241 C 10/2020-88 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, podle kterého by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.291 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zájezdu do Bosny a Hercegoviny pod [číslo] v ceně 12.582 Kč [obec] se měl uskutečnit v termínu od [datum] do [datum] Cenu zájezdu žalobkyně zaplatila žalovanému převodem z jejího účtu dne [datum]. Dne [datum] obdržela žalobkyně od žalovaného (od pracovníka cestovní kanceláře) email s tím, že se zájezdy od [datum] do [datum] neuskuteční. Následně na to dne [datum] žalobkyně od smlouvy odstoupila, přičemž očekávala, že jí žalovaný finanční prostředky ve lhůtě 14ti dnů od odstoupení od smlouvy vrátí. Žalovaný však až dne [datum] poslal žalobkyni emailem svůj voucher, který podle žalobkyně nesplňuje zákonné náležitosti Lex voucher, a který již dne [datum] odmítla, když nepřistoupila na to, že by se zájezd mohl konat v jiném období, resp. v nějakém pozdějším termínu. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že patří do skupiny osob se zvýšenou ochranou podle zákona č. 185/2020 Sb. (dále i„ Lex voucher“). Proto jí dne [datum] žalovaný vrátil částku 6.291 Kč. Tedy polovinu ceny zájezdu s tím, že podle vnitropodnikových pravidel se výjimka, spočívající ve vrácení finančních prostředků pro jejího partnera nevztahuje, neboť není osobou se zvýšenou ochranou. I přes snahu o vyjasnění si vzájemných názorových rozdílů na věc, se strany mimosoudně nedohodly. Proto nezbylo než podat žalobu k soudu, neboť žalovaný žalobkyni dobrovolně finanční prostředky zaplacené za jejího partnera nevrátil. 2. Žalovaný (vystupující na trhu pod označením [příjmení] [jméno]) k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí, když navrhl, aby byla jako nedůvodná zamítnutá. Žalovaný měl za to, že ve vztahu k žalobkyni nic neporušil. Zároveň odkázal na skutečnost, že v souvislosti s mimořádnými opatřeními a epidemiologickým stavem, nezbylo, než zájezd, který si žalobkyně objednala a zaplatila v termínu od 9. 4. do [datum], zrušit. Pro současnou epidemiologickou situaci je zjevné, že nejde o standardní stav, když počínaje dnem [datum] byl na území České republiky vyhlášený nouzový stav. Obdobné opatření přijaly i další státy. To fakticky vyloučilo možnost jakéhokoliv cestování. [obec] se tak objektivně uskutečnit nemohl. Z logiky věci tak žalovaný ve vztahu k žalobkyni (při využití ustanovení Lex voucher) využil možnosti tzv. ochranné doby, po kterou se odkládá povinnost pořadatele zájezdu vrátit zákazníkovi zaplacené finanční prostředky za zájezd. Vláda musela reagovat na mimořádnou situaci, která znemožnila podnikání cestovním kancelářím a nastavila měřítka tak, aby vznikla pomyslná rovnováha mezi právy a povinnostmi jednotlivých subjektů pohybujících se na cestovním trhu. Prostřednictvím zákona tak vznikla možnost dočasně odložit platby, které by byl žalovaný jinak povinen provést. Toho žalovaný využil, když i ve vztahu k žalobkyni vystavil voucher. Voucher, který vystavil a žalobkyni zaslal, byl platný, když odpovídal obsahu citovaného zákona. Pokud žalobkyně zpětně prokázala, že patří mezi osoby v evidenci úřadu práce, tak žalobkyni v souladu s ustanovením § 3 odst. 3 citovaného zákona finanční prostředky, týkající se její osoby, vrátil. Důvod pro vrácení finančních prostředků ve vztahu k jejímu spolucestujícímu (jejímu příteli) žalovaný neshledal, neboť je třeba přistupovat k oběma účastníkům zájezdu jako k samostatným zákazníkům. Protože přítel žalobkyně podmínku chráněné osoby, na kterou Lex voucher pamatuje, nesplňoval, nebyl dán jediný důvod mu či žalobkyni finanční prostředky vracet. Naopak žalovaný vystavil na jeho část ceny zájezdu nový voucher, což zákonné úpravě odpovídá. Postup žalovaného byl správný a bylo mu dáno za pravdu i Českou obchodní inspekcí, která žádné pochybení neshledala. 3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci. 4. Z přílohy dopisu ze dne [datum] je zjevné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení finančních prostředků do [datum]. Z potvrzení úřadu práce ze dne [datum] vyplývá, že počínaje od [datum] do současné doby je žalobkyně v evidenci úřadu práce. 5. Ze vzájemné emailové korespondence účastníků řízení založené na č. l. 6 až 17 spisu (emaily z období od 13. 