Okresní soud v Mostě (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 251,86 Kč s úrokem z prodlení v částce 222,95 Kč, s úrokem v částce 7 797,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 63 800,76 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 62 566,76 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 877,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 877,48 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 1 877,48 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení a částku 33 548,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Skutkově vycházel okresní soud z toho, že dne 1. 8. 2022 byla uzavřena Rámcová smlouva mezi , právnická osoba, ., a žalovanou. Žalované byl veden běžný účet a dostala se do nepovoleného debetního zůstatku. Banka v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami odstoupila od smlouvy a požadovala po žalované zaplacení debetního zůstatku spolu s úrokem z prodlení a sankčním úrokem. Dále byla téhož dne mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o úvěru, žalované byla vyplacena částka 70 000 Kč na účet. Žalovaná tak úvěr vyčerpala, ale k její úvěruschopnosti nebyly zjištěny žádné skutečnosti týkající se jejího příjmu, výdajů či úvěrové angažovanosti. Žalovaná celkem uhradila 36 451,10 Kč. Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni.3. Právně věc posoudil okresní soud tak, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované neplatná. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny 70 000 Kč, uhrazeno bylo 36 451,10 Kč. Okresní soud proto uložil žalované uhradit žalobkyni obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nevzniklo žalobkyni právo na žádné další nároky vůči žalované, a proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované, uložil jí okresní soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku.4. Pokud jde o nárok na nepovolený debet, okresní soud vycházel z § 2662 a 2665 o. z., přičemž závazek mít na účtu dostatek prostředků nebyl (žalovanou) splněn, a okresní soud v této části žalobě vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované pro žádné náklady nevznikly.6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti té části rozsudku, v níž byla zamítnuta žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 548,90 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení. V odvolání mj. uvedla, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli-žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025, které jí bylo odesláno dne 16. 4. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 30. 4. 2025 žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 30. 6. 2025, se lhůtou k zaplacení do 15. 7. 2025. Žalovaná tak podle odvolatelky měla dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinila. Poukazovala na judikaturu a navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek v napadené části výroku II. (správně výroku I.) změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 548,90 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.8. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v napadené části výroku I. (v části zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 548,90 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení), a to podle § 212, § 212a o. s. ř., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, bez nařízeného ústního jednání, za souhlasu obou účastníků řízení, a dospěl k následujícím závěrům.9. Výrok I. rozsudku okresního soudu (v části částky 30 251,86 Kč s úrokem z prodlení v částce 222,95 Kč, s úrokem v částce 7 797,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 63 800,76 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 62 566,76 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, vyjma zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 548,90 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení), který nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci.10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru („z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Okresní soud nepochybil, když uzavřel, že na předmětnou úvěrovou smlouvu se vztahují ustanovení z. s. ú.12. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Odvolací soud sdílí právní názor okresního soudu na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, který ani žalobkyně v odvolání nezpochybnila.15. Vztah mezi účastníky je tedy třeba vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení, přičemž se však obecná úprava vypořádání bezdůvodného obohacení, stanovená § 2991 a násl. o. z., nepoužije, neboť z. s. ú. obsahuje vlastní, speciální úpravu bezdůvodného obohacení v § 87 z. s. ú. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1992/2024). Výše bezdůvodného obohacení se má, podle § 87 odst. 1 z. s. ú., rovnat výši vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru.16. Obohacení na straně žalované představují pouze finanční prostředky, které jí žalobkyně skutečně vyplatila ve výši 70 000 Kč. Jelikož žalovaná vrátila 36 451,10 Kč, činí bezdůvodné obohacení žalované 33 548,90 Kč. V této výši již byl žalobkyni vůči žalované nárok přiznán již pravomocným výrokem II. rozsudku okresního soudu.17. Pokud jde o počátek prodlení, který žalobkyně v odvolání ve vztahu k této částce rozporovala, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vyložil, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Žalovaná se tak mohla dostat do prodlení, nebylo-li zde zvláštní dohody mezi účastníky, až uplynutím přiměřené lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí okresního soudu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) dle pravidla plynoucího z § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú.19. Okresní soud stanovil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku, právní moc výroku II. rozsudku okresního soudu nastala dne 31. 3. 2026, poslední den k plnění byl 3. 4. 2026 a ode dne následujícího (4. 4. 2026) je žalovaná v prodlení s povinností hradit zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % z částky 33 548,90 Kč do zaplacení.20. Okresní soud v době svého rozhodnutí nijak nepochybil, pokud nárok na zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení zamítl, neboť v té době žalovaná nebyla v prodlení. V odvolacím řízení se však situace změnila potud, že nabyl právní moci výrok ukládající žalované zaplatit žalobkyni předmětnou částku a uplynula lhůta k plnění. Požadavek žalobkyně je tedy částečně důvodný, neboť k prodlení žalované došlo dne 4. 4. 2026, tj. v době, kdy platila úroková sazba ve výši 11,50 % (srov. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazba ČNB ve výši 3,50 % zvýšená o 8 procentních bodů).21. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok I. rozsudku okresního soudu v napadené části podle § 220 o. s. ř. změnil a ve zbývající části (co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 548,90 Kč za dobu od 30. 4. 2025 do 3. 4. 2026, a dále úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 33 548,90 Kč od 4. 4. 2026 do zaplacení, tj. rozdílu mezi požadovanými 12,75 % a přiznanými 11,50 % ročně) tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil.22. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud nepřiznal žádné z účastnic, neboť žalovaná byla v řízení před soudy obou stupňů převážně procesně úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).