18 C 117/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovaným vzniklá z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem, [právnická osoba], když žalovaný odeslal žádost o zápůjčku přes webové stránky [webová adresa], nejprve se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, následně byla posouzena schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Smlouva o zápůjčce byla sjednána elektronicky, zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Nárok žalobce tvoří pohledávka sestávající z nesplacené částky zápůjčky ve výši 6.000 Kč, poplatků za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1.968 Kč, oba nároky byly splatné dne 9.10.2019 ve výši 7.968 Kč. Žalovaný dosud ničeho na svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 9.9.2019 prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobce [webová adresa], když předmětem této smlouvy o zápůjčce bylo poskytnutí žalovanému bezúčelové půjčky ve výši 6.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného a závazek žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1.968 Kč, celkem tedy 7.968 Kč, dále se žalovaný zavázal vrátit tuto částku dne 9.10.2019. Žalobce soudu doložil smlouvu o zápůjčce [číslo] dále standardní informace o zápůjčce [anonymizováno], ze kterých vyplývá možnost zápůjčky jako bezúčelové, krátkodobé ve výši 7.000 Kč s dobou trvání 30 dnů spotřebitelského úvěru, zasílání bezhotovosti na bankovní účet zákazníka do dvou dnů, vrácení částky 9.296 Kč. Dále žalobce doložil potvrzení k provedené platbě ze dne 29.11.2019 na účet žalovaného, kdy mu takto odešla částka 7.000 Kč, zde soud uzavírá, že s ohledem na datum odeslání 29.11.2019 a výši částky se nejedná o částku, která mu byla zaslána na základě předmětné smlouvy o zápůjčce, která je předmětem tohoto řízení. Žalobce soudu dále doložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19.8.2020, z těchto listin soud uzavřel, že je právním nástupcem původního věřitele. Žalovaný žádnou částku neuhradil. Žalobce soudu nedotvrdil ani nedoložil zkoumání úvěruschopnosti původním věřitelem. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Ohledně stručného právního posouzení soud na základě výše uvedených skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. finanční částku 6.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i s dohodnutým poplatkem, nevrátil však ničeho. Splatnost byla 30 dnů, částka 1.968 Kč představovala poplatek za poskytnutí. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. Dále se tedy soud zabýval tím, za právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. K této skutečnosti žalobce prakticky ani ničeho a ničeho nedokládal. Soud proto uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru a s odkazem na § 580 odst. 1 o.z. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému ve výši 6.000 Kč, je tak třeba posuzoval jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Soud proto v této části žalobě vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Bylo vyhověno také pokud jde o požadované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s ust. § 1970 o.z. a v souladu s vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení je vázán na výzvu zástupce žalobce ze dne 19.8.2020, vyzývá zde k úhradě do 3 dnů, tedy i s doručením se žalovaný ocitl v prodlení od 26.8.2020, ve zbytku bylo příslušenství jako nedůvodné zamítnuto. 18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl úspěch částečný, a to v částce 6.000 Kč, která představuje 75% z celku a neúspěch ve zbývající části, tedy ve 25%, celkový úspěch tak představuje 50%. Žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení v jeho 50%. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za právní zastoupení ve věci, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč, z toho 50% činí 744,50 Kč, po zaokrouhlení 745 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.