29 Co 42/2026-124 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem uložil okresní soud žalované povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku bytovou jednotku o velikosti 3+kk, č. , hodnota, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v , adresa, , adresa, (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21 009,51 Kč, splatné k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Z obsahu napadeného rozsudku okresního soudu se podává, že se žalobkyně žalobou podanou k soudu dne 30. 9. 2024 domáhá uložení povinnosti žalované vyklidit shora specifikovaný byt s tvrzením, že se jako nájemkyně bytu stala účastnicí podnájemního vztahu s žalovanou na základě písemné podnájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Podle žalobkyně měl podnájem skončit uplynutím sjednané doby, přičemž žalovaná byla povinna byt ke dni 31. 8. 2024 vyklidit a předat, což neučinila a byt nadále bez právního důvodu užívá. Žalobkyně tvrdila, že s prodloužením podnájemního vztahu nesouhlasila a žalovanou opakovaně k vyklizení vyzývala. Žalovaná rovněž porušovala své smluvní povinnosti, zejména tím, že opakovaně nehradila podnájemné včas. Žalovaná ke své obraně uvedla, že podnájemní vztah neskončil platně, a to ani na základě výpovědi učiněné žalobkyní, neboť výpovědí specifikovaný výpovědní důvod nebyl v podnájemní smlouvě sjednán, ani uplynutím doby podnájmu ani z jiného důvodu. Namítala, že v důsledku mimořádných okolností na její straně došlo k zásadnímu ztížení její bytové situace a plánovaného stěhování, a proto nebyla schopna byt ke dni 31. 8. 2024 vyklidit. Popsala incident z 2. 9. 2024, který byl šetřen Policií ČR, při němž , jméno FO, spolu s , jméno FO, vnikli do podnajatého bytu, za účelem výměny zámku. Žalovaná uváděla, že následný posttraumatický syndrom ji ochromil a bránil vyklizení. Uváděla rovněž, že jí nebylo řádně předloženo vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu, a navrhovala jako smírné řešení prodloužení podnájmu. Tvrdila, že setrvání v bytě nelze hodnotit jako svévolné užívání bez právního důvodu. Okresní soud po provedeném dokazování (zejména podnájemní smlouvou, výpovědí z podnájmu, oznámením o skončení užívání bytu, korespondencí mezi účastníky a jejich zástupci, výpisy z účtu a záznamy elektronické komunikace) dospěl s odkazem na § 1040 odst. 1, § 1042 a § 2274 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) k závěru, že mezi účastníky byl platně sjednán podnájem bytu na dobu určitou, který skončil uplynutím sjednané doby ke dni 31. 8. 2024, a že žalovaná byt po tomto datu užívá bez právního důvodu. Za této situace nebylo třeba zkoumat další důvody či okolnosti na straně účastníků. Současně však také uzavřel, že výpověď učiněná žalobkyní nebyla způsobilá podnájem ukončit. Konstatoval, že po skončení podnájmu nemá podnájemce právo na další užívání bytu bez souhlasu osoby oprávněné, a pokud byt nadále užívá, zasahuje do jejího práva. Za této situace shledal žalobu na vyklizení důvodnou. Lhůtu k vyklizení stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch.3. Proti oběma výrokům podala včasné odvolání žalovaná. Namítá, že závěr soudu prvního stupně, podle něhož podnájem zanikl uplynutím sjednané doby, je výsledkem nesprávného právního posouzení věci a zároveň důsledkem neúplného hodnocení rozhodných skutkových okolností. Žalovaná především poukazuje na čl. III.2 podnájemní smlouvy, jímž se žalobkyně zavázala nabídnout jí podnájemní byt přednostně k dalšímu podnájmu. Podle názoru žalované soud prvního stupně tento smluvní závazek zcela pominul, ačkoliv jeho porušení ze strany žalobkyně nemůže jít k tíži žalované a samo o sobě vylučuje závěr o automatickém zániku podnájmu. Na podporu této teze žalovaná poukazuje rovněž na inflační doložku obsaženou v podnájemní smlouvě, z níž dovozuje, že smluvní strany předpokládaly opakované prodlužování podnájmu. Žalovaná dále namítá, že absence písemného dodatku k podnájemní smlouvě nemůže vést k závěru o zániku podnájmu, neboť podle § 2237 občanského zákoníku se pronajímatel nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy pro nedostatek formy; toto ustanovení je podle žalované třeba analogicky aplikovat i na podnájem. Za relevantní považuje žalovaná rovněž skutkové okolnosti spočívající v jednání manžela žalobkyně, který se měl v průběhu trvání podnájmu dopustit trestného činu neoprávněného zásahu do práva k bytu, když bez souhlasu žalované