246 C 14/2019-184 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 281.930 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 11. 2015 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání na adrese [adresa]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 45.000 Kč bez DPH měsíčně, a dále záloha na energie ve výši 10.000 Kč měsíčně. Dodatkem ze dne 30. 12. 2015 byla cena nájemného snížena od 1. 4. 2016 na částku 23.000 Kč + DPH. Ke skončení nájmu došlo na základě výpovědi ze strany nájemce ze dne 25. 4. 2016, kdy výpovědní doba měla uplynout dne 31. 10. 2016. Za účelem úhrady nájemného a záloh na služby žalobkyně vystavila a doručila žalované faktury, které ze strany žalované nebyly nijak rozporovány. Ke dni podání žaloby nebyly uhrazeny následující faktury: faktura č. 2015 na částku 54.450 Kč se splatností dne 15. 11. 2015 (nájemné za 11/ 2015), faktura č. 2015 na částku 12.100 Kč se splatností dne 15. 11. 2015 (záloha na energie za 11/ 2015), faktura č. 2015 na částku 54.450 Kč se splatností dne 15. 12. 2015 (nájemné za 12/ 2015), faktura č. 2015 na částku 12.100 Kč se splatností dne 15. 12. 2015 (záloha na energie za 12/ 2015), faktura [číslo] na částku 54.450 Kč se splatností dne 18. 1. 2016 (nájemné za 1/ 2016), faktura [číslo] na částku 54.450 Kč se splatností dne 15. 2. 2016 (nájemné za 2/ 2016), faktura [číslo] na částku 27.830 Kč se splatností dne 16. 5. 2016 (nájemné za 5/ 2016) a faktura [číslo] na částku 12.100 Kč se splatností dne 16. 5. 2016 (záloha na energie za 5/ 2016). Žalovaná dlužné částky žalobkyni nezaplatila ani přes opakované výzvy k úhradě. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně rovněž požaduje úrok z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 2. 10. 2019 vznesla námitku promlčení co do částky ve výši 242.000 Kč s přísl. odpovídající fakturám č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], [číslo] [číslo]. S ohledem na délku promlčecí lhůty 3 roky jsou nároky z uvedených faktur promlčené a nemohou být přiznány rozhodnutím soudu. Žalovaná dále uvedla, že u faktury [číslo] provedl úhradu pan [jméno] [příjmení], jenž byl zaměstnancem žalované na pozici ředitele. [jméno] [příjmení] následně uplatnil vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení za platby, které namísto žalované uhradil žalobkyni. [jméno] [příjmení] s žalovanou následně uzavřeli dne 22. 2. 2018 dohodu o narovnání. [jméno] [příjmení] uhradil fakturu [číslo] dvěma platbami ze dne 15. 2. 2016 (částka 25.000 Kč, přičemž bylo uvedeno, že jde o platbu nájemného za leden 2016 a uveden [variabilní symbol]) a 18. 3. 2016 (částka 29.450 Kč, přičemž byl nesprávně uveden [variabilní symbol] namísto [číslo]). [jméno] [příjmení] dále uhradil fakturu [číslo] platbou ze dne 15. 2. 2016 (částka 12.100 Kč) a fakturu [číslo] platbou ze dne 15. 2. 2016 (částka 12.100 Kč). Žalovaná o těchto dvou platbách [jméno] [příjmení] nevěděla a totožný dluh zaplatila dvěma platbami ze dne 7. 4. 2016. Uvedenými platbami [jméno] [příjmení] došlo k zániku dluhů z faktur [číslo] [číslo] [číslo] tj. v rozsahu částky 78.650 Kč. U faktur [číslo] [číslo] na něž žalovaná zaplatila po zániku dluhu z těchto faktur částku 24.200 Kč, se jedná o bezdůvodné obohacení žalobkyně. S ohledem na označení platby variabilním symbolem si žalobkyně nemohla plnění ponechat a použít na jiné dluhy. Žalobkyně je proto povinna částku 24.200 Kč vrátit žalované jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná podle § 98 o. s. ř. započítává bezdůvodné obohacení ve výši 24.200 Kč vůči pohledávce žalobkyně z faktury [číslo] ve výši 27.830 Kč, přičemž v důsledku tohoto započtení zbývá z této faktury k úhradě 3.630 Kč. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně v rozporu s čl. IV. odst. 1 smlouvy neprovedla vyúčtování záloh na energie. Žalovaná má za to, že na zálohách vznikl přeplatek, tedy dluh žalobkyně vůči žalované, jehož výši v důsledku prodlení žalobkyně s vyúčtováním žalovaná nezná. Současně žalovaná namítla, že žalobkyně nesprávně účtovala na zálohách na energie částku 12.100 Kč, ačkoliv byla sjednána záloha ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně neoprávněně tuto částku navyšovala o DPH. Žalovaná navrhla, aby soud vyzval žalobkyni k předložení vyúčtování záloh na energie a dále podle § 98 o. s. ř. uplatnila vůči žalobkyni započtení pohledávky žalované z titulu nevrácené části záloh vůči pohledávce žalobkyně uplatněné v tomto řízení. Teprve na základě vyúčtování doloženého žalobkyní může žalovaná vyčíslit nárok. Žalovaná dále namítla nedostatky doložené kopie nájemní smlouvy, kdy z této nelze určit, kdo byl podepisující osobou za žalovanou. