14 Co 8/2026-315 – Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud určil, že pozemky p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, (oba , Anonymizováno, ), p. č. , hodnota, (ostatní plocha), p. č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), jehož součástí je budova č. ev. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), p. č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, , jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného tak, že žalobkyně i žalovaný vlastní každý spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 28 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem (na specifikovaný účet) náklady řízení ve výši 54 551,61 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze skutkového závěru, podle nějž účastníci uzavřeli dne , datum, manželství, které bylo rozsudkem okresního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozvedeno. Rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci dne , datum, . Účastníci v řízení o rozvod manželství shodně uvedli, že spolu nežijí již dva roky. Za trvání manželství žalovaný podnikal, žalobkyně byla zaměstnána jako zdravotní sestra. Žalovaný v průběhu manželství uzavřel tři kupní smlouvy ohledně nemovitostí, v nichž figuroval jako jediný kupující, a sice: kupní smlouvu uzavřenou dne , datum, s obcí , adresa, jako prodávající, jejímž předmětem byla koupě pozemku p. č. , hodnota, , kupní smlouvu uzavřenou dne , datum, s obcí , adresa, jako prodávající, jejímž předmětem byla koupě pozemku p. č. , hodnota, a kupní smlouvu uzavřenou dne , datum, s , jméno FO, jakožto prodávajícím, jejímž předmětem byla koupě pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. ev. , Anonymizováno, , a pozemku p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, . Po rozvodu manželství byla mezi účastníky uzavřena částečná dohoda o vypořádaní společného jmění manželů, která se týkala pouze bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově čp. , Anonymizováno, v části obce , adresa, , spoluvlastnických podílů souvisejících s bytovou jednotkou a zařízení této bytové jednotky. Bytová jednotka připadla na základě dohody účastníků do vlastnictví žalobkyně, která ji posléze prodala. Do tří let od zániku společného jmění účastníků nedošlo k vypořádání jiného majetku a v této lhůtě ani nebyl podán návrh na vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu. Žalovaný tvrdil, že spolu se žalobkyní nežili asi 6 až 7 let před rozvodem manželství, zároveň však uváděl, že celou domácnost „táhl“ od roku 2005 sám, jen si nepamatoval, jakou částkou domácnost financoval.3. Okresní soud dále zjistil, že žalovaný (pozn.: podle textu jím předložených listin) jako obdarovaný uzavřel dne , datum, s , jméno FO, jakožto dárcem darovací smlouvu, jejímž předmětem byla částka 16 270 Kč na koupi nemovitosti par. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, a dne , datum, darovací smlouvu, jejímž předmětem byla částka , částka, na koupi nemovitosti par. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Žalovaný dále (opět dle textu jím předložené listiny) jako obdarovaný uzavřel dne , datum, darovací smlouvu s , jméno FO, (pozn: nyní , jméno FO, ) jakožto dárkyní, jejímž předmětem byla částka , částka, na koupi rekreačního rodinného objektu č. ev. , Anonymizováno, , umístěného na pozemku p. č. , hodnota, , na koupi pozemku p. č. , hodnota, , pozemku p. č. , Anonymizováno, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, a žalovaný se v souvislosti s tím zavázal převést na dárkyni část nemovitosti. Se svědkyní , jméno FO, uzavřel žalovaný (po rozvodu se žalobkyní) manželství a dne , datum, se s ní rozvedl. Žalobkyně navštěvovala rekreační rodinnou nemovitost i po rozvodu účastníků, se synem účastníků i bez něho, a to i v nepřítomnosti žalovaného. Se svědkem , jméno FO, žalovaný uzavřel také zástavní smlouvu, na jejímž základě bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch svědka , jméno FO, ke shora uvedeným nemovitostem, a to v souvislosti s dluhem žalovaného ve výši 550 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k nápravě nesprávného zápisu v katastru nemovitostí dne , datum, .4. Jde-li o písemnými smlouvami dokládané darování peněz na koupi předmětných nemovitých věcí a s tím související svědecké výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , okresní soud uzavřel, že výpovědi