vstoupil do předmětného bytu a vyměnil zámek. Tyto skutečnosti, jež měly mít na žalovanou závažné psychické dopady, soud prvního stupně podle žalované při svém rozhodování nijak nezohlednil. Konečně žalovaná namítá, že jí dosud nebylo předloženo vyúčtování záloh na služby za rok 2024, což podle jejího názoru rovněž zpochybňuje závěr o skončení podnájmu. Samostatně žalovaná brojí proti výroku o nákladech řízení. Vytýká soudu prvního stupně, že se nezabýval možností aplikace § 150 o. s. ř., ačkoliv v projednávané věci podle jejího názoru existují důvody zvláštního zřetele hodné, jež spočívají zejména v mimořádných okolnostech na straně žalované a v celkové tvrdosti výsledku řízení.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že podnájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou a podnájem skončil nejpozději uplynutím sjednané doby, přičemž žalovaná byla povinna byt vyklidit. Argumentace žalované založená na čl. III.2 podnájemní smlouvy je podle žalobkyně nesprávná, neboť toto ujednání nezakládá automatické prodloužení podnájmu, ale pouze možnost uzavření nového období podnájmu za splnění výslovně sjednaných podmínek, kdy by podnájemkyně v předchozím období neporušila smlouvu a dohoda o prodloužení byla uzavřena písemně a podepsána oběma stranami ve smluvené lhůtě. Tyto podmínky dle žalobkyně splněny nebyly. V řízení bylo prokázáno opakované prodlení žalované s placením podnájemného, které samo o sobě představuje porušení smluvních povinností. Z provedené komunikace rovněž vyplynulo, že si žalovaná byla vědoma jak svého prodlení s platbami, tak i skončení podnájmu. Žalobkyně dále uvedla, že tzv. „přednostní nabídka“ dle čl. III.2 podnájemní smlouvy se může uplatnit pouze tehdy, pokud má žalobkyně vůli byt znovu podnajímat, což nezakládá povinnost žalobkyně byt nadále podnajímat ani právo žalované jednostranně vynutit pokračování užívání bytu bez písemné dohody obou stran. V posuzované věci žádná písemná dohoda o prodloužení podnájmu uzavřena nebyla. Žalobkyně poukázala i na skutečnost, že žalovaná od 1. 9. 2024, ač byt nadále užívá, nehradí žádné platby. Průběžné platby související s užíváním bytu je naopak nucena platit sama žalobkyně z důvodu, aby nedošlo k odpojení dodávek energií a vody. K námitkám žalované týkajícím se údajného protiprávního jednání manžela žalobkyně uvedla, že jsou nepravdivé, nemají žádnou věcnou souvislost s předmětem řízení a nemohou mít vliv na posouzení povinnosti žalované byt vyklidit. Otázky vyúčtování služeb nejsou předmětem tohoto řízení, proto nemohou odůvodnit pokračování užívání bytu žalovanou. Nadto nemá ani možnost průběžně ověřovat stavy měřidel, neboť se nacházejí uvnitř bytu. Pokud jde o náklady řízení, je to žalovaná, kdo byt užívá bez právního důvodu a nehradí ani zálohy na služby, které je nucena hradit žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu okresního soudu potvrdil v celém rozsahu.5. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve výroku I žalobu zamítajícím i ve výroku II o nákladech řízení jsou pro věcnou správnost dány důvody pro jeho potvrzení. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně s takovým procesním postupem vyslovila na výzvu soudu souhlas a u žalované nastala fikce souhlasu.6. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud považuje pro rozhodnutí věci za správná a úplná, plyne, že účastnice řízení uzavřely dne 1. 9. 2023 s písemným souhlasem Stavebního bytového družstva , adresa, coby vlastníkem shora specifikovaného bytu smlouvu o podnájmu. Předmětem podnájmu se stal celý byt, žalobkyně byt neobývala, trvalé bydliště zde neměla. Podnájemní vztah byl sjednán v čl. III.1. smlouvy na dobu určitou od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Čl. III.2. smlouvy stanovil, že nájemce se zavazuje nabídnout přednostně byt podnájemci k nájmu na další období, které dobou odpovídá maximálně podnájemnému období uvedenému v článku III.1. této smlouvy za podmínek stanovených touto smlouvou. Předpokladem prodloužení této smlouvy bude skutečnost, že podnájemce v předchozím období neporušil ustanovení této smlouvy. Dohoda o prodloužení této smlouvy musí mít písemnou formu, musí být odsouhlasena a podepsána oběma smluvními stranami nejpozději 30 dnů před ukončením platnosti a účinnosti této smlouvy. Podle čl. III.3. smlouvy mohl podnájem sjednaný na základě smlouvy skončit buď uplynutím doby podnájmu dle čl. III.1., dohodou stran nebo výpovědí ze st