29 Co 273/2025-199 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) 27 037,91 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 27 037,91 od 3. 6. 2020 do zaplacení, b) 32 753,76 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 32 753,76 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, c) 613,23 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 613,23 Kč od 1. 8. 2020 (datum 2022 představovalo chybu v psaní) do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 32 337 Kč spolu se zákonným úrokem 15 % ročně z částky 32 337 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky 3 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žaloba co do zaplacení 4 134,40 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 4 134,40 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení a co do smluvní pokuty 2 247 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 2 247 Kč od 31.5.2023 do zaplacení zamítnuta. Výrokem V bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit žalobci část nákladů řízení ve výši 57 199 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 64 539,30 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 34 551,81 Kč s příslušenstvím z titulu zasílatelské smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, podle níž měl žalovaný hradit cenu za přepravní služby dle platného ceníku. Tvrdila, že žalovaný neuhradil tři faktury za duben (31 172,31 Kč), květen (32 753,76 Kč) a červen 2020 (613,23 Kč), přestože zásilky byly doručeny. Smluvní pokuty vyčíslila ke dni odeslání výzvy, tj. ve výši 0,05 % denně z částky 31 172,31 Kč od 3. 6. 2020 do 25. 5. 2023, tj. 16 926,56 Kč, z částky 32 753,76 Kč od 2. 7. 2020 do 25. 5. 2023, tj. 17 310,36 Kč, z částky 613,23 Kč od 1. 8. 2020 do 25. 5. 2023, tj. 314,89 Kč. Celkem tak požadovala na smluvních pokutách ke dni 25. 5. 2023 částku 34 551,81 Kč. Žalovaný namítal, že mu žalobkyně účtovala vyšší ceny, než bylo dohodnuto, neboť obchodní zástupce žalobkyně mu sdělil, že se ho netýká zdražení služeb od ledna 2020. Dále tvrdil, že některé svozy nebyly provedeny, žalobkyni tak nevznikl nárok na odměnu za přepravu z 24.1.2020 ve výši 535,86 Kč a 17.4.2020 ve výši 336,15 Kč, tedy celkem 872,01 Kč. Dále namítal, že mu žalobkyně zadržela část inkasovaných dobírkových plateb ve výši 48 333,60 Kč za období od 11/19 do 12/20 (rozdíl souhrnných částek 2 009 126 Kč a 1 960 792,40 Kč), zároveň připouštěl, že žalobkyně si legitimně započetla 27 693,74 Kč. Žalovaný požadoval, aby soud ponížil požadavek žalobkyně zohledněním těchto částek. Po předložení různých vyčíslení nakonec připouštěl, že dluží 38 893,54 Kč, odmítal však platit dluh, dokud nebude provedeno správné vyúčtování, když namítal, že nebylo v jeho možnostech si výši plnění spočítat. Žalobkyně zadržování částek popřela, uvedla, že došlo z její strany k započtení dvěma úkony označenými jako dohody o započtení, a to 14.4.2020 ve výši 27 693,74 Kč a 20.5.2020 ve výši 20 757,60 Kč.3. Okresní soud zjistil, že mezi stranami byla uzavřena zasílatelská smlouva, na jejímž základě žalobkyně provedla přepravu zásilek a vystavila tři faktury, které žalovaný neuhradil. Jednalo se o fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 31 172,31 Kč se splatností dne 2. 6. 2020, fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 32 753,76 Kč se splatností dne , datum, a fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, znějící na částku ve výši 613,23 Kč se splatností dne , datum, . Přílohou každé z výše uvedených faktur pak byl podrobný rozpis zásilek. Balíková přeprava byla vyúčtována na základě standardního ceníku , Anonymizováno, . Okresní soud měl za prokázané, že obchodní zástupce žalobkyně pan , jméno FO, žalovanému emailem dne , datum, sdělil, že u zákazníků, kteří uzavřeli smlouvu v posledním kvartále roku 2019, se nebude týkat zdražení cen od ledna 2020. Tuto informaci označil za veledůležitou a uvedl, že ji několikrát ověřoval a potvrdil. V dalších mailech pak , jméno FO, přepočítával rozdíl mezi původní a zvýšenou cenou a konstatoval, že mělo být fakturováno o cca 4 157 Kč méně, přičemž sděloval, že dobropis nelze vystavit, dokud faktura není uhrazena. Okresní soud tak vyšel z toho, že ve vztahu k žalovanému byla žalobkyní zachována cenová úroveň roku 2019, a proto shledal žalobu v rozsahu žalovaným namítaném rozdílu mezi zdraženými a novými cenami ve výši 4 134,40 Kč nedůvodnou. Námitku neprovedených svozů okresní soud neshledal důvodnou, neboť zásilky byly doručeny, když uvedené vyplývalo zejména z příloh faktur obsahujících seznam zásilek s daty převzetí a doručení, navíc i podle tvrzení žalovaného zásilky osobně dopravil na depo, odkud byly následně doručeny příjemcům. Okresní soud tak konstatoval, že služba byla poskytnuta, a proto není důvod k odečtení částky 872,01 Kč, kterou žalovaný požadoval jako slevu za neprovedené svozy. