31 C 149/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 27. 11. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky 7 788,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou uzavřel dne 6. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 1 952 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 1 889 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 237 Kč do 17. 10. 2018. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 2 400 Kč a ke dni 20. 1. 2020 činila dlužná jistina částku 4 788,43 Kč a dlužný poplatek částku 3 001,27 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalované úvěr splácet, vycházel přitom z pracovní smlouvy žalované, z výplatních pásek a z nájemní smlouvy, současně ověřil, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Podotknul, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016Sb., o spotřebitelském úvěru, a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 6. 12. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 4 640 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 10 640 Kč) splácet v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila právnímu předchůdci žalobce 2 400 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 20. 1. 2020. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. 6. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 14. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že právní předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalované (výplatní pásky, pracovní smlouva). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobce nic vytknout. Právní předchůdce žalobce však nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v listině nazvané„ zákaznická karta“ (kterou však soudu k důkazu nepředložil, soud však vycházel ze skutkových tvrzení žalobce obsažených v žalobě), aniž by tyto jakkoliv ověřil. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. 15. Soud prot