112 C 147/2021-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou z 2. 9. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 2 500 Kč, když žalovaný je povinen ji vrátit, neboť se jednalo o nevrácenou část kauce za pronájem bytu v původní výši 10 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen po jeho skončení vrátit. Nájem skončil 30. 9. 2020, kauce zcela vrácena nebyla. Důvody, pro které vrácena nebyla, neodpovídaly případům, pro něž byla dle nájemní smlouvy určena. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že dne 13. 10. 2021 dluh uhradil, když tím považuje celou věc za vyřízenou. 3. V replice k vyjádření žalovaného žalobce sdělil, že nadále trvá na podané žalobě, a to úrocích z prodlení a úhradě nákladů řízení. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla 17. 8. 2018 uzavřena smlouva o nájmu bytu č. 207 na adrese [adresa]. Součástí ujednání byla kauce ve výši 10 000 Kč, která měla být po skončení nájmu vrácena, pokud bude řádně hrazeno a nebude zjištěna žádná škoda na bytě či jeho vybavení (č. l. 15 až 22). Dle smlouvy se též doba nájmu prodlužovala o sjednanou dobu, pokud pronajímatel nesdělil, že prodloužit nájem nadále nechce a ke dni sjednaného konce nájmu budou uhrazeny všechny závazky žalobcem. Dodatkem (č. l. 23) z 20. 4. 2020 došlo ke snížení zálohových plateb. Dle přehledu plateb byla část kauce ve výši 7 500 Kč vrácena 7. 6. 2021 (č. l. 24). Z mailové komunikace (č. l. 26 až 30) bylo zjištěno, že kromě vyúčtování přeplatků, jež byly dle přehledu plateb žalobci vráceny, došlo ke stržení částky 3 000 Kč za výmalbu bytu po proběhlém nájmu. S tím žalobce nesouhlasil, neboť se nejedná o poškození bytu, ale běžné opotřebení v důsledku užívání. V průběhu nájmu nedošlo podle něj k žádné události, na základě níž by bylo na místě kauci ponížit. Žalovaný vyjádřil ochotu náklady na výmalbu ponížit o 500 Kč na 2 500 Kč. Z potvrzení o platbě (č. l. 33) soud zjistil, že žalovaný uhradil 13. 10. 2021 žalobci částku 2 500 Kč. 5. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, když platba ze strany žalobce plynula ze smlouvy o nájmu, pročež však na straně žalovaného nebyla dokládána žádná ze situací, pro které bylo možné ponechání si platby sjednáno. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Takové bezdůvodné obohacení je obohacený povinen vydat podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, když lze souhlasit s tím, že výmalba bytu po jeho užívání, aniž by se jednalo o zásadní poškození (to nebylo tvrzeno), ale pouze o de facto obnovení výmalby, není způsobením škody, ale běžným opotřebením užívané věci, když v takovém stavu je nájemce oprávněn ji vrátit. Je logické, že náklady na uvedení věci do stavu odstraňujícího běžné opotřebení pak nese vlastník § 2225 odst. 1 občanského zákoníku, resp. § 2228 odst. 1 občanského zákoníku, v němž se počítá s užíváním věci, při němž dochází k opotřebení nikoli běžnému. Žalovaný tak byl povinen kauci vrátit v plné výši, což neučinil ihned po skončení nájmu, ale až v průběhu soudního řízení. Skutečnost, že částka byla vrácena až v průběhu soudního řízení a žalobce nevzal výslovně žalobu zpět, vedla soud k tomu, že žalobu ve výroku pod bodem I. zamítl, když nicméně bylo zřejmé, že žalovaný se dostal s platbou do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a byl tak povinen uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. Výrok pod bodem III. o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení. Jakkoli nebyla žalobě vzata zpět a byla zamítnuta v otázce jistiny, nelze přehlédnout, že bylo třeba soudního řízení, aby se žalobce svého nároku domohl. Je tedy zřejmé, že žalobce byl díky řízení se svým požadavkem úspěšný a je na místě přiznat náhradu nákladů v plné výši. Náklady byly tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále náklady na poštovní zásilky, jichž by nebylo, nebýt předchozího jednání žalovaného, tyto náklady jsou tvořeny částkou 11 EUR. Soud tak tuto výši náklad řízení přiznal, když tak učinil vždy v závislosti na měně platby, která plyne ze spisu, za použití § 155 odst. 2 OSŘ Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.