104 C 145/2020-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 1.9.2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 52 174,39 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 6.11.2019. Žalobkyně v návrhu uvedla, že s žalovaným dne 6.11.2019 uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkově částku 78 279 Kč (tj. jistina ve výši 30 000 Kč, obchodní úrok ve výši 33 879 Kč, administrativní poplatek ve výši 14 400 Kč), a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 175 Kč, kdy poslední splátka měla činit 2 154 Kč. V rámci smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou, a to ve výši 0,01% z dlužné částky denně. Žalovaný neuhradil ani jednu splátku, žalobkyně proto využila svého práva a pohledávku žalovaného ke dni 21.6.2020 zesplatnila. Ke dni podání žaloby žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 52 174,39 Kč, tj. jistina ve výši 30 000 Kč, obchodní úrok ve výši 11 118 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 093,63 Kč, smluvní pokuta ve výši 6 012,76 Kč a náklady na upomínání ve výši 750 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve formě spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal celkem vrátit částku 78 279 Kč v pravidelných splátkách po 2 175 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 2 154 Kč. Dle bodu 9 smlouvy bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je věřitel oprávněn účtovat klientovi smluvní pokutu dle sazebníku. Dle bodu 10 pak byl věřitel oprávněn účtovat klientovi účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše je uvedena v Sazebníku. 5. Ze Sazebníku bylo zjištěno, že měsíční poplatek za správu spotřebitelského úvěru činí 400 Kč, úvěr je úročen sazbou 58% p.a. a smluvní pokuta činí 0,1% denně z aktuální výše celkové částky ohledně níž je klient v prodlení. Dále bylo zjištěno, že pro případ prodlení klienta a jeho upomínání v délce 1 měsíce činí náklady na toto upomínání částku 350 Kč, v případě dvou měsíců 750 Kč. 6. Z oznámení o zesplatnění ze dne 21.6.2020 bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku, žalobkyně proto využila svého práva a pohledávku žalovaného ke dni 21.6.2020 zesplatnila. 7. Z vyčíslení pohledávky bylo zjištěno, že ke dni 31.8.2020 činila dlužná jistina 30 000 Kč, dlužné obchodní úroky 11 118 Kč, administrativní poplatky 3 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 093,63 Kč, smluvní pokuta 6 012,76 Kč a náklady na upomínání 750 Kč. 8. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, přičemž má průměrné výdaje 10 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný a žije v nájmu. 9. Z výplatní pásky za měsíc srpen 2019 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 15 823 Kč. 10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc srpen 2019 bylo zjištěno, že v měsíci srpnu byla celkem na účet připsána částka 19 015,75 Kč a odepsána částka 17 913,26 Kč, kdy počáteční zůstatek činil – 111,35 a konečný zůstatek 991,14 Kč. Z toho výpisu bylo dále zjištěno, že žalovaný v měsíci srpnu 2019 měl výdaje za sázkové hry ve výši 4 220 Kč, převážně u společnosti T či Sazka. 11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc září 2019 bylo zjištěno, že v měsíci září byla celkem na účet připsána částka 21 378,54 Kč a odepsána částka 21 402,95 Kč, kdy počáteční zůstatek činil 991,14 Kč a konečný zůstatek 966,73 Kč. Z toho výpisu bylo dále zjištěno, že žalovaný v měsíci září 2019 měl výdaje za sázkové hry ve výši 6 777 Kč, převážně u společnosti T, kdy si dále vzal půjčku ve výši 3 000 Kč u společnosti UNICREDO SYSTÉM a.s. 12. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc říjen 2019 bylo zjištěno, že v měsíci říjnu byla celkem na účet připsána částka 19 001,47 Kč a odepsána částka 17 677,87 Kč, kdy počáteční zůstatek činil 966,73 Kč a konečný zůstatek 2 290,33 Kč. Z toho výpisu bylo dále zjištěno, že žalovaný v měsíci říjnu 2019 měl výdaje za sázkové hry ve výši 13 411 Kč, převážně u společnosti T, kdy si dále vzal půjčku ve výši 2 500 Kč u společnosti T, s.r.o. 13. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 11.11.2019 poskytla žalovanému na jeho účet částku 30 000 Kč. 14. Z výzvy k úhradě ze dne 7.5.2020 a předžalobní upomínky ze dne 20.7.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu. 15. Pokud jde o další navrhovaný důkaz výpisem„ skóre“ vytvořeného žalobkyní, tento soud z důvodu nadbytečnosti neprovedl, neboť se jedná o interní postup žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, který je soudem shledán jako nedostatečný i s ohledem na celkové podklady zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, a na posouzení věci by tento důkaz nic nezměnil. 16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 17. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 18. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 23. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 24. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve formě spotřebitelského úvěru, na základě které by žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný by žalobkyni vrátil částku 78 279 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z lustrací v insolvenčním rejstříku a z evidencí exekucí a dále z formuláře příjmů a výdajů, výplatní pásky žalovaného a výpisu z účtu žalovaného. Pokud jde o takto získané informace, jeví se zcela nedostatečné, když ve formuláři žalovaný vyplnil čistý příjem 20 000 Kč a výdaje 10 000 Kč, přičemž dle výplatní pásky jeho příjem činil 15 000 Kč. Pokud pak jde o výdajovou stránku, tuto si žalobkyně nijak neověřovala ani nezjišťovala a smířila se s tvrzením, že má žalovaný výdaje 10 000 Kč. Žalovaný nijak nedokládal výši nájmu, plateb za služby či dalš