115 C 136/2021-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 23. 2. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 8 244 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], (dále také jako„ právní předchůdce žalobkyně“) byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému částku ve výši 6 000 Kč. Jistinu s příslušenstvím se žalovaný zavázal vrátit jednorázovou platbou do 30. 10. 2019 Žalovaný však svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení. V důsledku prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši 2 244 Kč [právnická osoba], svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 20. 11. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Podáním došlým soudu dne 21. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 2 244 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 9. 2019 [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně a z přehledu původního věřitele s označením KIZAP /6/774 soud zjistil, že mezi těmito osobami došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný zavázal poskytnutou částku ve výši 6 000 Kč vrátit jednorázovou platbou do 30. 10. 2019. Dle výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba] a potvrzení o verifikační platbě bylo zjištěno, že žalovaný dne 29. 9. 2019 uhradil verifikační platbu ve výši 0,01 Kč a žalobkyně následně dne 30. 9. 2019 poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 6 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru a všeobecných obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou si účastníci smlouvy o úvěru sjednali povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Žalobkyně následně vyčíslila tuto smluvní pokutu částkou 2 244 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností ke dni 20. 11. 2020 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 4. 12. 2020. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky. Z výzvy před podáním žaloby poté soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného na jeho dluh dne 27. 1. 2021 opětovně upozornila a vyzvala jej k jeho úhradě. 8. Žalovaný žalobkyni výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobkyní, byl z hlediska hmotně právního nedůvodný 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu stran posouzení úvěruschopnosti ničeho nedoplnila a, svůj nárok však vzala částečně zpět, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 18. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, tedy částky ve výši 6 000 Kč. 20. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 23. 11. 2015 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni. 21. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákla