255 C 102/2014-79 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 11. 11. 2014 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,18 % denně z této částky od 25. 6. 2014 do zaplacení a částku ve výši 250 Kč. 2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba] s.r.o.) a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžení prostředky ve výši 1.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě 22 dnů. Žalovaná se současně zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 250 Kč, a v případě prodlení uhradit smluvní pokutu a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,18 % denně z dlužné částky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 8. 2014 byla na společnost [právnická osoba] postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalovaná dlužnou částku (ačkoliv písemně upomínána) dosud neuhradila. 3. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 8. 10. 2015 byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení žalované. Na základě usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 19. 1. 2021 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení. 4. Na základě usnesení zdejšího soudu č.j. 255 C 102/2014-60 ze dne 26. 4. 2021 bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně žalující dále pokračováno se společností [právnická osoba] 5. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 6. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 7. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 2. 6. 2014 byla mezi právním předchůdce žalobce ([právnická osoba] s.r.o.) jakožto zapůjčitelem a žalovanou jakožto vydlužitelkou uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o zápůjčce (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž právní předchůdce žalobce poskytnul žalované na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 1.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku nejpozději do 24. 6. 2014 a dále zaplatit poplatek ve výši 250 Kč, a v případě prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 3.285 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,18 % denně. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 8. 2014 mezi [právnická osoba] s.r.o. jakožto postupitelem a společností [právnická osoba] jakožto postupníkem byla na tuto společnost postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dne 27. 8. 2014. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 27. 8. 2014. 8. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 9. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba] s.r.o.) a žalovaná uzavřeli Smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako„ Smlouva“). V tomto závazkovém vztahu vystupoval právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel a žalovaná jakožto vydlužitelka. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 1.000 Kč a tato byla žalované na bankovní účet i poskytnuta. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku nejpozději do 24. 6. 2014, a to včetně poplatku ve výši 250 Kč, a v případě prodlení se zavázala uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,18 % denně z dlužné částky. Z tohoto výčtu smluvních povinností je tedy zřejmé, že právní předchůdce žalobce své povinnosti dostál, kdy zápůjčku ve výši 1.000 Kč žalované poskytnul, naproti tomu žalovaná, ač jí zápůjčka ve výši 1.000 Kč byla poskytnuta, tuto po uplynutí dohodnuté doby nevrátila a porušila tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 1.000 Kč (zápůjčka) a částku ve výši 250 Kč (poplatek za poskytnutí zápůjčky). Pro úplnost soud dodává, že i když insolvenční soud na základě usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 19. 1. 2021 vzal na vědomí splnění oddlužení žalované, tak žalobou uplatněná pohledávka do insolvenčního řízení přihlášena nebyla a usnesení ve smyslu ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb. vydáno nebylo. 13. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak povinna zaplatit i úrok z prodlení. Při posouzení práva na smluvní úrok z prodlení postupoval soud dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že dohodu smluvních stran o výši úroku z prodlení (0,18 % denně z dlužné částky) je nutno vzhledem k okolnostem případu považovat za zcela zjevně nepřiměřenou, příčící se účelu, jemuž mají úroky z prodlení sloužit a tudíž za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Pokud tedy žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 0,18 % denně (tj. 65,7 % ročně), byla žalované stanovena povinnost zaplatit úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu (tj. ve výši 57,65 % ročně) byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta. 14. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 30. 8. 2021, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,18 % denně z této částky od 25. 6. 2014 do zaplacení a zaplacení částky ve výši 250 Kč, tedy částka v celkové výši 5.973 Kč (1.000 Kč + 4.723 Kč + 250 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 1.829 Kč (1.000 Kč + 579 Kč + 250 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 4.144 Kč, ohledně které soud žalobu zamítnul. Žalovaná byla proto úspěšná v 69,4 % předmětu řízení, žalobce byl úspěšný v 30,6 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, by žalovaná měla právo na náhradu 38,8 % (69,4 % minus 30,6 % = 38,8 %) účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalované podle obsahu spisu v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, nezbylo soudu, než o nákladech řízení rozhodnout tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.