3. do [datum]) je patrné, že žalobkyně nepřistupuje (v rámci výměny informací) na změnu termínu zájezdu. Žádá o vrácení finančních prostředků, na což cestovní kancelář sděluje, že neexistuje legislativa řešící současnou nečekanou situaci související s koronavirem a vyhlášeným nouzovým stavem. Legislativa musí být dopracována. Z toho důvodu, nemůže žalobkyni v současné době finanční prostředky vrátit. Zároveň je sdělováno, že zaměstnanci [příjmení] [jméno] postupně klienty obvolávají. 6. Odstoupení od smlouvy o zájezdu je obsahem emailu ze dne [datum] (č. l. 11 spisu) i písemného podání (č. l. 10 spisu) a bylo zaslané žalovanému. Z jejich obsahu je patrné, že žalobkyně odkazuje na znění ustanovení § 2535 občanského zákoníku a na obsah smlouvy o zájezdu pod [číslo] uzavřené dne [datum] s tím, že pro uzavření hranic České republiky a celého Schengenského prostoru kvůli onemocnění Covid-19 od smlouvy odstupuje, a to i z toho důvodu, že sama cestovní kancelář dne [datum] zájezd zrušila. Žádá o vrácení finančních prostředků, když svoji situaci dokládá potvrzením z evidence úřadu práce. 7. Z další emailové korespondence do spisu založené se podává, že žalobkyně setrvává na svém argumentaci ohledně zrušení zájezdu a vrácení finančních prostředků a odmítnutá voucher, který jí byl zaslaný ze strany cestovní kanceláře. Žalobkyně rovněž doložila, že se se stížností obrátila na Ministerstvo pro místní rozvoj, kterému popsala svoji situaci, když do spisu založila náhledy na příslušné www stránky Ministerstva pro místní rozvoj, Československé obchodní inspekce, jakož i části různých facebookových profilů, ze kterých žalobkyně dovozuje (i ze sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ve spolupráci a ombudsmana), že je možné vrátit finanční prostředky, neboť je chráněnou osobou v zákonem č. 185/2020 Sb. zmiňované kategorii. 8. Ze smlouvy o zájezdu (č. l. 81 spisu) soud zjistil, že byla uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným pod s číslem [číslo] pro termín od [datum] do [datum] na destinaci Bosnu a Hercegovinu, a to pro žalobkyni a jejího přítele [jméno] [příjmení], když jako ob jednatel je ve smlouvě uvedená žalobkyně. Celková cena zájezdu činila 12.582 Kč, tzn. 6.291 Kč pro jednoho cestujícího. 9. Z voucheru na č. l. 82 spisu vyplývá, že zní na jméno [jméno] [příjmení] a týká se zájezdu pro období od [datum] do [datum] a zní na částku 6.291 Kč. Ve svém obsahu odkazuje na aktuální legislativu. Z voucheru založeném na č. l. 62 spisu vyplývá, že byl vystavený na jméno [příjmení] [jméno] pro období od [datum] do [datum] pro původní číslo zájezdu [číslo], když zní na částku 12.582 Kč. 10. Z protokolu o kontrole [obec] obchodní inspekce (č. l. 63 a 64 spisu) se podává, že u žalovaného byla zahájená kontrola k podnětu žalobkyně ohledně prošetření situace nakládání s vouchery a jí se týkající. Vysvětleno bylo, jak žalobkyní, tak i žalovaným, že žalobkyni byly vráceny peníze za její osobu a panu [jméno] [příjmení] byl vystavený voucher. Obchodní inspekce dospěla k závěru, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem č. 185/2020 Sb. 11. Z diskuzí z facebookových náhledů a profilů různých přispěvatelů vyplývá, jakým způsobem by mělo být přistupováno žalovaným k různým jeho zákazníkům (č. l. 27, 28 a č. l. 85, 86 spisu). Z příspěvků je zjevné, že zákazníci mají s žalovaným různou zkušenost, když někdy respektuje a někdy nerespektuje obsah zákona Lex voucher apod. 12. Podle ustanovení § 1 zákona č. 185/2020 Sb. platí, že upravuje některá opatření v oblasti cestovního ruchu v souvislosti s epidemií koronaviru označovaného jako SARS CoV-2. 13. Podle ustanovení § 2 téhož předpisu se zákon použije na zájezdy s termínem zahájení od [datum] do [datum]. 14. Podle § 3 odst. 1 až 3 téhož předpisu platí, že (1) Ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu (dále jen "pořadatel") v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § [číslo] nebo § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku (2) Ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem [datum], neskončí-li podle tohoto zákona dříve. (3) Je-li zákazníkem osoba, která je ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, osoba vedená v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, osoba těhotná, osoba čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, osoba starší 65 let nebo osamělý rodič pečující o nezaopatřené dítě, ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd. Ochranná doba končí oznámením zákazníka