95 Co 50/2026-287 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 27. 11. 2020 je neplatné (výrok I.), žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 4. 1. 2021 je neplatné, se zamítá (výrok II.), žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chomutově částku ve výši 5 100 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chomutově částku ve výši 1 700 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chomutově soudní poplatek za řízení ve výši 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).2. Skutkově vycházel z toho, že žalobce byl u žalované od 1. 10. 2016 zaměstnán na pozici vedoucího směny. Jednalo se o pracovní poměr na dobu neurčitou. V roce 2020 se nacházel v dlouhodobé pracovní neschopnosti a podrobil se mimořádné pracovnělékařské prohlídce za účelem posouzení jeho zdravotní způsobilosti. Lékařka , tituly před jménem, , jméno FO, vydala tři posudky – posudek ze dne 9. 9. 2020 se závěrem pracovně způsobilý s podmínkou (bez uvedení podmínky), druhý posudek ze dne 22. 9. 2020 se závěrem, že žalobce dlouhodobě pozbyl pracovní způsobilost z obecných příčin a třetí posudek ze dne 25. 11. 2020 se závěrem, že žalobce je zdravotně způsobilý s podmínkou vyvarování se zvýšené zátěže bederní páteře. Dne 27. 11. 2020 žalovaná vypověděla žalobci pracovní poměr podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, na základě lékařského posudku ze dne 22. 9. 2020. Dne 4. 1. 2021 žalovaná vypověděla žalobci podle § 52 písm. e) zákoníku práce pracovní poměr z důvodu, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k vykonávání dosavadní práce, a to pro obecné onemocnění, přičemž tato skutečnost měla být konstatována lékařským posudkem ze dne 22. 9. 2020.3. Pokud jde o pracovní pozici vedoucího směny u žalované, okresní soud zjistil, že významnou činností vedoucího směny byla pomoc ostatním pracovníkům s vybalováním zboží, vedoucí směny prochází prodejnu a odnáší zboží do skladu, prochází prodejnu, udržuje obchod, upravuje zboží a dbá o celkový vzhled, koordinuje naskladňování zboží, vyskladňuje zboží z kamionů, pro palety se zbožím přijede s elektrickým manipulačním vozíkem, vjede před nákladní prostor kamionu, naloží a převeze do určených prostor skladu. Dle potřeby vedoucí směny vypomáhá na pokladně, s obsluhou zákazníků, vyřizováním reklamací, prováděním storna, apod. Na odpolední směně vedoucí směny mimo výše uvedené činnosti provádí kontrolu čerstvosti určeného zboží (ovoce – zelenina, maso) či uklízí sklad (úklid podlah, pracovních ploch, odpadu, urovnávání zboží apod.) dále má na starosti trezor, a to příjem a výdej peněz, jejich počítání apod. Dále okresní soud zjistil, že fyzická zátěž je dána všemi polohami, které mají za cíl přemístit zboží ze skladu na prodejnu a v chůzi, která je nejčastějším pohybem zaměstnance, přičemž vedoucí směny měl kancelářské práce velmi málo, maximálně 10 %, jedná se o pracovníka provozu. V průběhu svého pracovního dne může být vedoucí směny jak na pokladně, tak u vybalování zboží. Bez fyzické práce se to neobejde, nebylo možné akceptovat, aby měl někdo úlevy ze zdravotních důvodů, zejména na ranní směně bylo potřeba se věnovat manipulaci se zbožím a zavést zboží ze skladu na prodejnu. Bez fyzické práce by nebylo možné fungovat ani na pokladně. Žalobce měl potíže se zády, když se zjistilo, že patrně trpí útlakem míšního nervu. V rámci rehabilitace odstranil chybné držení těla a stačilo, aby se naučil stát rovně a správně a od té doby všechny jeho potíže pominuly. V řízení ustanovený znalec , tituly před jménem, , právnická osoba, potvrdil, že žalobce v době doručení druhé výpovědi dne 4. 1. 2021 pozbyl způsobilost k výkonu dosavadní práce, a to v důsledku postižení bederní páteře s kořenovým drážděním, prokázaným útlakem prvních sakrálních nervových kořenů na podkladě výhřezu meziobratlové ploténky, spondylolistéze (posunu obratlů) I. stupně a relativní stenóze páteřního kanálu. Šlo o chronické onemocnění. Nejbližší údaje o zdravotním stavu žalobce pocházejí z neurochirurgického vyšetření ze dne 24. 11. 2020, kdy lékař uvedl, že je možné pacienta zapojit zpět do pracovního procesu, avšak vyvarovat se zvýšené zátěže bederní páteře a zvedání těžkých břemen. Odborníkem byl tedy doporučen režim vertebropata jako souboru zdravotních omezení a doporučení pro osoby trpící vertebrogenním algickým syndromem, tedy bolestmi páteře s původem ve strukturách páteře. Tento režim zahrnoval zejména zákaz zvedání těžkých břemen, vyhýbání se strnulým polohám, dlouhodobému sezení či stání, a nutnost pravidelného šetrného pohybu. Dále se mohlo jednat o doporučení omezení fyzické námahy, práce v předklonu a nošení břemen. Žalovaná jako zaměstnavatel není schopna zajistit žalobci výkon práce odpovídající tomuto režimu, nemá možnost žalobce převést na jinou vhodnou práci. Zdravotní stav žalobce objektivně vylučoval výkon dosavadní práce a zároveň neexistovala jiná vhodná pracovní pozice, kterou by mohl u žalované nadále zastávat.4. Právně věc posoudil tak, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí ze dne 27. 11. 2020 je neplatné, protože závěr o tom, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost z obecných příčin, je předčasný, výpověď byla doručena žalobci v ochranné době a nelze ji tedy považovat za platnou (§ 53 zákoníku práce). Dále okresní soud dospěl k závěru, že pro platnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce je určující objektivní zjištění, že zaměstnanec nebyl ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru dne 4. 1. 2021 z důvodu dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti pro obecné onemocnění schopen výkonu práce podle pracovní smlouvy. Výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce zde byl naplněn, neboť žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce a zaměstnavatel měl právo dát žalobci výpověď z pracovního poměru, když neměl možnost žalobce převést na jinou vhodnou práci.5. Žalobě tedy okresní soud ve vztahu k výpovědi ze dne 27. 11. 2020 vyhověl, zamítl ji ve vztahu k výpovědi ze dne 4. 1. 2021. Dále rozhodl o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., povinnosti žalované zaplatit část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč dle § 2 odst. 3 zák. o soudních poplatcích a o nákladech řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 o. s. ř.6. Proti výrokům II. až VI. rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že okresní soud nekriticky přejal závěry znaleckého posudku ustanoveného znalce o tom, že měl žalobce v době doručení druhé výpovědi, tj. dne 4. 1. 2021, pozbýt způsobilost k výkonu dosavadní práce a odmítl se zabývat tím, že po ukončení pracovního poměru u žalované žalobce vykonával u jiných zaměstnavatelů práce s větším podílem fyzické námahy, nežli tomu bylo u žalované a tyto skutečnosti vyvolávají přinejmenším pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku, žalobce proto navrhoval, aby okresní soud nechal zpracovat revizní znalecký posudek. V odvolání poukázal na § 127 odst. 2 a 3 o. s. ř. a okresnímu soudu vytkl, že soudního znalce ani nevyslechl, a ani nevyhověl jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. Opětovně navrhoval, aby byl ve věci zpracován revizní znalecký posudek. Dále uvedl, že v době ukončení pracovního poměru se žalobcem, žalovaná nedisponovala platným lékařským posudkem, na jehož základě by bylo možné platně ukončit pracovní poměr výpovědí. V řízení před soudem prvního stupně tak nebyl a ani nemohl pro neexistenci být proveden důkaz, který by prokazoval naplnění předmětného výpovědního důvodu. Podmínkou výpovědi dle § 52 písm. e) zákoníku práce bylo vedle existence platného lékařského posudku pozbytí dlouhodobé způsobilosti konat dále dosavadní práci. Okresní soud se v řízení dostatečně nevypořádal s naplněním znaku dlouhodobosti. Žalobce sice byl delší dobu v dočasné pracovní neschopnosti, avšak nebylo to za zcela standardních podmínek, neboť to bylo v době pandemie SARS-CoV-2, kdy nebylo možné objednat se a podstoupit v obvyklých lhůtách potřebná vyšetření. Naplnění znaku dlouhodobosti pak výrazně zeslabuje (spíše vylučuje) i to, že žalobce byl po skončení pracovního poměru u žalovaného na obdobných pozicích zaměstnán i u jiných zaměstnavatelů, na což již žalobce poukázal i v předchozím podání. Vyšel-li okresní soud z výpovědi svědků z řad zaměstnanců žalované, pak žalobce poukázal na to, že tito vypovídali o stavu práce na pozici „vedoucího směny“ v době, kdy byli vyslýcháni, tj. v roce 2023, nikoli v době, kdy tuto práci vykonával žalobce. Soud prvního stupně podle odvolatele nevzal v potaz ani možnost vedoucího směny si sobě zadávat práci vyhovující jeho možnostem. V kompetencích žalobce, ja