30 Co 15/2026-47 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 293,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhá uhrazení částky 45 022,39 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 272,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 214,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 426,88 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 17 426,88 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 744,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši, Anonymizováno, 12 554,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 578 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,28 % ročně z částky 27 578 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 79 319 Kč s příslušenstvím. Povinnost žalované k úhradě této částky dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi její právní předchůdkyní – společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou, na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 20 000 Kč, dále ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , podle které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dalších 30 000 Kč. Ze smlouvy č. , hodnota, požadovala žalobkyně uhradit zbývající část jistiny 17 426,88 Kč, poplatek 17 308,12 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 7 214,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 272,76 Kč, smluvní úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 17 426,88 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 426,88 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Ze smlouvy č. , hodnota, požadovala uhradit zbývající část jistiny 27 578 Kč, poplatek 17 003 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 12 554,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 7 744,82 Kč, smluvní úrok ve výši 23,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 578 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.3. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny tvrzené úvěrové smlouvy. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná spolu s poplatkem ve výši 24 946 Kč zavázala vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, k čerpání úvěru došlo dne 28. 12. 2020, přičemž žalovaná na tento úvěr částečně plnila. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2020 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná spolu s poplatkem ve výši 18 144 Kč zavázala vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 2 422 Kč, k čerpání úvěru došlo dne 25. 11. 2020, přičemž žalovaná na tento úvěr částečně plnila. Podle okresního soudu předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost, když s odbornou péčí nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen „z. s. ú.“), proto jsou uzavřené smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatné. V takovém případě má žalovaná povinnost vrátit žalobkyni toliko jistinu, a to v době přiměřené jejím možnostem s tím, že splatnost dluhu není vázána na výzvu věřitele a je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Protože zde nebylo ani takového určení splatnosti (tj. dohodou účastníků či rozhodnutím soudu), nelze dovozovat prodlení žalované a přiznat žalobkyni právo na úroky z prodlení. Okresní soud proto žalobě vyhověl pouze částečně a žalobkyni přiznal toliko právo na zaplacení dosud nesplacených částí jistin v celkové výši 34 293,61 Kč. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), se zohledněním skutečnosti, že převážně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.4. Proti výroku II uvedeného rozsudku v části, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 293,61 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, se včas odvolala žalobkyně, která navrhuje jeho změnu tak, že bude žalované uloženo zaplatit i uvedený úrok z prodlení. Nenapadá přitom závěr okresního soudu o neplatnosti uzavřených smluv, nesouhlasí však s tím, že by se žalovaná dosud neocitla v prodlení s úhradou částky 34 293,61 Kč. Žalované totiž podle žalobkyně vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v návaznosti na výzvu k vrácení dlužné částky. Dne 16. 8. 2024 bylo žalované odesláno oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém současně žalovaná byla vyzvána k vrácení dluhu žalobkyni. Nejpozději třetí den po odeslání se uvedená výzva dostala do sféry žalované, následně dne 30. 8. 2024, v důsledku marného uplynutí desetidenní lhůty poskytnuté ke splnění dluhu, se žalovaná dostala do prodlení. Opětovně byla k úhradě dlužné částky žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2024, ve které jí byla stanovena lhůta k zaplacení do 15. 11. 2024. Žalovaná přitom netvrdila ani neprokázala, že by nebylo v jejích možnostech vrátit poskytnutou jistinu ve stanovené lhůtě. V tomto směru nese břemeno tvrzení a důkazní žalovaná, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Z uvedeného rozložení procesních povinností pak podle žalobkyně plyne závěr, že žalobkyni tíží povinnost tvrzení a důkazní ohledně toho, že žalovanou řádně vyzvala ke splnění pohledávky, přičemž do prodlení se žalovaná, která neprokázala své majetkové poměry, dostala poté, co byla vyzvána k úhradě dluhu. Tyto závěry plynou podle žalobkyně také z řady rozhodnutí krajských soudů, které v odvolání zmiňuje.5. Žalovaná zůstala v odvolacím řízení zcela nečinná, k odvolání žalobkyně se nevyjádřila.6. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. v mezích podaného odvolání v souladu s § 212 o. s. ř. přezkoumal výrok II napadeného rozsudku v části, jíž byl okresním soudem zamítnut požadavek na zaplacení částky úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 293,61 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, a dále obsahově závislý výrok o nákladech řízení, jakož i předcházející řízení před okresním soudem, učinil tak bez nařízení jednání, neboť účastníci nereagovali na usnesení odvolacího soudu ze dne 20. 1. 2026, č. j. 30 Co 15/2026-42, jímž byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že pokud se k výzvě nevyjádří, bude soud jejich souhlas s takovým postupem předpokládat (§ 115a o. s. ř.). Dospěl přitom k závěru, že jsou zde důvody zčásti pro potvrzení napadené části výroku II rozsudku okresního soudu a zčásti důvody pro jeho změnu.7. Pokud jde o právní hodnocení, okresní soud správně podřadil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený takovou smlouvou režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a zároveň s ohledem na povahu účastníků režimu z. s. ú. Učinil pak správné a v odvolacím řízení nijak nezpochybněné závěry o absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru z důvodu, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru žalované v postavení spotřebitele před poskytnutím úvěru v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr.8. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výno