115 C 72/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 16. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 720 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 8 760 Kč v 13 pravidelných měsíčních splátkách. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalovaná neplatila sjednané měsíční splátky a vůči právnímu předchůdci žalobkyně jí vznikl dluh, který je předmětem této žaloby (dlužná jistina ve výši 12 000 Kč, neuhrazený úrok 2 726,40 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 143,20 a neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 850,40 Kč). S účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], která následně dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Podáním došlým soudu dne 9. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 8 760 Kč a úroku ve výši 9 % ročně z částky 2 040 Kč od 8. 1. 2018 do zaplacení, částečně zpět z důvodu úhrady částky 8 760 Kč žalovanou. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalované s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 6. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a finanční analýzy se podává, že žalovaná dne 7. 12. 2016 požádala společnost [právnická osoba] o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč. Žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že její měsíční příjem je představován mzdou ve výši 10 700 Kč, rodičovským příspěvkem ve výši 7 600 Kč a příspěvkem na bydlení ve výši 6 120 Kč [ulice] výdaje jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč, náklady na energie ve výši 1 000 Kč, ostatními výdaji (blíže nespecifikovanými) ve výši 1 000 Kč a stravováním ve výši 7 000 Kč. Z finanční analýzy žadatele se pak podává, že minimální měsíční výdaje domácnosti činí 7 100 Kč a rezerva na neočekávané výdaje 1 000 Kč. Za účelem ověření si výše příjmů a výdajů byla žalovanou předložena pracovní smlouva včetně mzdového výměru, oznámení Úřadu práce České republiky ze dne 15. 8. 2016 o přiznání příspěvku na bydlení, periodický výpis z bankovního účtu žalované od 5. 9. 2016 do 18. 11. 2016 a smlouva o nájmu bytu. Z předložených dokumentů se podává, že žalovaná je poživatelkou měsíčního příspěvku na bydlení ve výši 6 120 Kč, hrubá hodinová mzda žalované činí 90 Kč/hod a měsíční výše nájmu činí 8 000 Kč. V období od 5. 9. 2016 do 18. 11. 2016 nedosahoval konečný zůstatek na účtu žalované 100 Kč [právnická osoba] na základě předložených listin a dělených údajů dospěla k závěru, že měsíční příjem žalované činí 24 420 Kč a měsíční výdaje činí 11 500 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako původní věřitel poskytla dne 7. 12. 2016 žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč za souhrnný poplatek (celkové náklady spotřebitelského úvěru) ve výši 8 760 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky v celkové výši 20 760 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 560 Kč Poslední splátka byla splatná dne 7. 1. 2018. 8. [právnická osoba] s účinností ke dni 28. 9. 2018 převedla část závodu na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaná byla zároveň upozorněna na existenci svého dluhu a byla vyzvána k jeho úhradě. 9. Žalovaná žalobkyni výše specifikovanou dlužnou částku neuhradila, resp. nijak v řízení neprokázala (povinnost důkazní byla v tomto případě na její straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnila. Žalovaná netvrdila ani nedoložila jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči ní žalobkyní, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č.89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). 12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 18. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně sice zjišťoval výši příjmů a výdajů žalované, avšak zjištěné údaje zkoumal zcela nedostatečně. Z finanční analýzy a žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývá, že měsíční příjem činí 24 420 Kč. Právní předchůdce žalobkyně však do této kategorie započítal rovněž i rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, který není příjmem žalované, ale je poskytován primárně k zajištění nezbytných potřeb nezaopatřeného dítěte. Za měsíční příjem žalované lze považovat částku 16 820 Kč, kterou tvoří mzda žalované ve výši 10 700 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 6 120 Kč. Co se týká výdajů žalované, pak tyto zkoumal právní předchůdce žalobkyně nedostatečně. Z předložené nájemní smlouvy plyne, že měsíční nájem bytu obývaného žalovanou činí 8 000 Kč, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze které předchůdce žalobkyně při určení výše výdajů vycházel, se však podává, že n