Krajský soud v Ústí nad Labem 14 Co 37/2026-50 – Bezdůvodné obohacení

V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 732,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 232,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 732,86 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení a smluvního úroku 15 % ročně z částky 51 506,46 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení různých částek jakožto dluhů ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , právnická osoba, pod obchodní značkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, ! (dále jen „původní věřitelka“). Na jeho základě byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr do úvěrového rámce 50 000 Kč, za což se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok 26,28 % ročně. Pro případ prodlení byla povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku a poplatek za odeslání upomínky. Jelikož žalovaná podmínky smlouvy porušila, původní věřitelka úvěr ke dni 30. 9. 2023 zesplatnila a po žalované žádala celkem zaplatit 53 966 Kč. Pohledávku za žalovanou posléze postoupila smlouvou ze dne 1. 11. 2023 , právnická osoba, ., ta ji pak postoupila žalobkyni.3. Okresní soud v rámci rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku vyšel ze zjištění, že původní věřitelka zamýšlela se žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě jí měl být poskytnut úvěrový rámec 50 000 Kč, za což měla žalovaná platit měsíční splátky min. 5 % z dlužné částky (bez případného čerpání se specifickými podmínkami splácení) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. RPSN bylo vypočteno na 29,69 %; základní úroční sazba pak měla být sjednána ve výši 26,28 %. Smlouva měla být podepsána žalovanou dle tam uvedených údajů „elektronicky“ – s elektronickým podpisem údajné osoby žalované, avšak tento podpis vydal Docapost-BPO – AC Minute 2017 s tím, že je platný pouze dne 26. 4. 2023 od 08:31:18 do 08:51:18 s uvedeným účelem použití „neodvolatelnost“. K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno rodné číslo, číslo průkazu totožnosti, telefon, e-mail, rodinný stav, počet vyživovaných dětí. Stran majetkové situace žalované bylo v tomto dokumentu uvedeno, že bydlí v domě, bytě (který je momentálně splácen), pracuje od října 2016 jako dělník, řemeslník či opravář u , právnická osoba, -, adresa, -S; s čistým měsíčním příjmem 27 000 Kč, celkový příjem domácnosti měl být 48 000 Kč, celkové náklady domácnosti byly uvedeny ve výši 4 500 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěru, úvěrových karet apod.) dosahovaly 4 500 Kč.4. K této úvěrové smlouvě původní věřitel vystavil Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru REVOLVINGOVÝ ÚVER (obsahující popis úvěru a informace o původním věřiteli). Součástí této úvěrové smlouvy měly být Specifické podmínky č. , hodnota, , Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, Produktové podmínky pro revolvingové úvěry a Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020. Poskytnutí úvěru bylo ze strany původního věřitele potvrzeno přípisem ze dne 5. 5. 2023 s tím, že číslo úvěrového účtu je , Anonymizováno, . Čerpání tohoto úvěru bylo doloženo „výpisem“ Číslo úvěru: , Anonymizováno, , jméno FO, , v němž bylo uvedeno mj. následující: FIN DTS-2101 PJC 27990,00+; FIN.VE PROSP. KLT 22000,00+; PŘEVOD HELLOPAY NÁKUPU 2101 - 29506,46-; TECHNICKÁ ANULACE DTS 29506,46+. Původní věřitelka od smlouvy odstoupila pro neplnění podmínek úvěru dne 31. 8. 2023.5. K postoupení pohledávky , právnická osoba, . došlo smlouvou ze dne 1. 11. 2023 uzavřenou ve formě notářského zápisu, ta ji pak smlouvou ze dne 23. 10. 2024 postoupila žalobkyni. Posledně uvedené postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2024.6. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2025.7. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že podpis úvěrové smlouvy byl realizován prostřednictvím webové aplikace původní věřitelky, o níž nemá soud žádné bližší informace. Takový podpis má povahu tzv. prostého podpisu, který představuje data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a které podepisující osoba používá k podepsání ve smyslu definice elektronického podpisu obsažené v nařízení EU č. 910/2014. Takový typ podpisu však nesvědčí o identitě podepisující osoby, ani o tom, zda je podepsaný dokument původní, nezměněný. Taková data podle závěru nemohou sloužit jako doklad podpisu jednající strany u dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto s předmětem vyšším než 50 000 Kč. Totožnost žalované při jednání na dálku nebyla nijak ověřena. Okresní soud v té souvislosti odkázal na ustanovení § 561 a 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z.