29 Co 47/2026-192 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem byla výrokem I zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhá určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako stavební parcela p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba – budova bez č.p./č.e. (jiná stavba), a pozemkové parcely p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Výrokem II soud uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce.2. Z obsahu rozsudku okresního soudu vyplývá, že žalobkyně se žalobou z 13.7.2022 po její změně podáním došlým soudu 25.11.2024 domáhala určení vlastnictví k předmětným nemovitostem z titulu kupní smlouvy ze dne , datum, , která obsahuje neověřené podpisy obou účastníků, pravost podpisu žalovaného však dokládá znalecký posudek. Žalobkyně vysvětlovala, že dne , datum, uzavřela jako prodávající s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, podle níž žalobkyně převedla žalovanému vlastnické právo k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí jako pozemkové parcely parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a dále k pozemku evidovanému v katastru nemovitostí jako stavební parcela parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova bez č.p./č.e., vše zapsáno v katastru nemovitostí pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, . Žalobkyně zůstala i nadále výlučným vlastníkem pozemku evidovaného v katastru nemovitostí jako stavební parcela parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , jiná stavba, pozemku evidovaného v katastru nemovitostí jako stavební parcela parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , rodinný dům, a dále pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako pozemkové parcely parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí v listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, . Týž den byla dle žalobkyně podepsána žalovaným shora uvedená kupní smlouva, kterou mělo dojít ke zpětnému převodu předmětných nemovitostí na žalobkyni, žalobkyně smlouvu podepsala až , datum, , návrh na vklad podávala až , datum, , což odůvodňovala tím, že žalovaný odmítl podpis ověřit a s ohledem na neověření podpisů považovala listinu za nepoužitelnou. Návrh vklad ze dne , datum, byl Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , zamítnut. S ohledem na důvody zamítnutí pak zároveň podáním z , datum, dovozovala, že stejné důvody neplatnosti jsou dány i v případě smlouvy z , datum, . Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že nikdy neměl vůli předmětné nemovitosti převést zpět na žalobkyni, listinu považoval za falzifikát, namítal nelogičnost toho, že by ve shodný den koupě, když nemovitostí ani nedisponoval, uzavíral smlouvu o prodeji týchž nemovitostí. Poukazoval na to, že , právnická osoba, pro Liberecký kraj zamítl vkladový návrh, když vycházel především z toho, že v doložení kupních smluv došlo, kromě dalších formálních vad, také k záměně označení prodávající a kupující a zaměnění osob v části podpisové předmětné kupní smlouvy, kde jsou rovněž uvedeny rozdílné osoby prodávající a kupující a vyjádřil se stejně jako Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v tom smyslu, že kupní smlouva ze dne , datum, není způsobilá k tomu, aby byla podkladem k převodu vlastnického práva z žalobkyně na žalovaného. Uváděl, že s nemovitostmi nakládal vždy jako jejich vlastník, pouze občas toleroval vstup žalobkyně na parcelu č. , Anonymizováno, .3. Po skutkové stránce okresní soud shledal, že kupní smlouvou s ověřenými podpisy ze dne , datum, žalobkyně převedla na žalovaného předmětné nemovitosti, zároveň potvrdila přijetí kupní ceny ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně zůstala vlastníkem dalších sousedních pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , jiná stavba, parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba: , adresa, , rodinný dům, a dále pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí v listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, . Zároveň byla předložena smlouva, kterou se žalovaný zavázel žalobkyni prodat předmětné nemovitosti za stejnou kupní cenu. Na konci smlouvy je žalobkyně podepsána jako prodávající s uvedením data , datum, a dle ověřovací doložky uznala svůj podpis na smlouvě za vlastní dne , datum, . Podpis žalovaného je na straně kupujícího a není úředně ověřen. Znalecký posudek znalkyně Mgr. , jméno FO, , znalce pro obor kriminalistika, specializace zkoumání ručního písma ze dne 29. 7. 2024 potvrzuje podpis žalovaného. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že katastrální úřad zamítl návrh na vklad k předmětným nemovitostem. Žaloba na nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu byla zamítnuta. Z rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. 93 C 6/2024-42 ze dne 2. 4. 2025 bylo zjištěno, že žaloba žalobkyně na nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu byla zamítnuta s tím, že vkladová listina nesplňovala základní požadavky na správnost, určitost a nespornost vkladové listiny, listina byla sporná ohledně vůle účastníka převést v době, kdy mělo dne , datum, dle žalobkyně dojít k uzavření kupní smlouvy, která je vkladovou listinou, vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalobkyni za kupní cenu 200 000 Kč, neboť kupní smlouva měla být žalovaným uzavřena dlouho před tím, než nemovitosti sám nabyl dne , datum, , smlouva měla zastřít ujednání o výhradě zpětné koupě. K uzavření těchto kupních smluv došlo v souvislosti s dřívějším převodem domu č.p. , Anonymizováno, a přilehlých pozemků v , jméno FO, žalobkyně na žalovaného a financováním kupní ceny a rekonstrukce. Účastníci v té době žili jako druh a družka. Žalobkyně ve své výpovědi vysvětlila, že rekonstruovala domy č.p. , Anonymizováno, a č.p , Anonymizováno, z vlastních a úvěrových zdrojů, následně se s žalobcem dohodla, že mu dům č.p. , Anonymizováno, prodá s tím, že tento kupní cenu splatí z peněz, které mu půjčila, které získala zápůjčkou od třetích osob a z hypotečního úvěru, který měl být použit i ke krytí zápůjček. Hypoteční úvěr však byl nižší, žalovaný zápůjčku nesplácel a žalobkyně se dostala do finanční tísně, z toho důvodu na doporučení finančního poradce žalovaného měla přistoupit na návrh žalovaného, aby mu za účelem navýšení jeho bonity a možnosti získání navýšení hypotečního úvěru, z něhož by vyplatil své závazky vůči žalobkyni, předvedla pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení. Žalovaný úvěr nedostal, peníze neměl, nic se nevyřizovalo, žalovaný na podzim 2015 sliboval úhradu. Žalobkyně si při té příležitosti nechala dne , datum, od žalovaného podepsat uznání dluhu a dohodli se, že ověří smlouvu na zpětný převod, který téhož dne podepsala. Žalovaný se stále vymlouval, poté s ním ukončila vztah. Okresní soud považoval výpověď žalobkyně k prokázání vůle žalovaného uzavřít smlouvu o zpětném převodu za nedostačující i v kontextu s popisovanou finanční situací účastníků, jejich závazkovými vztahy, které však byly řešeny v jiných soudních řízeních (viz např. výše uvedené řízení sp. zn. 53 C 345/2017).4. Po právní stránce okresní soud nejprve shledal, že vzhledem k tomu, že kupní smlouvy byly uzavřeny po , datum, , řídí se nabytí vlastnického práva právní úpravou zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle této úpravy dle § 2128 odst. 1 o. z. platí, že při prodeji a koupi nemovitých věcí vyžaduje kupní smlouva formu dle § 560 o.z. Podle § 560 o.z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší. Podle § 8 o.z. pak zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 6 odst. 1 a 2 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že se nepodařilo prokázat skutečný úmysl či vůli žalovaného převést na žalobkyni předmětné nemovitosti. Žalobkyní popisované právní jednání účastníků a jejich formy považoval svým způsobem v rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Dál je shledal v logickém rozporu s principy právní jistoty ve vlastnictví a jednak s právní úpravou, kdy pro tzv. výhradu zpětné koupě u