31 C 78/2021-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 488,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 26. 10. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 2 436 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 3 366 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 254 Kč do 20. 12. 2018. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci neuhradil na dluh ničeho. Ke dni 26. 2. 2018 činila dlužná jistina částku 8 000 Kč a dlužný poplatek částku 7 233 Kč. Žalobce dále uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne 12. 7. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 1 952 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 1 899 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 237 Kč do 23. 5. 2018. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 3 555 Kč a ke dni 26. 2. 2018 činila dlužná jistina částku 4 155,04 Kč a dlužný poplatek částku 2 578,75 Kč. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly právním předchůdcem žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. 2. K dotazu soudu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel z výměry o přiznání dávky žalovaného a současně ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Podotknul, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016Sb., o spotřebitelském úvěru, a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Podáním ze dne 2. 6. 2021 vzal žalobu v rozsahu částky 224,16 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení částečně zpět, řízení bylo částečně zastaveno usnesením č. j. 31 C 78/2021-45 ze dne 30. 7. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 6. Dne 26. 10. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 15 233 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Dle zákaznické karty žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložil výměr dávky. V zákaznické kartě uvedl, že příjem domácnosti činí celkem 19 360 Kč, výdaje činí 3 000 Kč, uvedl další interní splátku PF ve výši 1 185 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný nesplatil právnímu předchůdci žalobce nic. Dne 12. 7. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 4 640 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 10 640 Kč) splácet v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Dle zákaznické karty žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložil výměr dávky. V zákaznické kartě uvedl, že příjem domácnosti činí celkem 11 515 Kč, výdaje činí 3 000 Kč, uvedl další interní splátku PF ve výši 1 143 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný splatil právnímu předchůdci žalobce celkem 3 555 Kč na tuto smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 20. 1. 2020. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek z obou smluv na žalobce, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. 7. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje,