244 C 43/2020-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27.371,32 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 13. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 21.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,95 % splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1.722 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do zesplatnění úvěru nezaplatil na splátkách ničeho. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostal do prodlení déle než 15 dnů, celkem tedy za prodlení s 1. splátkou žalobkyně požaduje 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a to dle bodu 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 16. 6. 2020 a k tomuto dni se nezaplacená jistina a dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která činila celkem 26.026,71 Kč (původní jistina 21.000 Kč a přirostlé úroky 5.026,71 Kč). Žalobkyně žalobou požaduje aktuální dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 26.026 Kč, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 1. 11. 2020 do data vyhotovení žaloby ve výši celkem 1.145,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 95,95 % ročně z částky 21.000 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení (maximálně však 99.187 Kč), a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 26.226 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. 2. V doplnění žaloby ze dne 13. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Z dokladů vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 12.476 Kč a jeho celkové měsíční náklady činí 4.710 Kč. Volné zdroje ke splácení (po odečtení rezervy 1.000 Kč) činí 6.766 Kč. Úvěrová historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále uvedla, že ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány, žalobkyně přičítá rezervu 1.000 Kč a zadává zákonné životní minimum (3.410 Kč). Pokud žalovaný zatajil výdaje, nebo je uvedl v nižší výši, porušil § 6 zákona č. 89/2012 Sb., kde je uvedeno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Žalobkyně dále ověřila občanský průkaz žalovaného, provedla výpis z NRKI a registru SOLUS, měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši čistého měsíčního příjmu ze dne 13. 3. 2020, výplatní pásku žalovaného za 2/ 2020, dílčí výpis z účtu (z něhož byla ověřena existence účtu, na který měl být úvěr vyplacen, a byla ověřena příchozí mzda od zaměstnavatele) a společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne 13. 3. 2020. K posouzení výdajů žalobkyně uvedla, že vychází z údajů uvedených žalovaným, nemá objektivní možnost si ověřit údaje sdělené žalovaným. Žalovaný byl povinen žalobkyni sdělit pravdivé a úplné údaje. Po zhodnocení uvedených dokumentů a po porovnání příjmů a výdajů bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu žalobkyně. K nákladům na bydlení žalobkyně uvedla, že výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou a je proto třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů s měsíčními náklady 1.300 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neměl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy se žalobkyní uzavřenu žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 13. 3. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1.722 Kč splatných nejpozději 12. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 95,95 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla též ujednána náhrada nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s každou splátkou o délce nejméně 15 dnů. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 16. 3. 2020 převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (Doklad o vyplacení úvěru na č.l. 15 spisu). 6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu (scan OP žalovaného). Z listiny nazvané„ Hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 12.476 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 3.410 Kč, a 1.300 Kč na bydlení (nájemné, inkaso). Celkem tedy výdaje uvedeno 4.710 Kč. Dále je počítáno s rezervou ve výši 1.000 Kč, jako volné zdroje (příjmy – výdaje) je uvedeno 6.766 Kč. Dále je v listině„ Hodnocení klienta“ uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou u zaměstnavatele [anonymizováno] ([příjmení]), [anonymizováno], je svobodný, jako vzdělání má výuční list, forma bydlení je u rodičů. Žalobkyně si vyžádala od žalovaného Potvrzení o příjmu od zaměstnavatele žalovaného ze dne 13. 3. 2020 (na č.l. 19 spisu), z něhož plyne, že žalovaný u [anonymizováno] ([příjmení]), [anonymizováno], pracuje jako operátor, je zde zaměstnán od 1. 11. 2019 a pracovní poměr má na dobu určitou do 1. 1. 2021. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce dle potvrzení činil 12.524 Kč. Žalobkyně měla rovněž k dispozici Potvrzení o ukončení pracovní neschopnosti ze dne 16. 3. 2020, z něhož plyne, že žalovaný ukončil pracovní neschopnost ke dni 1. 3. 2020. Dále měla žalobkyně k dispozici výplatní pásku žalovaného za měsíc únor 2020, z níž plyne, že čistá mzda žalovaného k výplatě v tomto měsíci činila 12.476 Kč. Taktéž měla žalobkyně k dispozici potvrzení o příchozí úhradě na bankovní účet [příjmení] [jméno] ze dne 10. 3. 2020, z něhož plyne, že dne 10. 3. 2020 zaměstnavatel žalovaného zaslal na uvedený bankovní účet mzdu žalovaného ve výši 12.476 Kč. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne 13. 3. 2020 pak plyne, že [příjmení] [jméno] souhlasí s tím, aby byl na její účet žalovanému vyplacen úvěr a dále souhlasí s tím, že z tohoto jejího účtu budou žalovaným hrazeny splátky úvěru či jiné dluhy ze smlouvy. Totožný souhlas poskytl i žalovaný. Žalobkyně si dále vyžádala výpis z NRKI (č.l. 28 spisu), z něhož plyne, že u žalovaného je uveden kód příznaku 16, což znamená, že klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Z výpisu z registru SOLUS (č.l. 14 spisu) pak vyplývá, že žalovaný nemá po splatnosti žádné splátky. 7. Oznámením ze dne 16. 6. 2020 mělo být dle tvrzení žalobkyně žalovanému sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaný měl být vyzván k úhradě celkové částky 26.226 Kč. V řízení nicméně ani přes výzvu dle § 118a o.s.ř. učiněnou na jednání dne 15. 7. 2021 nebylo prokázáno, že by došlo k odeslání tohoto Oznámení žalovanému. Čestné prohlášení ze dne 25. 1. 2019 (na č.l. 50 spisu) soud nepovažuje za důkaz prokazující odeslání Oznámení ze dne 16. 6. 2020 prostřednictvím poštovní přepravy, a to z toho důvodu, že čestné prohlášení bylo vyhotoveno podstatně dříve (dne 25. 1. 2019) než bylo vyhotoveno Oznámení ze dne 16. 6. 2020. Logicky tedy [titul] [jméno] [příjmení] nemohl v čestném prohlášení dne 25. 1. 2019 čestně prohlásit, že došlo k vygenerování a odeslání Oznámení ze dne 16. 6. 2020 prostřednictvím hybridní pošty. 8. Předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 26. 11. 2020, žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 26.226 Kč s příslušenstvím. 9. Z Karty klienta na č.l. 5 spisu vyplývá, že žalovaný na úvěr číslo smlouvy [číslo] nezaplatil žádnou splátku. 10. Z databáze časových řad ARAD České národní banky (č.l. 62 spisu) soud zjistil, že průměrná úroková sazba nových bankovních úvěrů na spotřebu pro domácnosti v březnu 2020 činila 8,15 %. 11. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebi