30 Co 186/2025-128 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl výrokem I, že se určuje, že nájemní smlouva uzavřená dne , datum, mezi žalobcem Ing. , jméno FO, a žalovaným městem , adresa, týkající se nájmu pozemku parc. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , je platná, a výrokem II, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud se zabýval ve svém rozhodnutí nejprve otázkou, zda žalobci svědčí ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), naléhavý právní zájem na určení platnosti nájemní smlouvy, přičemž zaujal stanovisko, že tomu tak v daném případě je. Uvedl, že smluvními stranami jsou účastníci a že naléhavý právní zájem je (obecně) odůvodněn již vysokou mírou právní nejistoty ve vzájemných vztazích účastníků smlouvy, kdy zároveň zohlednil tvrzení žalobce, že po celou dobu si své povinnosti plnil, podmínky výpovědi nebyly naplněny, má zájem pokračovat v provozování arboreta na pronajatém pozemku, čemuž se dlouhodobě věnoval, je připraven se z vytčených chyb poučit a napravit je, činnost prováděl dobrovolnicky, aniž by měl nárok na honorář, do realizace projektu již investoval kromě práce a času i své finanční prostředky a všechno prováděl z přesvědčení, že vytváří něco, co má smysl rovněž pro budoucí generaci. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud ke zjištění, že mezi žalovaným (pronajímatelem) a žalobcem (nájemcem) byla uzavřena dne , datum, smlouva, jejímž předmětem byl nájem pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, za účelem vybudování arboreta na dobu 10 let (dále jen též „nájemní smlouva“). Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, sjednali účastníci prodloužení doby trvání nájemní smlouvy do , datum, . Žalovaný vypověděl nájemní smlouvu ke dni , datum, dopisem, jenž byl žalobci doručen dne , datum, . Důvodem výpovědi bylo zejména porušení povinnosti ujednané v odst. III. nájemní smlouvy, že užíváním pozemku nedojde k narušení životního prostředí. Žalobce s výpovědí vyjádřil nesouhlas. Poté okresní soud posuzoval jako předběžnou otázku platnost (oprávněnost) výpovědi s ohledem na úpravu v § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 3074 odst. 1 tamtéž a dospěl k závěru, že je neplatná (neoprávněná). Žalobu proto shledal důvodnou. Žalobci jakožto úspěšnému účastníkovi nebyly přiznány náklady řízení, protože se výslovně vzdal práva na jejich náhradu.3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Uvedl, že nezpochybňuje platnost nájemní smlouvy, avšak současně zdůrazňuje, že tato byla ukončena výpovědí, jež nebyla napadena. Jestliže se žalobce nedomáhal přezkoumání platnosti výpovědi, což by mělo samo o sobě za následek trvání nájemní smlouvy, měl okresní soud z tohoto důvodu pro formální nedostatky žalobu zamítnout. Vyjadřuje dále názor, že žalobce ani po výzvě okresního soudu řádně netvrdil ani nedoložil naléhavý právní zájem na určení, že nájemní smlouva je platná. Závěrem žalovaný navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že všechna jeho předchozí jednání byla vedena snahou přesvědčit žalovaného, že výpověď je neplatná. Když se ukázalo, že není ochoten ji odvolat, podal žalobu na určení, že nájemní smlouva je platná, vycházel přitom ze závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3235/2007 ze dne 25. 9. 2007., Anonymizováno, Nakonec žalobce provedl rekapitulaci důvodů, pro něž považuje výpověď za neplatnou.5. Protože odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalobce výslovně, žalovaný za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Ačkoliv se okresní soud před přistoupením k věcnému projednání žaloby správně zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, že nájemní smlouva je platná, coby základního předpokladu úspěšnosti určovací žaloby po procesní stránce, dospěl k chybnému závěru, který nekoresponduje s konzistentní rozhodovací činností Nejvyššího soudu.8. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen „o. s. ř. před novelou“); nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96 ze dne 27. 3. 1997, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod číslem 21). Jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. II Odon 50/96 ze dne 20. 3. 1996, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy pod č. 5, ročník 1996). Jinými slovy řečeno, lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2147/99 ze dne 2. 4. 2001, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 68, ročník 2001). K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil také v rozsudku sp. zn. 29 Odo 539/2003 ze dne 27. 1. 2005, v němž dále dovodil, že je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. před novelou.9. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 3. 7. 2003 je platná, s odůvodněním, že mu žalovaný doručil výpověď, s níž nesouhlasí. Má totiž za to, že zákonné ani smluvní předpoklady pro tento postup nebyly naplněny. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v tom, že v případě neoprávněné výpovědi se musí domáhat soudní ochrany prostřednictvím žaloby na její neplatnost. Uvádí přitom, že se seznámil s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3235/2007 ze dne 25. 9. 2007, z něhož vyplývá, že lze-li podat žalobu na určení právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy. Podal proto žalobu na určení platnosti nájemní smlouvy. K tomu dodal, že své povinnosti z nájemní smlouvy si plnil v rámci svých možností, výpovědní důvody nebyly naplněny, má zájem v nájmu pokračovat a dále provozovat arboretum na pronajatém pozemku, případné nedostatky je připraven odstranit. Současně poukazuje na svůj dlouhodobý osobní vklad do projektu včetně vlastních finančních prostředků.10. Odvolací soud především zdůrazňuje, že posouzení platnosti nájemní smlouvy představuje ve vztahu k otázce, zda nájemní poměr mezi účastníky v době rozhodování soudu stále trvá, toliko otázku předběžnou. Pokud má žalobce možnost podat žalobu přímo na určení existence nájemního vztahu, zpravidla není dán naléhavý právní zájem na samostatném určení platnosti právního jednání, kterým měl být tento vztah založen. Takové určení by totiž řešilo jen dílčí aspekt sporného právního vztahu, aniž by samo odstranilo nejistotu v právním postavení účastníků. Současně platí, že určení platnosti nájemní smlouvy uzavřené v minulosti samo o sobě neodpovídá na otázku, zda nájemní poměr ke dni rozhodování soudu stále trvá, nebo zda již nezanikl. Z tohoto důvodu takové určení nemůže naplnit preventivní funkci určovací žaloby ani vytvořit dostatečně jasný právní rámec k předcházení budoucím sporům mezi účastníky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1368/2007 ze dne 27. 4. 2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 650/2021 ze dne 11. 5. 2021). Žalobce navíc ani netvrdí, proč by požadovaného cíle — tedy odstraněn