35 Co 288/2025-124 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Rozsudkem č. j. 13 C 206/2024-95 ze dne 23. června 2025 okresní soud výrokem I uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 56 786,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 9. 4. 2024 do zaplacení a nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 192 Kč, to vše ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci soudní poplatek za řízení ve výši 2 843 Kč, a to ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem ze dne 9. července 2025 okresní soud výrokem I doplnil rozsudek č. j. 13 C 206/2024-95 ze dne 23. června 2025 o výrok III, kterým zamítl žalobu v požadavku na zaplacení částky 41 227,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 227,90 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení, a výrokem II nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku. V odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 13. 6. 2024 domáhala zaplacení 98 014 Kč představující součet poměrných částí žalobkyní vyplacených zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu, a to z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, na níž se podílel žalovaný. V řízení bylo dle okresního soudu objasněno, že žalovaný, který vykonával u Okresního soudu v , Anonymizováno, funkci soudce do 21. 1. 2019, zaviněným porušením svých povinností způsobil neodůvodněné průtahy v řízeních vedených pod sp. zn. , spisová značka, , a to od 11. 12. 2012 (správně od 11. 12. 2013) do 2. 2. 2014 a od 25. 2. 2014 do 10. 8. 2015 (30 měsíců), a pod sp. zn. , spisová značka, od 5. 6. 2014 do 8. 3. 2016 (21 měsíců), přičemž jeho vina byla zjištěna v kárném řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 11 Kss 2/2016. Dále okresní soud zjistil, že žalobkyně odškodnila , jméno FO, částkou 109 722 Kč, a to za průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , které trvalo 9 let a 3 měsíce, , jméno FO, částkou 106 000 Kč a , jméno FO, částkou 106 000 Kč, a to za průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , jehož byli účastníky 9 let a 10 měsíců, a společnost , právnická osoba, částkou 91 875 Kč, a to za průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , jehož účastníkem byla tato společnost 9 let a 9 měsíců. Protože žalobkyně nahradila žadatelům újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení a na vzniku této újmy se podílel žalovaný ve smyslu § 17 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon“), dovodil okresní soud, že žalobkyně má tzv. regresní nárok vůči žalovanému. Námitku promlčení vznesenou žalovaným nepovažoval okresní soud za důvodnou, neboť žadatelé po skončení civilních řízení uplatnili nárok u žalobkyně v promlčecí lhůtě a rovněž žalobkyně včas podala žalobu u soudu. Dle okresního soudu je však nesprávný způsob výpočtu regresního nároku provedený žalobkyní, která jej vypočítává tak, že podíl částky vyplacené poškozeným a celkové délky řízení násobí počtem měsíců kárným senátem zjištěných průtahů. Vysvětlil, že pokud žalobkyně požadovala přiznat částku , částka, (vypočtenou jako podíl částky , částka, vyplacené , jméno FO, a celkové délky řízení 9 let a 3 měsíce, tedy 988,50 Kč, násobený číslem 21 představující počet měsíců kárným senátem zjištěných průtahů), a další částky 26 949 Kč, 26 949 Kč, 23 358 Kč (vypočtené shodným způsobem v případě , jméno FO, , , jméno FO, a společnosti , právnická osoba, ), nezohledňuje tento výpočet skutečnost, že žalovaný byl ke dni 21. 1. 2019 odvolán z funkce soudce. Nelze-li při výpočtu regresní částky vycházet z celkové délky řízení, je dle okresního soudu namístě částku požadovanou žalobkyní poměrně snížit. S ohledem na to okresní soud uzavřel, že pokud žalovaný působil v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, pouze 58 měsíců (od 5. 3. 2014 do 21. 1. 2019) namísto 111 měsíců, žalobkyni nenáleží částka 20 758 Kč, ale částka 10 856,40 Kč (58/111=52,3 a 52,3 % z 20 758 Kč = 10 856,40 Kč). Obdobně v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, žalovaný věc vyřizoval pouze 70 měsíců (od 7. 3. 2013 do 21. 1. 