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že mu žalobkyně zadržela část dobírkových plateb vybraných od zákazníků. Okresní soud ze žalobkyní předložených dohod o zápočtu ze dne 14. 4. 2020 a 20. 5. 2020 zjistil, že žalobkyně tyto částky nezadržela, ale jednostranně je započetla proti svým pohledávkám na úhradu ceny za přepravní služby, což jí umožňovala smlouva mezi účastníky, tyto zápočty žalovaný nezpochybnil. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyně neporušila povinnost vyplatit dobírkové částky a námitka započtení uplatněná ze strany žalovaného je nedůvodná, přičemž i žalovaný sám připustil, že dluží žalobkyni částku 59 650,89 Kč. Okresní soud zároveň konstatoval, že žalovaný mohl nespornou částku uhradit již dříve, čímž by předešel růstu smluvní pokuty.4. Po právní stránce tak okresní soud uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení ceny za přepravní služby dle zasílatelské smlouvy (§ 2471 o.z.) a na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě (§ 2048 o.z.), avšak pouze ve snížené výši, přihlédl tak ke změně smlouvy formou e-mailové komunikace s tím, že pokud byl pan , jméno FO, oprávněn smlouvu uzavřít, musel být oprávněn i k jejím změnám. Za písemnou formu považoval okresní soud i e-mailovou komunikaci, protože byla mezi stranami opakovaně používána a obsahovala jasné ujednání o nezdražení. Dlužná částka tak byla na nejstarší faktuře snížena o částku 4 134,40 Kč a smluvní pokuta byla vypočtena podle ujednání v zasílatelské smlouvě – 0,05 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, a to taktéž ze snížené jistiny po odečtení 4 134,40 Kč. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni cenu přepravních služeb ve výši 60 404,90 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu 32 337 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 3 600 Kč. V části týkající se 4 134,40 Kč s příslušenstvím a odpovídající části smluvní pokuty 2 247 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně měla převážný úspěch ve věci (93,5 % ku 6,5 %), a proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. byla přiznána poměrná náhrada nákladů řízení ve výši 57 199 Kč.5. Rozsudek okresního soudu napadl včas podaným odvoláním ve všech jeho výrocích žalovaný. Uvedl, že okresní soud učinil nesprávné skutkové i právní závěry z provedeného dokazování. Podle žalovaného byla mezi stranami před uzavřením smlouvy v listopadu 2019 sjednána e‑mailem dohoda o zachování původních cen, kterou obchodní zástupce žalobkyně garantoval. Okresní soud k této skutečnosti přihlédl, když přiznal slevu z faktur, avšak nijak nezohlednil to, že faktury nebyly v důsledku toho vystaveny řádně. Žalovaný tak namítl, že bez řádné fakturace nemohl být v prodlení a úvahu okresního soudu, že si měl sám vyčíslit dlužnou částku, považoval za nepřiléhavá. Žalovaný nesouhlasil též s posouzením zápočtů provedených žalobkyní. Uváděl, že o jejich výši nebyl informován, poslední zápočet ve výši 20 757,86 Kč mu byl oznámen až 15. 7. 2024, tedy po koncentraci řízení, a proto uplatnil námitku promlčení. Podle žalovaného nebylo možné bez znalosti zápočtů určit nespornou částku dluhu, což dokládá i skutečnost, že žalobkyně odmítla jeho výpočty a sama požadovala odborné vyčíslení. Žalovaný dále zdůraznil, že po celou dobu vyvíjel iniciativu k narovnání vztahů, zatímco žalobkyně neplnila povinnost řádně účtovat. Žalovaný též namítl, že okresní soud nesprávně posoudil otázku neprovedených svozů a smluvní pokuty. Pokud žalobkyně porušila smlouvu tím, že nepřebírala zásilky v dohodnutém čase, neměla účtovat cenu za tyto služby. Smluvní pokuta podle žalovaného nemůže být přiznána, protože prodlení zavinila žalobkyně vadnou fakturací. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a nahradil výrokem, kterým by mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni pouze 38 893,03 Kč, a aby žalobkyně nahradila žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, neboť spor výhradně způsobila. Po výzvě odvolacího soudu k odstranění vad podání žalovaný setrval na tom, že napadá veškeré výrok