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně existence nájemní smlouvy a nájemního práva. Doložená kopie nájemní smlouvy je též nekvalitní, když chybí části jednotlivých článků smlouvy. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. 3. Žalobkyně v replice ze dne 29. 6. 2020 uvedla, že nárok promlčen není. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě písemnými výzvami a poté podala žalobu ze dne 30. 12. 2017. Nedopatřením žalobkyně nezaplatila soudní poplatek v celé výši, kdy tento problém vznikl v souvislosti se zadáváním transakce. Řízení bylo proto zastaveno, přičemž proti tomuto zastavení žalobkyně podala odvolání dne 26. 6. 2018. Rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne 24. 1. 2019, žalobkyně musela vyčkat na toto rozhodnutí. Pro případné promlčení je podstatné, zda žalobkyně řádně pokračovala v soudní řízení, kdy v tomto směru žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 980/2017. Žalobkyně má za to, že promlčecí doba po dobu od zahájení řízení, tj. 22. 1. 2018, do pravomocného rozhodnutí o opravném prostředku, tj. 24. 1. 2019, neběžela. Žalobkyně podala v dané věci žalobu opět dne 28. 3. 2019 a uplatnila tedy svůj nárok před uplynutím promlčecí lhůty. K platbám [jméno] [příjmení] žalobkyně uvedla, že § 1888 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že k převzetí dluhu je potřeba souhlas věřitele původnímu dlužníku. Žalobkyně takovýto souhlas nedala, tudíž platby [jméno] [příjmení] nemohly být považovány za platby hrazené žalovanou. Žalobkyně proto i nadále trvá na částce uvedené na faktuře [číslo] tj. 54.450 Kč. Co se týče faktur [číslo] [číslo] tyto žalovaná nedoložila a nejsou vůbec předmětem vedeného sporu. K tvrzené dvojí platbě žalobkyně odkázala na již uvedenou argumentaci § 1888 občanského zákoníku. Sám žalovaný tvrdí, že o platbách [jméno] [příjmení] nevěděl, nemohli si tedy s [jméno] [příjmení] ujednat, že bude plnit dluh za něho. K vyúčtování záloh za energie žalobkyně uvedla, že vyúčtování neprovedla, protože spotřeba energií byla vyšší než poskytované zálohy a žalobkyně považovala za bezúčelné vystavit fakturu na další vysokou částku, když by vzhledem k dosavadnímu neplnění bylo zřejmé, že ani tato nebude uhrazena. Co se týče účtování částky 12.100 Kč jako zálohy na energie, je pravda, že ze smlouvy není zřejmé, zda sjednaných 10.000 Kč je s či bez DPH. S odkazem na § 556 občanského zákoníku však lze výkladem dovodit, že 10.000 Kč je bez DPH, a to vzhledem k tomu, že žalovaná nikdy dříve vystavené faktury nerozporovala. Žalovaná tak konkludentně souhlasila se zněním faktur. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalobkyně i žalovaná jsou plátci DPH, proto žalobkyně v rámci záloh odváděla daň a lze mít za to, že žalovaná uplatňovala odpočet na dani. Žalobkyně dále poukázala na to, že výpověď z nájmu podaná Mgr. [jméno] [příjmení] dne 25. 4. 2016 jasně potvrzuje, že k uzavření nájemní smlouvy došlo. Toto potvrzuje i email ze dne 24. 8. 2016. Žalovaná ostatně několik měsíců nemovitost fakticky užívala. 4. V podání ze dne 14. 7. 2020 žalovaná uvedla, že co se týče řízení o žalobě podané dne 22. 1. 2018, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2115 C 2/2018, toto bylo zastaveno pro nezaplacení celého soudního poplatku. Žalobkyně tak řádně nepokračovala v řízení o uplatněném nároku ve smyslu § 648 občanského zákoníku a nedošlo tak ke stavení promlčecí lhůty. Judikatura, na kterou odkazuje žalobkyně, není použitelná. Co se týče konstrukce žalobkyně o převzetí dluhu dle § 1888 občanského zákoníku, tato není přiléhavá. U plateb [jméno] [příjmení] se nejednalo o převzetí dluhu, ale o plnění za jiného. Z plateb [jméno] [příjmení] je zřejmé, že šlo o platby určené k dluhům žalované vůči žalobkyni. [jméno] [příjmení] byl v dané době zaměstnancem a obchodním ředitelem žalované, při platbách užíval variabilní symboly faktur. Dle § 1936 odst. 1 občanského zákoníku musí věřitel přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. Žalobkyně ostatně provedené platby [jméno] [příjmení] nevrátila, tyto si ponechala. Žalovaná dále uvedla, že nájemní smlouva doložená žalobkyní uvádí nepravdivou skutečnost, že je podepsána [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] popírá, že by nájemní smlouvu podepsal. 5. Na jednání dne 14. 7. 2020 žalobkyně uvedla, že došlo ke změně právní úpravy ohledně úhrady soudního poplatku. V současné době je situa