smlouvě budoucí kupní, podle něhož by měl povinnost platit za paní , jméno FO, splátky kupní ceny za budoucí prodej předmětných nemovitostí. Doplnil, že o jeho vztahu k nemovitostem svědčí i to, že zde má dosud zapsané trvalé bydliště a že se stavebním úřadem jako budoucí vlastník vyřizoval plánované úpravy a změny nemovitostí. Okresní soud se podle názoru žalobce nedržel „prostých důkazů, ale nesmyslně více uvěřil tvrzení žalované, resp. svědkyni , jméno FO, , která na svá tvrzení neměla žádné důkazy.“ Pokud žalobce jednoznačně prokázal, že platil uvedené splátky, a to na účet žalované, je logické, že se jejich vrácení domáhá právě po žalované. Na základě těchto skutečností navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu změnil, žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci celou nárokovanou částku spolu s náhradou nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.4. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že s ním nesouhlasí a odkázala na správné skutkové i právní závěry okresního soudu vyjádřené v odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedla, že tvrzení žalobce o uzavření ústní smlouvy o koupi nemovitostí s jejich původním vlastníkem , jméno FO, , a to právě prostřednictvím žalované, nebylo v řízení prokázáno, naopak bylo najisto postaveno, že na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní prováděl žalobce předmětné platby za paní , jméno FO, na úhradu budoucí kupní ceny podle této smlouvy, jednalo se o plnění za jiného ve smyslu ustanovení § 1936 občanského zákoníku. Pokud následně k prodeji nedošlo, byly takto zaplacené částky vráceny paní , jméno FO, , a nikoli žalobci, který je zasílal na základě jeho dohody s paní , jméno FO,