2019), a proto žalobkyni náleží namísto uplatňované částky 77 256 Kč částka 45 929,70 Kč (vypočtená shodným způsobem). Vyhověl tak žalobě co do částky 56 786,10 Kč (, částka, + , částka, ) a přiznal žalobkyni také úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň uložil s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovanému zaplatit procesně úspěšnější žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 192 Kč, jako 16 % z celkových nákladů ve výši 1 200 Kč za čtyři úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu, návrh ve věci samé a účast na jednání dne , datum, a dne , datum, . Podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. umožnil žalovanému úhradu dluhu ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Jelikož žalobě bylo částečně vyhověno a žalobkyně je zároveň osvobozena od placení poplatků, okresní soud rozhodl s odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), také o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek. Protože procesní neúspěch žalovaného lze vyjádřit jako 58 %, vypočetl okresní soud výši soudního poplatku jako 58 % z částky 4 901 Kč (představující soudní poplatek z celkové žalované částky), a uložil žalovanému zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 843 Kč. Postupem dle § 166 o. s. ř. doplnil okresní soud rozsudek ze dne 23. června 2025 o nerozhodnutou část předmětu řízení tak, že žalobu v požadavku na zaplacení částky 41 227,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 227,90 Kč od 9. 4. 2024 do zaplacení zamítl. Konečně žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku, neboť žádnému z účastníků náklady nevznikly.2. Proti rozsudku ze dne 23. června 2025 i doplňujícímu rozsudku ze dne 9. července 2025 se včas odvolala žalobkyně. Namítá nesprávnost okresním soudem provedeného výpočtu regresní úhrady. Dle názoru žalobkyně je třeba vycházet z celkové doby řízení, jak vyplývá i ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011, ve kterém bylo zdůrazněno, že při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Ze slovního spojení „podílel se“, uvedeného v § 17 odst. 2 zákona, je nutné dle žalobkyně dovodit, že příslušný soudce nemusí být vyřizujícím soudcem po celou dobu odškodňovaného řízení, a proto odvolání žalovaného z funkce v roce 2019 nemůže být při posuzování výše regresní úhrady relevantní. Má za to, že odškodňované řízení bylo jako celek nepřiměřeně dlouhé právě vzhledem k osobě žalovaného. Navíc ve výši regresní úhrady je zohledněno, že žalovaný je odpovědný za nepřiměřenou délku řízení jen za období, ve kterém k průtahům dle rozhodnutí kárného senátu skutečně došlo. Dále žalobkyně vytýká okresnímu soudu nesprávnost výpočtu náhrady nákladů řízení s tím, že by žalobkyni měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Požaduje také přiznat náhradu nákladů za přípravu účasti na jednání, a to za každou jednotlivou přípravu, neboť se na každé jednání připravovala. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí okresního soudu považuje za věcně správná.4. Směřuje-li odvolání žalobkyně i proti výroku I rozsudku, pak s ohledem na to, že výrokem I bylo žalobě částečně vyhověno, nedošlo v důsledku vydání tohoto výroku k žádnému zhoršení postavení žalobkyně a ani nevznikla na jejích právech žádná újma. Žalobkyně tak není osobou, která by byla subjektivně oprávněna k podání odvolání proti výroku I napadeného rozsudku, a proto odvolací soud odvolání žalobkyně proti výroku I dle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.5. Odvolací soud tedy přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku III, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody k jeho částečné změně.6. Pokud jde o okresním soudem dokazováním zjištěné skutkové okolnosti, lze shrnout, že žalovanému, který vykonával u Okresního soudu v , Anonymizováno, funkci soudce do 21. 1. 2019, byly přiděleny k vyřízení věci zapsané pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Spis sp. zn. , spisová značka, byl žalovanému předložen dne 7. 3. 2013 a spis sp. zn. , spisová značka, dne 5. 3. 2014. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byl