20 C 41/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 25.5.2020 domáhal uhrazení spotřebitelského úvěru, který uzavřel právní zástupce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 19.12.2012 – číslo smlouvy [číslo] ve výši 10 000 Kč, žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila pouze 3 800 Kč Poslední platba byla hrazena 21.11.2019. 2. Žalovaná se k jednání nedostavila, doručení měla vykázáno vyvěšením a žalovaný resp. právní zástupce se nedostavil k nařízenému jednání a omluvil se. Za podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými ve spise a z těchto důkazům má za prokázaný následující skutkový stav: mezi společností [právnická osoba] [obec] a žalovanou byla uzavřena [anonymizováno] – smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti na částku 10 000 Kč, která má být splatná v 60. týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč, kdy zápůjční úroková sazby činí 32,15 % p.a., zákazník uhradí administrativní poplatek ve výši 20 % z jistiny a poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 40 % z jistiny, takže struktura částky, která má být vrácena, tj. 18 000 Kč činí jistinu 10 000 Kč, úrok 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, roční procentní sazba nákladů činí 206,15 %, součástí smlouvy jsou doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru, smlouva byla podepsána 19.12.2017 (důkaz smlouvou [číslo]). Z karty zákazníka – žádosti o půjčku bylo zjištěno, že při ověřování osobních údajů bylo žalobci známo, že žalovaná má adresu trvalého pobytu na adrese [adresa], že měsíční výdaje jsou 7 200 Kč. Výzva k plnění byla právním zástupcem zaslána 7.5.2020 a oznámení o postoupení pohledávky bylo zasláno dopisem ze dne 29.11.2019. 3. Po zhodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům jakož i jednání, které odporu zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění i počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. 4. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce, jako věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, neboť tato úvěrová smlouva je smlouva spotřebitelská. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce resp. právní předchůdce se zkoumáním majetkových poměrů dostatečně nezabýval, neboť s pouhým náhledem na majetkové poměry žalované v době, kdy úvěr byl sjednán je zcela zřejmé, že ani tuto relativně nízkou částku, kterou měla žalovaná splácet nebude schopna dodržet podmínky smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná v úvěrové smlouvě má postavení spotřebitele, tedy slabší strany, je třeba i přihlédnout k ostatním podmínkám úvěrové smlouvy, soud úvěrovou smlouvu tedy považuje za neplatnou, ale je třeba uvést, že i ostatní úvěrové podmínky jsou v rozporu s dobrými mravy, kdy RPSN neodpovídá běžným zvyklostem a navíc částka, která má být splacena, je téměř dvojnásobná oproti půjčené částce. Soud tedy považoval žalobu za důvodnou jenom ve výši bezdůvodného obohacení vzniklé žalovaným převzetím jistiny, kdy jistinu převzala ve výši 10 000 Kč a uhradila jen 3 800 Kč, je tedy povinna zaplatit žalobci 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku z prodlení odpovídá vládnímu nařízení číslo 351/2013 Sb. v platném znění. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, když žalovaná byla převážně úspěšná a náklady řízení neuplatnila, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.