“ a závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142, z nějž vyplývá, že při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému původní věřitelky není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. v takovém případě zachována (jelikož užité prostředky neumožňují v době, kdy je právní jednání činěno, zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která je činí, se značnou úrovní důvěry). Pokud jak unijní tak i národní zákonodárce rozlišují jednotlivé typy elektronických podpisů, nelze přijmout závěr, že pro právní jednání neidentifikované osoby by měl postačovat jakýkoliv typ takového podpisu. Jiná situace by byla, kdyby se takový podpis užíval až v průběhu komunikace následné. Skutečnost, že by se v projednávané věci jednalo o zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu nebyla tvrzena ani prokázána. Z dostupných tvrzení lze usuzovat na to, že jedná o podpis vytvořený v rámci elektronického systému původní věřitelky.8. Okresní soud se vedle toho zabýval i tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posuzovala schopnost žalované úvěry splácet a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalované, jak bylo její povinností plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, dále jen „z. s. ú.“. Byla sice předložena část úvěrové smlouvy obsahující informace o majetkové a sociální situaci žalované, avšak soudu nebylo doloženo, že by původní věřitelka tyto údaje jakkoliv ověřila. Nebylo ani prokázáno, že by byla provedena lustrace v příslušných rejstřících či databázích. Provést takové šetření bylo nezbytné, pokud z údajů, které byly uvedeny, vyplývalo, že má mít žalovaná splátky jiných úvěrů ve výši 4 500 Kč a bydlet v bytě, který je splácen. To předpokládá poměrně značné úvěrové zatížení. Protokol o prověření úvěruschopnosti nadto ani nezpracovala původní věřitelka. Konečně není ani vysvětleno a doloženo, proč bylo kalkulováno s celkovou výší příjmů 37 643 Kč a interní informací o výdajích ve výši 12 221 Kč. Původní věřitelka měla tudíž situaci žalované zkoumat důkladněji prostřednictvím lustrace v příslušných bankovních a nebankovních registrech. Smlouva proto nemohla obstát jako platná ani z hlediska ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 z. s. ú. a § 580 a 588 o. z.9. Okresní soud dále uzavřel, že žalobkyně neprokázala vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované, tedy skutečnost, že by žalované bylo cokoliv vyplaceno. Jediný dokument, který byl ve vztahu k této skutečnosti předložen, považuje okresní soud za nedostatečný. Listina označená jako číslo úvěru: „, Anonymizováno, , jméno FO, “ neumožňuje zjistit, zda došlo k vyplacení jakékoli částky právě žalované, přičemž ani soudu není zřejmé, co jednotlivé údaje znamenají. Vysvětlivka k jednotlivým položkám na druhé straně neuvádí, co znamená PŘEVOD HELLOPAY NÁKUPU 2101 či TECHNICKÁ ANULACE DTS 29506,46+. Nelze tudíž posoudit, zda a kolik žalovaná obdržela finančních prostředků, případně zda nějaké v mezidobí vrátila. O povinnosti doplnit tvrzení a důkazy nemohla být žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“ poučena, neboť se jednání soudu nezúčastnila.10. Jelikož žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by žalovaná měla z předmětné smlouvy o úvěru nějaký závazek, žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.11. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, žádné náklady nevznikly.12. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž jej napadla v zamítavém výroku I., a to v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky 49 990 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 066,90 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení. Uvedla, že svůj nárok již omezila s přihlédnutím k závěru soudu o nedostatečných podkladech ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by nedošlo k uzavření smlouvy v elektronické podobě. V tomto ohledu odkázala na svá tvrzení obsažená v žalobě i jejím doplnění ze dne 8. 10. 2025. V projednávané věci došlo k řádnému podpisu; „PDF“ dokument obsahuje přesné časy a časové razítko; „signature je platný“. Žalobkyně se dále neztotožnila se závěrem o tom, že bankovní výpis je nedostatečným důkazem plnění, přičemž je jí známo, že soudy napříč Českou republikou tuto listinu za důkaz čerpání považují. Jde o listiny oficiální a není rozhodné, zda mají papírovou či elektronickou povahu. Kromě soudů jsou přijímány i orgány správy daní či dalšími institucemi. Doplnila, že údaje vztahující se položce ve výši 29 506,46 Kč jsou ve výpisu zaznamenány se znaménkem + i – značícími kredit a debet, tedy u uvedené položky je výsledek nulový. Již v doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 4. 5. 2023 převedla ve prospěch žalované na účet prodejce částku 27 990 Kč a žalované byl zaslán úvodní dopis ze dne 5. 5. 2023, v němž jí bylo sděleno číslo úvěrového účtu a potvrzení o úhradě čerpané částky. Čerpání je pak doloženo také výpisem z účtu, z nějž mj. vyplývá, že dne 15. 5. 2023 vyčerpala žalovaná dalších 22 000 Kč, v součtu tedy 49 990 Kč, přičemž nezaplatila ničeho, bezdůvodně se proto obohatila právě o uvedenou částku. Žalobkyně je dále přesvědčena, že z této částky jí náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 990 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení. K plnění byla žalovaná vyzvána v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024, která se do sféry její dispozice dostala 28. 11. 2024. Dne následujícího měla žalovaná plnit, a pokud se tak nestalo, ocitla se 30. 11. 2024 v prodlení. Následně byla žalovaná k plnění vyzvána i předžalobní výzvou, tedy měla dostatek času řádně plnit. Zároveň v řízení netvrdila ani neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti vrátit jistinu ve lhůtě, která jí byla poskytnuta. V tomto ohledu žalobkyně odkázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, č. j. 33 Cdo 1902/2025, z nichž jednoznačně vyplývá, že důkazní břemeno v tomto ohledu spočívá na žalované. Žalobkyně z vyložených důvodů navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že bude žalobě v odvoláním napadené části výroku I. vyhověno a žalobkyni přiznány náklady před soudy obou stupňů.13. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.14. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. v části výroku I., v níž byla žaloba zamítnuta co do požadavku na zaplacení částky 49 990 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 066,90 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, a v závislém výroku o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.15. Zamítavý výrok I. ve věci samé v části nenapadené odvoláním nebyl předmětem přezkumu ze strany odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 odst. 2 o. s. ř.).16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Okresní soud provedl stran otázky posuzování úvěruschopnosti žalované řádné dokazování v rozsahu umožňujícím věc právně posoudit. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že žalobkyní nebylo prokázáno, že by původní věřitelka vycházela z jakkoliv ověřených údajů o příjmech i výdajích žalované. Pochybnosti o tom, že k řádnému posuzování úvěruschopnosti žalované došlo, vzbuzuje skutečnost, že protokol o jejím posouzení byl vyhotoven teprve věřitelkou následující (, právnická osoba, .), stejně jako to, že bylo pracováno s neobjasněnými a nedoloženými údaji o celkových příjmech domácnosti, resp. s nedoloženými výdaji. V situaci, kdy bylo zjevné, že žalovaná již čerpá jiné úvěry, měla být také prokazatelně lustrována v příslušných dlužnických registrech a měl být doložen výsledek takových lustrací. Odvolací soud ve shodě se soudem okresním dodává, že nepřítomností u jednání okresního soudu se žalobkyně připravila o možnost být poučena o tom, že v tomto ohledu břemeno důkazní, resp. částečně i břemeno tvrzení neunáší, resp. též o tom, jaké skutečnosti má tvrdit a prokazovat. Závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru pro nedostatečné posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proto odvolací soud shledává správným a pro stručnost v dalších podrobnostech odkazuje na závěry soudu okresního. Za dané situace považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se také dalším důvodem, pro nějž shledal okresní soud úvěrovou smlouvu neplatnou. Správnými shledal odvolací soud také skutkové i právní závěry vztahující se k otázce postoupení pohledávky na žalobkyni.21. Je-li smlouva ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, je třeba vztah účastníků vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle tohoto ustanovení, tedy je třeba se zabývat tím, zda a v jakém rozsahu se žalovaná na úkon původní věřitelky obohatila.22. Odvolací soud ve vztahu k této otázce zopakoval dokazování listinami, a sice dopisem původní věřitelky ze dne 5. 5. 2023, jímž bylo žalované sděleno, že v její prospěch byla zřízena finanční služba pojmenovaná jako „HelloPay“, umožňující čerpat prostředky k financování zboží a služeb. V průvodním dopise se uvádí, že byla schválena žádost žalované ze dne 26. 4. 2023 a zaplacen její nákup na splátky. Zároveň jí byl otevřen úvěrový rámec do výše 50 000 Kč za podmínek specifikovaných v tomto dopise a přiřazeno číslo úvěrového účtu (shodující se s údaji tvrzenými v žalobě). Uvedený dopis byl adresován žalované na adresu jejího stávajícího trvalého pobytu (kterou zároveň sama uváděla v žádosti o úvěr). Dále byl zopakován důkaz výpisem z úvěrového účtu (listinou „č. úvěru: , Anonymizováno, , jméno FO, “). Na rozdíl od soudu okresního, má odvolací soud za to, že tato listina může jako důkaz čerpání úvěru zásadně sloužit. Je z ní totiž zřejmé, že (při vynulování položek 29 506,46 Kč v debetní a kreditní hodnotě) byla 4. 5. 2023 čerpána částka 27 990 Kč (financování DTS-2101 PJC) a dne 15. 5. 2023 částka 22 000 Kč (financování ve prospěch klienta). Uvedené koresponduje s údaji sdělenými žalované v průvodním dopise k HelloPay ze dne 5. 5. 2023, který byl žalované, jak již bylo konstatováno, doručen. Žalovaná se od té doby nejen v průběhu úvěrového vztahu, ale ani v průběhu nyní vedeného soudního řízení proti žádné z uvedených skutečností nikterak nevymezila, ačkoliv také soudní písemnosti jsou jí pravidelně vhazovány do schránky, tedy nyní probíhajícího soudního řízení si je vědoma. Při posuzování důkazů v jejich souvislosti a v kontextu pasivity žalované (na níž bylo, aby uvedené listiny v řízení případně zpochybnila co do jejich pravosti či správnosti), má odvolací soud za to, že žalobkyně důkazní břemeno ohledně čerpání úvěru žalovanou u právní předchůdkyně unesla. Vychází proto ze závěru, že žalovaná se na úkor původní věřitelky žalobkyně v rozsahu částky 49 990 Kč bezdůvodně obohatila, přičemž toto bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobkyni vydat.23. Ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1, 2 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, je věcí soudu, aby o splácení jistiny rozhodl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož splatnost byla v projednávané věci stanovena až rozhodnutím odvolacího soudu, lhůta k plnění k datu jeho rozhodnutí běžet nepočala a žalovaná se v prodlení s plněním své povinnosti neocitla. Nárok na zaplacení úroku z prodlení tudíž žalobkyni dosud nenáleží a zamítavé rozhodnutí okresního soudu je v tomto rozsahu správné.24. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v přezkoumávané části výroku I. změnil, co do zaplacení částky 49 990 Kč; jinak jej v této části jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.25. Lhůta k plnění má být podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. určena tak, aby byla přiměřená možnostem spotřebitele. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí odvolatelkou citovaném, břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečností rozhodných pro posouzení doby přiměřené možnostem spotřebitele leží na jeho straně, neboť taková tvrzení a důkazy jsou v řízení ve prospěch žalovaného spotřebitele. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Odvolací soud byl připraven poskytnout při nařízeném jednání žalované poučení o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzvat ji k doplnění tvrzení o tom, jaké jsou její současné poměry, a k označení důkazů k prokázání takto doplněných tvrzení spolu s poučením o následcích nesplnění takové výzvy v podobě jejího neúspěchu, pokud jde o určení lhůty k plnění. Žalovaná se tím, že se k jednání před odvolacím soudem, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, aniž požádala o odročení jednání, zřekla možnosti být takto odvolacím soudem poučena. Odvolací soud proto stanovil lhůtu k plnění jako základní třídenní počítanou od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., vycházeje z toho, že je v možnostech žalované v této základní lhůtě dlužnou částku žalobkyni uhradit, a tedy že nejsou dány důvody pro stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek.26. Jelikož byl změněn rozsudek ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), Anonymizováno27. Předmětem řízení byla celkem částka 86 424,36 Kč (jistina ve výši 52 732,86 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 232,75 Kč a 15% úrok z prodlení z částky 52 732,86 Kč od 1. 10. 2023 do rozhodnutí soudu prvého stupně, tedy do 29. 10. 2025 ve výši 16 469,99 Kč a z částky 15 066,99 Kč od 30. 10. 2025 do rozhodnutí odvolacího soudu, tedy do 25. 6. 2026 ve výši 1 134,56 Kč a 15% úrok ročně z částky 51 506,46 Kč od 1. 10. 2023 do 29. 10. 2025 ve výši 16 086,95 Kč – pro výpočty úroků srov. www.advokatni-kalkulacka.cz. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 49 990 Kč, žalovaná ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 36 434,36 Kč. Z celkového předmětu řízení tak představuje úspěch žalobkyně 57,85 %, úspěch žalované 42,15 %. Jelikož je poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastnicemi prakticky vyrovnán a představuje úspěch či neúspěch přibližně v jedné polovině předmětu řízení, rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvého stupně nepřiznal žádnému z nich.28. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 49 990 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 066,90 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení. Výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 3 015,75 Kč, tedy celkový předmět odvolacího řízení činí 53 005,75 Kč. Žalobkyně tedy byla v převážné části předmětu odvolacího řízení úspěšná a v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. jí po odečtení poměru úspěchu a neúspěchu vyjádřeného v procentech náleží právo na náhradu 87 % jejích nákladů.29. Tyto sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění, dále jen „a. t.“, a sice za podání odvolání a účast u odvolacího jednání, z tarifní hodnoty 49 990 Kč (srov. shora vymezený předmět odvolacího řízení a ustanovení § 8 odst. 1 a. t.). Tedy odměna činí 2 x 3 100 Kč, vedle toho náleží žalobkyni 2 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1,4 a. t., spolu s 21 % daní z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně, ve výši 1 491 Kč, to vše spolu se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání ve výši 2 637 Kč, v součtu tak náklady žalobkyně za odvolací řízení činí 11 228 Kč, z čehož 87 % činí 9 768,36 Kč. Tyto je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit v zákonné třídenní lhůtě určené podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.