jmenovaných svědků nemá za věrohodné. Okresní soud konstatoval, že svědek , jméno FO, dle své výpovědi darovací smlouvy podepsal a žalovanému poskytl v nich uvedené peněžité dary, neboť jsou s žalovaným dobrými přáteli. Uvedl však zároveň, že se s žalovaným zná pouze 15 let (tedy od roku 2010), z toho vyplývá, že v roce 2005 a 2007 žalovaného ještě neznal. Jmenovaný svědek zároveň uváděl, že žalovanému prostředky půjčoval, proto mezi nimi byla sepsána zástavní smlouva. Teprve po předestření darovacích smluv potvrdil, že se jednalo darování a uvedl, že i žalovaný mu daroval finanční prostředky a pro svědka v rámci „výměnného obchodu něco udělal“. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že žalovanému zapůjčila finanční prostředky na koupi domu, neuvedla však, kde je získala. Zároveň proti ní byla vedena exekuce, nepamatovala si ovšem kdy. V darovací smlouvě sice bylo uvedeno, že na ni bude převeden podíl na domě, ale nedošlo k tomu, nebylo to třeba. Žalovaný jí vyplácí nějaké finanční prostředky. Skutečnost, že tato svědkyně měla k dispozici prostředky od svých rodičů tvrdil žalovaný, nikoliv sama svědkyně. Ani výpověďmi svědků manželů , Anonymizováno, nebyla prokázána pravdivost tvrzení žalovaného, neboť tito hovořili o skutečnostech, o nichž se dozvěděli jeho prostřednictvím; od žalobkyně věděli jen to, že na zahradě nemůže chovat želvy, neboť zahrada „je majetkem žalovaného“.5. Okresní soud založil své rozhodnutí také na závěrech posudku znaleckého ústavu, z nějž vyplývá, že darovací smlouvy datované roky , Anonymizováno, byly podepsány krátce po sobě, neboť je nepravděpodobné, že by se v průběhu 5 let na tiskárně vyskytoval tentýž defekt tiskového obrazu. Na darovacích smlouvách z let , Anonymizováno, a , Anonymizováno, se zároveň nachází protlačené podpisy svědčící o tom, že smlouva datovaná dnem , datum, ležela na smlouvě datované dnem , datum, .6. Okresní soud vysvětlil, že provedení důkazu výslechem svědka , jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, , výpisem z evidence vozidel, usnesením soudního exekutora EÚ , adresa, o udělení příklepu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , fakturami na prodej stavebního materiálu s místem dodání u žalobkyně a provedením testu žalobkyně na detektoru lži měl za nadbytečné.7. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že na požadovaném určení je v projednávané věci dán naléhavý právní zájem podle § 80 (dříve podle § 80 písm. c/) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, neboť žalobkyně tvrdí, že je podílovou spoluvlastnicí označených nemovitostí, ale není tak v katastru nemovitostí zapsána. Naléhavý právní zájem na určení je v takovém případě dán pro rozpor stavu zápisu v katastru nemovitostí se stavem skutečným.8. Jelikož nemovitosti byly nabyty před 1. 1. 2014, okresní soud posoudil věc podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ a související judikatury, konkrétně podle ustanovení § 143 odst. 1 obč. zák., § 144 obč. zák. a § 150 odst. 4 obč. zák.9. Okresní soud uzavřel, že žalovaný v projednávané věci neunesl, a to ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., důkazní břemeno vztahující se k jeho tvrzení o darování prostředků určených na koupi předmětných nemovitých věcí, neboť jím označenými důkazy nebylo prokázáno, že by tvrzené darovací smlouvy byly uzavřeny v době koupě předmětných nemovitých věcí. Bylo naopak prokázáno, že nemovitosti byly nabyty za trvání manželství účastníků a po rozvodu manželství účastníků ve vztahu k těmto nemovitým věcem nebylo společné jmění vypořádáno. Uplatní se proto nevyvratitelná domněnka, podle níž jsou podíly obou účastníků (bývalých manželů) stejné.10. Jde-li o náklady řízení, o těch rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je ve věci zcela úspěšné žalobkyni, přičemž jí vzniklé náklady jednotlivě vyčíslil.11. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady státu spočívající v nákladech na vypracování posudku znaleckého ústavu, které byly znaleckému ústavu pravomocně přiznány a vyplaceny.12. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že okresní soud provedené důkazy nesprávně hodnotil. Zdůraznil, že před rozvodem manželství se žalobkyní nežili asi 6–7 let, žili odděleně každý svým životem, na jiné adrese a samostatně hospodařili. Proto také v kupních smlouvách figuroval jen žalovaný, jehož úmyslem b